Pan farář má vyprodáno. Kamkoli
přijede na besedu, sál je plný. A dělá
jich hodně, objíždí města i vesnice.
Velké Karlovice, Hulín, Háj ve Slezsku,
Vrbno pod Pradědem, Litovel, Kyjov,
Semily... To je jeho diář. Zvláštní.
Lidé chodí na talk show kněze.
V zemi, které se říká ateistická.
| foto: Michal Sváček,
MAFRA
Jsme přežraní, neumíme se radovat. Z dárků je osobní jen obal, míní Czendlik
Pan farář má vyprodáno. Kamkoli přijede Zbigniew Czendlik na besedu, sál je plný. A dělá jich hodně, objíždí města i vesnice. Velké Karlovice, Hulín, Háj ve Slezsku, Vrbno pod Pradědem, Litovel, Kyjov, Semily... To je jeho diář. Zvláštní. Lidé chodí na talk show kněze. V zemi, které se říká ateistická.
Jezdíte na besedy po celé republice. A loni uplynulo třicet let ode dne, kdy jste z Polska přišel do Česka. Možná právě vy můžete posoudit, jestli jsme se my Češi za tu dobu změnili. Je ve společnosti jiná atmosféra? Můžu to vzít trošku zeširoka?
Jistě. Vzpomínám na rok 1978, ten byl pro mě významný. Karol Wojtyla byl zvolen papežem Janem Pavlem II. Následující rok měl první návštěvu v Polsku. U té příležitosti si moji rodiče koupili barevnou televizi Rubin 714. Abychom viděli papeže v barvách. To bylo období v mém životě, kdy jsem najednou začal vidět svět v barvách. Když jsem přišel v roce 1992 do Náchoda a rok poté do Lanškrouna, měl jsem pocit, že jsem se zase vrátil do šedého světa. Lanškroun patří do Sudet. Stejně jako většina té oblasti působil zanedbaně a smutně.
Nejhorší je, když člověk nemá co ztratit. Takoví jsou nebezpeční, takových se bojím.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
