Na pohřbu Jana Kočky jste se objevil i vy. Jak na něj vzpomínáte?
Byl to můj synovec, protože moje babička byla Kočková. Kočkovic rodina je hodně přímé příbuzenstvo. Já jsem Honzu znal, když se narodil. Pro mě je to také velmi těžké. Byl to fajn kluk a bohužel, co si budeme povídat, na těch silnicích je to moc nebezpečné, zabije se tam hodně lidí. To je dva a půl tisíce ročně, což je strašné číslo. Bohužel je to horší, když se to dotýká přímo vás a někoho, koho znáte. Už to nevrátíme a samozřejmě nám bude chybět.
Mnoho lidí mu nemůže přijít na jméno. Byl to bouřlivák a navíc nehodu, při které zemřel i další řidič, zavinil on.
Já to vnímám jako neštěstí, ztrátu dvou mladých lidí. Dost věřím na osud, a pokud to tak má být, člověk se tomu nevyhne.
Jel se svým vozem delší dobu v protisměru. Co si o tom myslíte?
Nevěřím tomu, že by tam Honza vjel jen tak ze srandy. Ten úsek je opravdu hodně nepřehledný a hodně lidí tam bouralo. Spíše by se měli zamyslet pánové, co dělají značení. Na druhou stranu ho nechci takto obhajovat. Vjel do protisměru, zabil druhého člověka a sám sebe. Je to strašně smutné. Bohužel, stává se to a už to nevrátíme.
Přemýšlíte sám nad svým životem, když vidíte takového smutné okamžiky?
Já jsem naštěstí žádnou velkou nehodu neměl za posledních dvacet nebo třicet let. Navíc mám řidiče, protože když cestuji, občas si musím dát skleničku. A já jsem velmi zodpovědný, proto bych nikdy za volant v tomto případě nesedl. Je to mé pravidlo, které hodně ctím. Neřídím, ani když jsem unavený, nebo za volantem netelefonuji. Mám handsfree a SMS neposílám v době řízení.
Takže jste zodpovědný řidič, který v ničem nehřeší?
No, musím se přiznat, že kde hřeším dost, tak je to zákaz stání na místě, kde bych neměl v Praze parkovat.
Jste velmi pracovně vytížený. Dokonce jsem si nemohla nevšimnout, že už letos poněkolikáté vystupujete v O2 areně, což je sen mnoha zpěváků.
Já bych si už dovolil říct, že je O2 arena taková trochu domovina. Byl jsem pozván jako host Karla Gotta, teď jsem hrál na Českém mejdanu s Impulsem a 18. října zde budu na rozlučce Radka Štěpánka. Je to tady takový můj velký mejdanový prostor.
Vzpomenete si na svůj poslední soukromý mejdan?
Já jsem si teď udělal pěkný mejdan na zpěvačce Shanii Twain. Byli jsme v areně nahoře s kamarádem a jak se nám to líbilo, tak jsme si dali pěkně do nosu. Já o mejdanu i zpívám. „Mejdan, mejdan podle plánů, podobá se flámu, a tak skončí k ránu, za úsvitu.“ Prostě text ze života. (smích)
Vy jste takový diskotékový král. Když vezmeme mladší zpěváky, máte vůbec svého nástupce?
Bohužel, nevidím zatím žádného. A to já bych rád, kdyby už nějaký byl. Mladí lidé potřebují nové idoly. Upřímně, já už bych si taky rád odpočinul. Tak doufám, že někdo brzy přijde. I když to mnozí nepřiznají, ta muzika 80. let je taková veselá, melodická, hodně harmonická a ono vás to strhne. S tím nic neuděláte.
Co si vlastně rád pustíte doma vy?
Jazz, vážnou hudbu. Mám rád Händela, Mozarta. Takže já doma pop moc neposlouchám.
