Česká soda? Dnes by dali k soudu osmdesát procent obsahu, míní Čtvrtníček

  • 142
Petr Čtvrtníček (57) zavzpomínal na oblíbený satirický pořad Česká soda. Podle něj by už v dnešní době něco podobného vzniknout nemohlo. Případně by kvůli obsahu a jízlivým narážkám, které byly často na hraně, bylo víc soudních žalob na tvůrce.

Jak vzpomínáte na Českou sodu?
Jenom v nejlepším. Devadesátá léta tomuhle vlastně přála, protože my jsme byli, marná sláva, jediní, poněvadž nebyl internet a nic jiného tady nebylo. Takže to víte, užili jsme si to, no a díky tomu tady spolu taky můžeme stát, že jo. 

Já bych jinak byl třeba pětkrát rozvedenej alkoholik na nějaké oblasti, kde bych hrál ty podřadné role, a vidíte, tady jsem na výslunní. Už jste asi třetí, co mě tady takhle oslovili. Kdo z vás to má! Vůbec si nestěžuju, byly to krásný léta a takovým partyzánským způsobem jsme se chopili každého politika, každého tématu a bylo to fajn.

Bylo pro vás už tenkrát něco na hraně, když jste to točili?
Ne, ty věci nám ani vlastně nešly z hlavy na papír. Ty, které by byly přes. Samozřejmě, každý si myslí, že něco bylo na hraně, ale tak to víte, hranice má každej jiný. To hřiště. My jsme měli poměrně velké hřiště a myslím si, že nic z toho v té době nebylo tak, že by někdo říkal: To už je moc! Tohleto mě uráží! Já to dám k soudu! Teď by dali k soudu osmdesát procent všeho, co jsme natočili. Bohužel, taková je doba, takoví jsou lidi.

V souvislosti se sitcomem Autobazar Monte Karlo mě napadá – měl jste někdy zkušenost s nesolidním autobazarem?
Vůbec ne. (smích) Já jsem bral bazarová auta od mého kamaráda Zdeňka Čermáka, který nám také dělal odborného poradce. To byl bazarista na Libeňáku, no a když se mi auto cestou domů rozpadlo, tak mu volám a říkám: Ty, Zdendo, upadlo mi to přední kolo. A on říká: No, tak to tam natluč, jestli máš gumovou palici. To tam natluč ten kulák. Já říkal: Nechceš si to vzít raději zpátky? On: Jó, tak já tam jedu. 

Takže tam každá reklamace proběhla vlastně velmi přátelsky. Já jsem to teď počítal a letos mám třicáté třetí auto a jen dvakrát v životě jsem měl nové auto. Ale já jsem to auto měl třeba půl roku, nebo i tři roky, čtyři roky, nějaké veterány a tak, ale poznal jsem toho spoustu.

Petr Čtvrtníček v pořadu Česká soda (1998)

Jak pohlížíte na české youtubery a TikTok?
Nijak. Já to vůbec nesleduji, tohleto. Ať si to sledují ti, kterým je to určeno. Mně to určeno není. TikTok ani nevím, co je. Vím, že to je nějaká aplikace, ale nikdy jsem se na to nepřihlásil a vlastně o tom nevím vůbec nic. Akorát se s nimi chce každý soudit, no.

Ukazuje vám někdy dcera něco z tohoto světa, abyste pak mohl čerpat pro sebe náměty?
Ne, my se s dcerou velmi dobře známe, takže ona mi nenabízí tyhlety zbytečnosti. A myslím, že ona je v tomhle také poměrně internetově inteligentní, takže také nesdílí žádné tyhle kravinky.

Přijde vám dnešní svět přespříliš korektní?
Přijde. Vám ne? Jako je dobré, když je člověk korektní, ale teď se to už posunulo někam úplně jinam. Tohleto nemám rád.

Když se řekne Petra Černocká, co se vám vybaví?
Tak především ty krásné písničky, jak dělali se Zdeňkem Mertou a tak…

Petr Čtvrtníček

A ti giganti.
A ti giganti pochopitelně taky. (Petra Černocká se po odvysílání sestříhané lechtivé scénky Úsměvy Petry Černocké, kde bylo označení giganti zmíněno, s Českou televizí soudila – pozn. red.

V létě vás budeme moci vídat na letní scéně pod Žižkovskou věží. V čem se na vás můžeme těšit?
V čem? No normálně v prádle třeba. Nebo vy jste myslel v jaké hře? Jo takhle, já už jsem asi tak začínal vymýšlet, co si tak lidi přinesou za oblečení, v čem přijdou. 

Můžou se na mě těšit v přestavení Láska v přímém přenosu, kde hrajeme mimo jiné s Kristýnkou Frejovou. To je moje Sandy a já jsem její Charlie v té hře. Hraji tam rozhlasáka, rozhlasového speakera v nočním vysílání a to víte, přihlásí se nám dvojice, taková obstarožní, a ti tam budou chtít mít lásku v přímém přenosu. Protože dostali šek na pět tisíc dolarů a to jsou na to slušné peníze, aby si to tam rozdali. 

Pak se to celé tak trošičku zvrtne a tou hodinou tři čtvrtě, co to hrajeme, prolíná asi pět příběhů. Taky tam asi každý hraje asi sedm rolí, tak je tam nějaké převlékání, vklouznout zase do jiné postavy. No co, tak už jsme se to jednou naučili, tak to budeme hrát zas. A rádi!

,