Herečka Daniela Kolářová
„Začalo to úplně normálně jako každý jiný normalizační pracovní den a skončilo to tak, že jsme se nestačili divit. Ten večer jsme v Divadle na Vinohradech normálně hráli. O pauze přišel jakýsi neznámý člověk a začal vykládat, co se odehrálo na Národní třídě. Po představení jsem jela metrem hned domů, protože oba synové měli angínu. A pak celou noc zvonily telefony. Domlouval se sraz herců na druhý den do Realistického divadla, kde v podstatě poprvé padl návrh na stávku divadel. Od toho prvního dne jsme žili v takové zvláštní euforii, která se stále stupňovala. Vyvrcholilo to tím, že Komunistická strana Československa odstoupila od své vedoucí úlohy. Nečekali jsme to tak rychle, ale intuitivně jsem už asi dva roky měla tušení, že se něco musí stát. No a stalo se, zaplať pánbůh,“ vzpomíná herečka Daniela Kolářová.
Architekt a herec David Vávra
„Pamatuji si ten den velmi přesně. Moc jsem toho nevolal, protože jsem byl v Americe. S Milanem Šteindlerem, Tomášem Hanákem a Terezou Kučerovou jsme tam byli s filmem Kopytem sem, kopytem tam. Volal jsem až o den později, kdy jsme demonstrovali před československou ambasádou a estébáci nás filmovali. Amerika byla událostí z Prahy plná, uváděli to jako hlavní zprávu. Dokonce mám historku, že v den, kdy Jakeš odstoupil, jsme byli na opuštěných toaletách někde v přírodě u Lake Placid a jediný člověk, který tam kromě nás byl, řekl lámanou češtinou: Nejste náhodou z Československa? U vás dneska padla vláda. Byl to emigrant. Na dálku se ale všechno prožívá hůř než zblízka. Ovšem zase byla tam ta abstrakce, jako když posloucháte rádio. Musíte si k tomu dosazovat kamery,“ popisuje David Vávra.
