Dítětem jsem se hodně zklidnila, tvrdí Petra Hřebíčková

Roli v nové komedii Bezva ženská na krku psal Jiří Vejdělek herečce Petře Hřebíčkové (37) na tělo. Počkal si dokonce, než rodačka z Hodonína porodí své první dítě. V těchto dnech už je film v kinech a Petra Hřebíčková má čtrnáctiměsíčního Šimona. Sama je prý překvapená, jak moc ji mateřství pohltilo.

Týdeník TÉMA

Vychází v pátek

Jak mateřství změnilo její vztah s partnerem? Jak zvládala natáčení s dítětem? Více v novém týdeníku Téma.

Jak moc vás změnilo mateřství?
Nevím, jestli jsem jiná, ale určitě se jinak cítím. Žiju úplně jiný život, ne tak hektický, a mateřství si opravdu užívám.

Už pár měsíců po porodu jste natáčela seriál Přístav, teď je v kinech komedie Bezva ženská na krku, kde hrajete hlavní roli, znamená to, že už jste se naplno vrátila do pracovního procesu?
To ani ne. První rok byl trošku pracovnější, ale nebylo toho zase tolik, šlo to dobře skloubit.

Takže film byl jen takovou odbočkou, protože tvůrci vám psali roli na tělo a čekali, až porodíte?
Ano, to mě docela překvapilo a samozřejmě potěšilo. Tím, že je film nárazová práce, mohla jsem se na to dobře připravit. Do dlouhodobějších projektů jsem se dosud raději nepouštěla. Měla jsem pocit, že je správné být ještě doma, takže letošní sezonu jsem si nechala volnou.

I v divadle?
Ve Švandově divadle zatím hraju Gertrudu v Hamletovi a inscenaci Cry, baby, cry. Mateřství mě učí umět říci ne a opravdu si teď vybírám. Chci být co nejvíce se synem. Ale pokud by přišlo něco, co by se mi líbilo, co by mě zajímalo, asi bych do toho šla.

Jiří Vejdělek o vás řekl, že vám mateřství hodně prospělo v tom, že jste do něj vnesla klid, a neřešíte malichernosti...
Samozřejmě, že se občas malichernostem nevyhnu, to asi každá ženská. Ale myslím si, že mě ta zodpovědnost fakt trochu zklidnila.

Vaše hrdinka ve filmu Bezva ženská na krku se z pohodlného městského života ze dne na den přesune na vesnici. Umíte si takovou změnu představit ve vašem životě?
Umím si představit život na vesnici, ale divadlo by mi určitě chybělo. U mě je to spíš naopak, z malého města jsem se přesunula do Prahy. Ale klidný život mám i tady. Časem jsem pochopila, že i Praha je vlastně docela malá a nemusí se tu žít jen hekticky. Taková náhlá změna by byla určitě hodně nelehká zkušenost. S mým povoláním bych se na vesnici neuživila, ledaže bych učila v nějakém místním dramaťáku. Slevovat z určitého standartu je horší než naopak.