S chutí si zapálil cigaretu a usrkl kávy: "To budou teď nadlouho jediné moje neřesti. I kafe musím omezit."
* Před několika dny vás propustili z nemocnice. Jak vám je?
U mě došlo k rozsáhlému postižení jater, ale doufám, že mám tu nemoc už z větší části za sebou. Teď musím dát játrům čas na regeneraci. Takže musím být opatrný a dodržovat všechny rady lékařů, kterým také musím poděkovat, protože byli všichni fajn. Věřím tomu, že za pár měsíců budu fit.
* Co vám vlastně bylo? Je ta nemoc z vaší dovolené v Thajsku? To byl docela průšvih, že? Začal jste tím, že jste na útesech rozbil katamarán i sebe.
To je pravda. Měl jsem pak asi deset otevřených ran a spoustu modřin, takže jsem nějakou infekci mohl pochytit. Spíš si ale myslím, že jsem měl prostě smůlu a chytil nějaký virus tady. Já trávím život po hotelích, setkávám se pořád se spoustou lidí, a to už nemluvím o koncertech.
* Co vás čeká dál?
Dieta. Ta mi příliš nevadí, protože zdravě se už stravuju. Budu muset oželet alkohol, ale v tom také nevidím problém. Bohužel taky nesmím sportovat, což ponesu těžce. Takže budu příštích pár měsíců přirozeně chátrat. Ale věřím, že to všechno zvládnu a že mám dobrou fyzičku a kořínek.
* Na tu nemoc kromě vás doplatilo i vaše turné?
To hlavní turné jsme zrušili. Po dvou měsících v nemocnici to zasáhlo i do termínů prvních koncertů. Ale na nedostatek hraní si stěžovat nemůžu. Příští týden už vyjíždím na nějaké menší koncerty a budu zpívat po dva týdny každý den. Bohužel to původní turné mělo podpořit moji desku Desáté patro, a to nevyšlo.
* Na tu jsem se chtěl také zeptat. Jak se jí daří na trhu?
Musím přiznat, že se to album neprodává tak jako ta dvě předchozí. A je mi to líto, protože to je můj vůbec nejlepší hudební počin. Trvalo to dva roky a nikdo z vydavatelství mi do toho nežvanil, asi proto se povedla. Abych ale nepřeháněl, prodává se taky docela dobře. Za prodej jsem dostal zlatou desku, ty předchozí však byly platinové.
* Poslední deska je z vaší produkce nejvyzrálejší. Čím to, že nemá až takový úspěch u posluchačů?
Jsou v tom faktory, které jsem nemohl ovlivnit. Někoho z vydavatelství třeba napadlo nalepit přes to cédéčko reklamní samolepku. A ta je nalepená přese mě a mé jméno, takže když jsem si šel to album koupit, sám jsem ho nenašel. Marketingově je to neuvěřitelná chyba. Možná se mi ale časem vytříbilo publikum. A pravdou taky je, že na tom albu dost experimentuju. Používám etnické nástroje a třeba v písničce Koleda je celkem 28 stop. V běžném popu se jich používá šest sedm.
Na kritiky kašlu
* Myslíte, že proto vás kritici berou lépe?
Ohlasy byly lepší, ale mě kritici už nezajímají. Většina z recenzí, co o mně napsali, byla strašně hloupá. Nečetl jsem jedinou, která se trefila. Oni mi vkládají do úst a do písniček myšlenky, které tam vůbec nejsou. Za svými texty si pevně stojím. Já poezii miluju a čtu ji více než dvacet let, doma mám stohy knížek a doufám, že se i můj vkus časem vytříbil. A protože i poezie je do jisté míry řemeslo, rozhodně jsem kus toho řemesla taky odkoukal.
* Koukám, že antipatie mezi vámi a kritiky je oboustranná.
Oni mě taky nemají moc rádi. Já jsem se objevil v showbyznysu, když mi bylo asi čtyřicet. A celá ta smečka kritiků měla jasno: objevil se chlápek, co má svaly, dobře vypadá, a vydavatelství tím zalepilo díru na trhu. To byl názor, co si udělali, a zřejmě ho ještě nezměnili. Ale já na ně kašlu a je mi to jedno.
* A je to pravda, nebo není?
Já hraju už třiadvacet let. Tak dlouho to trvalo, než si mě někdo všiml. A taková doba už prověří, jestli děláte hudbu srdcem. Mě vážně vydavatelství nenašlo v posilovně, nenaleštilo mi svaly a nevrazilo do ruky písničky, přesto je spousta lidí dodnes překvapená, že jsou to všechno moje skladby.
* Neškodí vám třeba vystupování na Nově? To jste asi rázem v estrádní škatulce a tam nikdo kvalitu příliš nehledá.
Čím si navzájem zadají všechny ty zábavné pořady na českých kanálech? Ničím. A jaký prostor na těch kanálech mají zpěváci? Skoro žádný. Televize prostě k showbyznysu patří, takže občas se tam musíte objevit. Ale já tam nikdy nepředváděl žádné scénky, vždycky jsem jenom přišel, zazpíval, odešel.
* Mluvil jste o tom, že vám trvalo přes dvacet let, než jste prorazil. Co rozhodlo? Vytrvalost?
My tu s klukama hudbou žijeme už od našich dávných začátků a samozřejmě jsme snili o velkých koncertech a úspěchu. Trvalo to deset let a nic takového nepřišlo. Říkali jsme si, že si nás snad jednou někdo všimne. Uběhlo dalších deset let a zase nic. Tak jsem se pomalu smířil s tím, že se už asi nic nestane, a od těch ambicí upustil.
* A stalo se?
Stalo. Já jsem si ušetřil 180 tisíc a vydal jsem si vlastní desku. Bylo to asi pět set kusů. Říkal jsem si, že ji aspoň budou mít máma, táta, moje děti. Ty desky jsem pak rozdával kamarádům a známým. No, a mezi nimi se našla jedna holka, ckterá si dala tu práci, vyrazila do Prahy a přinesla tu desku do prvního vydavatelství. Tam řekli fajn, zavolali mi a chtěli mě slyšet. V Litvínově jsme udělali koncert pro dva pány a ti pak za týden přivezli smlouvu. Takhle jednoduché to bylo a čekal jsem na to dvacet let.
* Když jsme mluvili o vašem hudebním a společenském obrazu, musím podotknout, že ho vytváří i bulvár. A vy jste vděčný objekt.
Bulvár? Ten já snáším hodně špatně. Nevím, jak ten příliv lží, nesmyslů a hloupostí zastavit. Blesk o mně píše, že mám nastřílené vlasy, že jsem homosexuál, kolikrát si přečtu "vlastní" výroky, aniž bych s někým mluvil nebo mu aspoň třískl s telefonem.
* Co právní cesta? To není obrana?
Ta je u nás nesmírně chabá. Já se několikrát radil s právníky. Řekli mi: Pane Maxo, omluvu vyhrajeme, protože prokazatelně lžou. Peníze nevysoudíte, a naopak v tom utopíte vlastní. A k tomu spoustu svého času. Takže to ve výsledku vypadá tak, že bulvár tady může všechno. Je mi to líto. Celý život se snažím být slušný člověk a přál bych si, aby se ke mně i ostatní chovali slušně. Dokud soudy nebudou ty lži rychle a tvrdě trestat, nezmění se to. Musí to být citelné a musí to ty redakce stát spoustu peněz.
O sebe strach nemám
* Ale psalo se o vás také v souvislosti se dvěma prokazatelnými incidenty - rvačkou před vaším klubem Pijonýr a na galavečeru v Ostravě.
A mám se chovat zbaběle proto, že to bulvár rozmázne? V těch situacích nepřemýšlíte. Když v Ostravě před mýma očima na galavečeru missis dostala mladá holka několik ran pěstí a pak si do ní ten magor ještě kopnul, tak jsem zasáhnout musel. Nic jsem mu neudělal, jen jsem mu zabránil, aby ji přizabil. Ostatně ta slečna dodnes neslyší na ucho následkem toho zranění. A ten člověk - bývalý policajt - mě teď žaluje. Bulvár přitom nezajímá, co a proč jsem dělal, ale kolik můžu vyfasovat, i když je to celé nesmysl.
* Udělal byste to znovu?
Ano. Přemýšlel jsem o tom a určitě bych se zachoval stejně.
* A co ten druhý incident? To jste se zastal mladíka, kterého skoro ubili pažbou pistole před vaším klubem. A málem vás to stálo život.
To bylo horší. Tu pistoli jsem viděl, ale přesto jsem zasáhl. Při rvačce ten člověk vystřelil a kulka mě jen škrábla. Celou tu hrůzu jsem si uvědomil až ráno, když jsem se probudil se stehy na hlavě. Stačilo možná pár milimetrů... Ale to jsem taky jednal bez rozmýšlení. Tam prostě ležel kluk, který měl hlavu málem na kaši, nad ním stál holohlavý pořízek a bušil do něj pažbou.
* To je ve vašem kraji běžné? Rvačky, pistole, střílení?
Tady býval klid, ale pak se tu najednou začaly rekrutovat mafiánské partičky bůhvíodkud, vybírají výpalné, mlátí lidi.
* Vy jste pak otevřeně začal kritizovat zdejší policii. Vážně je to takový Bronx? Nemáte teď strach?
Že se to často děje za asistence policie, je jasné. Když se tu střílí na ulicích, když už jsou v tom i mrtví, ať mi nikdo neříká, že je to tu klidný kraj. O sebe strach nemám, ale mám děti a rodiče, a to jsou slabá místa každého člověka. V duchu si to spíš dávám do souvislosti s incidentem v Ostravě. Ten se udál potom a policie tam proti mně zahájila naprosto absurdní trestní stíhání. A to přitom nevyslechli ani mě, ani žádného svědka. Možná je to jakási pomsta.
Stojím o mužské publikum
* Raději tedy k něčemu příjemnějšímu. Co ženy? Máte u nich nepochybně úspěch a tvoří taky drtivou většinu vašich fandů. Máte stálou přítelkyni, nebo přelétáváte?
Já se ženskými vycházím dobře odjakživa a mám je rád. A k těm fandům - to je pravda, na koncertech mám naprostou převahu žen, jen občas se objeví nějaký odvážlivec. To mě mrzí. Muži vůči mně mají averzi. Já přitom o mužské publikum stojím. Zpívám o tom, co prožívám jako chlap, takže by to chlapy mohlo oslovit.
* Dobře, ale já jsem se ptal na stálou přítelkyni.
No, stálou přímo nemám, ale skoro stálou přítelkyní je mi maminka jednoho z mých dvou dětí, Silva. S nimi společně trávím každou volnou chvilku.
* A ženit se nehodláte?
Ne, to vím jistě. Nikdy. Byl jsem ženatý před dvaceti lety a za rok jsme se rozvedli. Manželství to, myslím, pokazilo. Všechno pak vyprchalo a to manželství víc vzalo než dalo. Cítili jsme, že se vlastníme, a vytratilo se to hezké.
* Během hodiny jste tu vykouřil spoustu cigaret. Jak jde kouření dohromady se zpěvem - anebo s vaším sportováním?
Se zpěvem je to v pohodě. Já jako zpěvák profituju z toho svého přirozeného chrapláku. Nechci propagovat kouření, ale mému hlasu cigarety paradoxně svědčí. A přestat jsem ještě nezkoušel. No a sport? Já už roky pravidelně běhám pět kilometrů na čas. Za celá ta léta jsem se ještě nezhoršil. Dokud to takhle půjde, asi to tak nechám.
MARTIN MAXA
Narodil se v roce 1961 v Litvínově. Od dětství sportoval, především závodně plaval. Vystudoval fakultu tělesné výchovy a sportu a pak sedm let vyučoval ve škole tělocvik. Živil se i malováním a prodejem obrazů. Miluje poezii a hudbu, od mládí skládá, píše texty, hraje na kytaru a zpívá. Na výsluní se dostal nečekaně před čtyřmi lety a s debutovým albem C'est la vie se ihned vyhoupl na špici hitparád - prodal tehdy 40 tisíc nosičů. Jméno Martin Maxa je přezdívkou už od jeho školních let - podle postavy, kterou hrál v amatérském divadle. Byl rok ženatý a má dvě děti - syna Ivana (5) a dceru Barboru (12).
 |
