Očima Kateřiny Dostálové
Poslankyně Kateřina Dostálová byla kdysi označena za Barbie ODS. Ona sama to však rozhodně odmítá a říká, že v politice nehrají nějací maskoti tak velkou roli.
Dostálová prosazuje spíše důkladnost a říká, že v politice se nemá lhát, protože se na to vždy nakonec přijde a dotyčný na to doplatí.
V jednom článku se o vás psalo jako o Barbie ODS. Jste Barbie ODS?
To bylo jenom v tom článku a vzniklo to asi podle vizáže. Jenže Barbie je něco příjemného, milého, s čím si děti hrají...
Vy jste nepříjemná?
To ne, ale dokážu razantně prosazovat své názory.
Dokážete ten svůj názor prosadit i proti Václavu Klausovi?
Jeden velký střet jsem s ním měla, když jsem prosazovala Janu Bobošíkovou na post prozatímní ředitelky České televize. Dodnes si myslím, že to bylo správně, protože to řadě občanů otevřelo oči. To byl jeden velký střet s Václavem Klausem a myslím, že jsem v něm obstála.
Ještě k té Barbie. Miloš Zeman třeba označil Petru Buzkovou za maskota sociální demokracie. Když ne Barbie, mohla byste být maskotem vaší strany.
Ne. Nejsem maskotem a ani ODS by mě myslím nechtěla vytáhnout do podobné pozice. Já si každý svůj postoj obhájím sama, k tomu nic dalšího nepotřebuji.
Ale právě Václav Klaus kritizoval, že ODS neměla v předvolební kampani mediálně známé tváře, jako jsou Buzková a Gross. Nechybí tedy ten maskot?
ODS udělala jednu velkou chybu v kampani a nejenom v ní. Zůstali jsme jaksi uzavřeni a na tom vrcholu stály stále stejné osobnosti. My nepotřebujeme hledat nové tváře, my je máme. Ale například v televizních debatách nás stále zastupuje pět až deset lidí. ODS by se v tomto ranku měla více otevřít médiím, a to i dalšími lidmi...
Když se podíváte na novou vládu, která je zdaleka nejmladší za poslední dobu, myslíte si, že nastává v české politice určitá generační výměna?
V naší straně ta generační výměna už probíhá. Třeba místopředseda ODS Jan Zahradil je mladá tvář.
Vy jste vstoupila do politiky také v poměrně mladém věku. Mají již vůbec takto mladí lidé dost zkušeností, aby mohli v politice uspět a prosadit se?
Já jsem vstoupila do politiky ve věku, který je myslím už tak akorát. Je mi 38 let, předtím jsem sedm let sama podnikala, mám dvě děti, jsem dvacet let vdaná. Mám tedy dost životních zkušeností, abych to mohla promítnout do politiky.
Proč jste se vdávala tak mladá?
Je to tradice naší rodiny. Jako moje maminka či sestra.
Jak dlouho má poslanec, třeba jako vy, čekat na nějakou významnější funkci?
To je velmi individuální.
Jak dlouho hodláte čekat vy? A toužíte vůbec po nějakém postu?
Nikdy neříkej nikdy.
Chcete tedy nějakou funkci?
Pokud obhájím své názory a vyslyší je členská základna ODS... Ale já mám často názory, které nejdou s tou jednotnou vlnou.
Máte po letech práce v parlamentu nějaké přátele?
Nemám. V politice nemůžete mít přátele, ale můžete mít kolegy, se kterými si více rozumíte. A pak jsou tady ti, se kterými si rozumíte méně. Politika není přátelství.
Je vám někdo více sympatický z jiné politické strany?
Jsou kolegové, s kterými jsem naladěna podobně.
Chodíte třeba do restaurace s někým z jiné strany?
V rámci práce v parlamentu ano. Třeba včera jsem byla s Jitkou Kupčovou z ČSSD.
Já myslím mimo parlament.
Ne. Nevyhledávám mimo svou práci nějakou další komunikaci. Ta práce je často dlouhá a náročná a já se spíše těším na rodinu v Olomouci.
A mimo parlament máte v Praze přátele? Nemyslím tím rovnou mužskou společnost.
Minimálně. Nevyhledávám to.
Třeba Petra Buzková je v podobném věku jako vy? Je vám něčím blízká?
Není.
Rozumíte si s Hanou Marvanovou?
Ano. Hanka Marvanová je daleko otevřenější člověk a já si myslím, že jsem také otevřená. Já si jí vážím za to, že dokázala odstoupit z funkce předsedkyně své strany kvůli tomu, že se jednání o vládě neslučovalo s programem její strany.
Dělíte své sympatie v parlamentu podle stran?
Samozřejmě že nějaký blok v sobě máte, ale v Poslanecké sněmovně musíte komunikovat s každým.
Ovlivnila práce v parlamentu váš soukromý život? Rodinu máte přece jenom daleko v Olomouci?
Komunikace s rodinou je daleko intenzivnější než dřív.
Těšíte se na víkendy doma?
Velmi. Ale museli jsme si zvyknout na trochu jiný rodinný režim.
Neuvažovali jste o tom, že byste se přestěhovali do Prahy?
V žádném případě. Olomouc je krásné město a mé děti a muž by z něho určitě nechtěli odejít. Ale Prahu mám také ráda. Musíme to zvládnout.
Vy tedy tvrdíte, že dlouhodobé odloučení může i vztahy posilnit?
My máme velmi pevný a krásný vztah, proto to nemá takový vliv.
A umíte si představit, že budete třeba ve sněmovně tři čtyři volební období?
To nemusí být tak dlouho.
Proč?
Na rozdíl od své rodiny neplánuji dlouhodobě svoji politickou budoucnost.
Co byste dělala, kdybyste skončila v politice?
Zřejmě bych se vrátila ke svému bývalému povolání, kdy jsem vedla galerii. Podnikala bych na poli výtvarném. Určitě bych neobíhala a nesháněla nějaká místa, jako to vidíme u některých kolegů, kteří neuspěli ve volbách.
Ta galerie vás tak bavila?
Ano, tu galerii jsem si sama vlastně vydupala ze země. Byl to můj koníček, ale musíte na to získat i dost peněz. Chtěla jsem studovat umění, ale to se nepodařilo.
Které malíře máte ráda?
Z českých Martina Velíška, jehož kresby sbírám. Mám ráda i Cihláře, z nežijících například Mikuláše Medka.
Sama jste se také pokoušela vyniknout v umění?
Měla jsem dílnu na šperky a měla jsem je dost často i na různých výstavách.
Dělala jste i modelku, to vás také bavilo?
Na tom mě bavilo zejména cestování.
Dokázala byste se i dnes předvést na molu jako modelka?
Nechci se už k té práci vracet. Kdyby šlo o nějakou charitativní akci, tak možná ano, ale pouze jednorázově.
Vy jako žena máte poměrně prestižní povolání - jste poslankyní. Mají ženy u nás stejné možnosti prosadit se jako muži?
Ženám se zatím do politiky u nás moc nechce. Ale oproti minulosti se u nás ženám velmi otevřely dveře v byznysu a tomu se dnes mnoho žen věnuje.
Zopakuji otázku: mají ženy u nás stejnou startovací pozici jako muži?
Mají to těžší a s tím se setkáte i v politice. Často to slyším i v parlamentu: To jsou ty ženské emoce, vždyť je to ženská! Přitom jsem tady potkala a viděla řadu hysterických kolegů, u kolegyň jsem to příliš nezpozorovala. Třeba kolega Kalousek říkal: No, Hanka (Marvanová) zase něco plácla, ona za to nemůže. To je krystalický příklad mužského přemýšlení.
Je to určité druh mužského šovinismu?
Spíše je to od kolegů často velmi nekorektní. Dokonce někdy hloupé.
Myslíte, že by tomu pomohlo nadelegování určitého počtu žen do funkcí, institucí či úřadů.
S tím nesouhlasím a mě osobně by to uráželo.
Je méně žen v politice i proto, že v životě plní jiné funkce než muži: třeba že se starají o rodinu?
Chce to určitě čas, aby se to změnilo. A naše země je na tom proti zahraničí úměrně tomu, jak se tady padesát let vyvíjela společnost za komunismu. Žili jsme v izolaci, nekomunikovali jsme s cizinou, a to se stále ještě projevuje.
V čem jsou ženy v politice lepší než muži?
Já to nerozlišuji podle pohlaví.
Jaké vlastnosti má mít tedy dobrý politik?
Musí být důsledný, pracovitý, musí vidět za tři rohy. Musí být schopen kompromisu.
To je všechno tak krásné? V politice není nic špatného? Je při argumentaci politiků přípustná lež?
V politice se často používá demagogie...
Jste také demagogická?
Nechte mě to domluvit. Třeba Cyril Svoboda pořád opakuje, že ODS nechce vstoupit do Evropské unie, a není to pravda.
Ještě jste neodpověděla. Jste demagogická?
To ať posoudí jiní.
Lhala jste někdy ve sněmovně?
Ne. Nemyslím si to.
To jste tak spravedlivá?
Lhát v politice se nemá, jednou se totiž na to určitě přijde. Člověk na to může doplatit.
Jste ctižádostivá?
Ano.
Jste konzervativní?
Ano.
Jste citlivá?
Ano, ale svoji citlivost prožívám v soukromí. Zavřu za sebou dveře.
Věříte v Boha?
To je příliš intimní otázka, na to neodpovím. Toto nebudu prezentovat v novinách.
***
DOSTÁLOVÁ A KARIÉRA:
Pokud jde o nějakou významnější funkci, tak říkám už dnes jednoznačně: Nikdy neříkej nikdy.
DOSTÁLOVÁ A KLAUS:
Jeden velký souboj s Václavem Klausem jsem již svedla v případě krize v České televizi a myslím, že jsem obstála.
Poslankyně Kateřina Dostálová byla kdysi označena za Barbie ODS. Ona sama to však rozhodně odmítá a říká, že v politice nehrají nějací maskoti tak velkou roli.
Dostálová prosazuje spíše důkladnost a říká, že v politice se nemá lhát, protože se na to vždy nakonec přijde a dotyčný na to doplatí.
V jednom článku se o vás psalo jako o Barbie ODS. Jste Barbie ODS?
To bylo jenom v tom článku a vzniklo to asi podle vizáže. Jenže Barbie je něco příjemného, milého, s čím si děti hrají...
Vy jste nepříjemná?
To ne, ale dokážu razantně prosazovat své názory.
Dokážete ten svůj názor prosadit i proti Václavu Klausovi?
Jeden velký střet jsem s ním měla, když jsem prosazovala Janu Bobošíkovou na post prozatímní ředitelky České televize. Dodnes si myslím, že to bylo správně, protože to řadě občanů otevřelo oči. To byl jeden velký střet s Václavem Klausem a myslím, že jsem v něm obstála.
Ještě k té Barbie. Miloš Zeman třeba označil Petru Buzkovou za maskota sociální demokracie. Když ne Barbie, mohla byste být maskotem vaší strany.
Ne. Nejsem maskotem a ani ODS by mě myslím nechtěla vytáhnout do podobné pozice. Já si každý svůj postoj obhájím sama, k tomu nic dalšího nepotřebuji.
Ale právě Václav Klaus kritizoval, že ODS neměla v předvolební kampani mediálně známé tváře, jako jsou Buzková a Gross. Nechybí tedy ten maskot?
ODS udělala jednu velkou chybu v kampani a nejenom v ní. Zůstali jsme jaksi uzavřeni a na tom vrcholu stály stále stejné osobnosti. My nepotřebujeme hledat nové tváře, my je máme. Ale například v televizních debatách nás stále zastupuje pět až deset lidí. ODS by se v tomto ranku měla více otevřít médiím, a to i dalšími lidmi...
Když se podíváte na novou vládu, která je zdaleka nejmladší za poslední dobu, myslíte si, že nastává v české politice určitá generační výměna?
V naší straně ta generační výměna už probíhá. Třeba místopředseda ODS Jan Zahradil je mladá tvář.
Vy jste vstoupila do politiky také v poměrně mladém věku. Mají již vůbec takto mladí lidé dost zkušeností, aby mohli v politice uspět a prosadit se?
Já jsem vstoupila do politiky ve věku, který je myslím už tak akorát. Je mi 38 let, předtím jsem sedm let sama podnikala, mám dvě děti, jsem dvacet let vdaná. Mám tedy dost životních zkušeností, abych to mohla promítnout do politiky.
Proč jste se vdávala tak mladá?
Je to tradice naší rodiny. Jako moje maminka či sestra.
Jak dlouho má poslanec, třeba jako vy, čekat na nějakou významnější funkci?
To je velmi individuální.
Jak dlouho hodláte čekat vy? A toužíte vůbec po nějakém postu?
Nikdy neříkej nikdy.
Chcete tedy nějakou funkci?
Pokud obhájím své názory a vyslyší je členská základna ODS... Ale já mám často názory, které nejdou s tou jednotnou vlnou.
Máte po letech práce v parlamentu nějaké přátele?
Nemám. V politice nemůžete mít přátele, ale můžete mít kolegy, se kterými si více rozumíte. A pak jsou tady ti, se kterými si rozumíte méně. Politika není přátelství.
Je vám někdo více sympatický z jiné politické strany?
Jsou kolegové, s kterými jsem naladěna podobně.
Chodíte třeba do restaurace s někým z jiné strany?
V rámci práce v parlamentu ano. Třeba včera jsem byla s Jitkou Kupčovou z ČSSD.
Já myslím mimo parlament.
Ne. Nevyhledávám mimo svou práci nějakou další komunikaci. Ta práce je často dlouhá a náročná a já se spíše těším na rodinu v Olomouci.
A mimo parlament máte v Praze přátele? Nemyslím tím rovnou mužskou společnost.
Minimálně. Nevyhledávám to.
Třeba Petra Buzková je v podobném věku jako vy? Je vám něčím blízká?
Není.
Rozumíte si s Hanou Marvanovou?
Ano. Hanka Marvanová je daleko otevřenější člověk a já si myslím, že jsem také otevřená. Já si jí vážím za to, že dokázala odstoupit z funkce předsedkyně své strany kvůli tomu, že se jednání o vládě neslučovalo s programem její strany.
Dělíte své sympatie v parlamentu podle stran?
Samozřejmě že nějaký blok v sobě máte, ale v Poslanecké sněmovně musíte komunikovat s každým.
Ovlivnila práce v parlamentu váš soukromý život? Rodinu máte přece jenom daleko v Olomouci?
Komunikace s rodinou je daleko intenzivnější než dřív.
Těšíte se na víkendy doma?
Velmi. Ale museli jsme si zvyknout na trochu jiný rodinný režim.
Neuvažovali jste o tom, že byste se přestěhovali do Prahy?
V žádném případě. Olomouc je krásné město a mé děti a muž by z něho určitě nechtěli odejít. Ale Prahu mám také ráda. Musíme to zvládnout.
Vy tedy tvrdíte, že dlouhodobé odloučení může i vztahy posilnit?
My máme velmi pevný a krásný vztah, proto to nemá takový vliv.
A umíte si představit, že budete třeba ve sněmovně tři čtyři volební období?
To nemusí být tak dlouho.
Proč?
Na rozdíl od své rodiny neplánuji dlouhodobě svoji politickou budoucnost.
Co byste dělala, kdybyste skončila v politice?
Zřejmě bych se vrátila ke svému bývalému povolání, kdy jsem vedla galerii. Podnikala bych na poli výtvarném. Určitě bych neobíhala a nesháněla nějaká místa, jako to vidíme u některých kolegů, kteří neuspěli ve volbách.
Ta galerie vás tak bavila?
Ano, tu galerii jsem si sama vlastně vydupala ze země. Byl to můj koníček, ale musíte na to získat i dost peněz. Chtěla jsem studovat umění, ale to se nepodařilo.
Které malíře máte ráda?
Z českých Martina Velíška, jehož kresby sbírám. Mám ráda i Cihláře, z nežijících například Mikuláše Medka.
Sama jste se také pokoušela vyniknout v umění?
Měla jsem dílnu na šperky a měla jsem je dost často i na různých výstavách.
Dělala jste i modelku, to vás také bavilo?
Na tom mě bavilo zejména cestování.
Dokázala byste se i dnes předvést na molu jako modelka?
Nechci se už k té práci vracet. Kdyby šlo o nějakou charitativní akci, tak možná ano, ale pouze jednorázově.
Vy jako žena máte poměrně prestižní povolání - jste poslankyní. Mají ženy u nás stejné možnosti prosadit se jako muži?
Ženám se zatím do politiky u nás moc nechce. Ale oproti minulosti se u nás ženám velmi otevřely dveře v byznysu a tomu se dnes mnoho žen věnuje.
Zopakuji otázku: mají ženy u nás stejnou startovací pozici jako muži?
Mají to těžší a s tím se setkáte i v politice. Často to slyším i v parlamentu: To jsou ty ženské emoce, vždyť je to ženská! Přitom jsem tady potkala a viděla řadu hysterických kolegů, u kolegyň jsem to příliš nezpozorovala. Třeba kolega Kalousek říkal: No, Hanka (Marvanová) zase něco plácla, ona za to nemůže. To je krystalický příklad mužského přemýšlení.
Je to určité druh mužského šovinismu?
Spíše je to od kolegů často velmi nekorektní. Dokonce někdy hloupé.
Myslíte, že by tomu pomohlo nadelegování určitého počtu žen do funkcí, institucí či úřadů.
S tím nesouhlasím a mě osobně by to uráželo.
Je méně žen v politice i proto, že v životě plní jiné funkce než muži: třeba že se starají o rodinu?
Chce to určitě čas, aby se to změnilo. A naše země je na tom proti zahraničí úměrně tomu, jak se tady padesát let vyvíjela společnost za komunismu. Žili jsme v izolaci, nekomunikovali jsme s cizinou, a to se stále ještě projevuje.
V čem jsou ženy v politice lepší než muži?
Já to nerozlišuji podle pohlaví.
Jaké vlastnosti má mít tedy dobrý politik?
Musí být důsledný, pracovitý, musí vidět za tři rohy. Musí být schopen kompromisu.
To je všechno tak krásné? V politice není nic špatného? Je při argumentaci politiků přípustná lež?
V politice se často používá demagogie...
Jste také demagogická?
Nechte mě to domluvit. Třeba Cyril Svoboda pořád opakuje, že ODS nechce vstoupit do Evropské unie, a není to pravda.
Ještě jste neodpověděla. Jste demagogická?
To ať posoudí jiní.
Lhala jste někdy ve sněmovně?
Ne. Nemyslím si to.
To jste tak spravedlivá?
Lhát v politice se nemá, jednou se totiž na to určitě přijde. Člověk na to může doplatit.
Jste ctižádostivá?
Ano.
Jste konzervativní?
Ano.
Jste citlivá?
Ano, ale svoji citlivost prožívám v soukromí. Zavřu za sebou dveře.
Věříte v Boha?
To je příliš intimní otázka, na to neodpovím. Toto nebudu prezentovat v novinách.
***
DOSTÁLOVÁ A KARIÉRA:
Pokud jde o nějakou významnější funkci, tak říkám už dnes jednoznačně: Nikdy neříkej nikdy.
DOSTÁLOVÁ A KLAUS:
Jeden velký souboj s Václavem Klausem jsem již svedla v případě krize v České televizi a myslím, že jsem obstála.
