Tužka, nebo kytara? Co je pro vás víc?
Pro mě je to padesát na padesát. Nedá se přesně říct, co mám raději. Nedokážu si jedno z toho vybrat. Když kreslím komiksy, tak mám chuť hrát na kytaru, takže ji mám pořád po ruce. A naopak. Ale většinu času mi zabírá právě kreslení, tomu se věnuju denně. Co se týče hudby, teď jsem skládal pro tátu písničku, která se objeví na jeho novém albu.
Neměli rodiče tendenci vám to vymlouvat? Přece jen malířství v dnešní době není moc perspektivní odvětví.
Co se týče kreslení, oba rodiče mě vždy hodně podporovali. Od hudby se mě táta snažil v dětství držet spíš dál, jenže se mu to moc nedařilo a kytaru jsem stejně vyhrabal. Teď aktuálně pracuju na komiksu o Karlu IV., jelikož bude mít příští rok 700. výročí narození. Dělám ho se Zdeňkem Ležákem a s mým kamarádem Matyášem Namaiem pro vydavatelství Albatros. Bude to ucelený komiks z historie, ale to neznamená, že to bude nuda. Musím říct, že mě to fakt baví.
Kromě komiksu malujete i obrazy. Dokonce vaše výstava byla velmi rychle vyprodaná. Dá se tímto způsobem i dobře živit?
Teď mám stálou expozici ve Vinárně Na šikmé ploše. Jsou zde vystaveny obrazy, které jsem namaloval za poslední dva roky. Přesto, že jsem barvoslepý, vrhl jsem se na barevné akty, s názvem Vivid Girls. První výstava byla v galerii Le Court a obratem se rozprodala, což mě moc těšilo. Potom jsem namaloval novou sérii a ta se přesouvala do Smetanova domu v Litomyšli a následně do galerie Andyho Hryce v Bratislavě. Myslím si, že by se tím dalo celkem dobře uživit. Ale vydělávám si hlavně komiksem.
Tvorba Jonáše Ledeckého
Tvorba Jonáše Ledeckého
Je pro vás těžké dělat barevné věci, když jste barvoslepý?
U komiksů dělám tužky a inkoust. Koloring dělá můj parťák Matyáš Namai. U obrazů na barvy kašlu a používám ty, co se mi k sobě hodí. Já úplně barvoslepý nejsem. Mám problém s červenou a zelenou nebo modrou a fialovou.
Zmínil jste, že výstava nese název Vivid Girls neboli živé dívky. Stojí vám ženy modelem, nebo jsou to ryze vaše představy?
Já to dělám všechno z hlavy. Shánět si model pokaždé, když mám chuť něco namalovat, by bylo dost vysilující.
A dají se ženy lépe lovit na obrazy, nebo na hudbu?
Upřímně na nic. Tedy hlavně ty české holky. Ani na koncertech jsem žádnou nesbalil. Balili jsme vždy jen nástroje, abychom je odvezli do zkušebny. Abych řekl pravdu, raději jsem v poklidu sám, než abych vyrážel s kapelou někam po koncertě na after párty. Mám teď dívku v Řecku. Spíš se mi líbí exotičtější ženy. České holky jinak přemýšlejí. A to tak, že velice málo, či vůbec.
Janek Ledecký se synem
Jonáš Ledecký s kapelou Ray-Band
Probíráte navzájem se sestrou Ester své partnery?
Moc se spolu o tomhle tématu nebavíme. Beru ji pořád jako svou malou sestřičku a nechci vědět nic o jejích mužích.
A vy jste ji naučil jezdit na snowboardu?
Ne, jen jsem ji k němu přivedl. Dotáhla to v tomhle ohledu nejdál. Byli jsme spolu v reprezentaci. Jenže ona mě jednoho dne začala předjíždět a já s tím raději skončil. Teď už jezdím spíš jen rekreačně. Esterka je hrozně soutěživá a já byl vždy její soupeř. Dokonce se rozhodla, že se bude učit hrát na kytaru. Já jsem ji koupil růžového Stratocastera. Ona potom jela na koncert Bryana Adamse, kterýho naprosto zbožňuje, a ten jí tu kytaru podepsal a napsal věnování, že ji miluje. Teď na ten nástroj nikdo nesmí sáhnout. Takže s kytarou to dopadlo takhle.
Třeba teď bude s vámi soutěžit v malovaní.
Doufám, že ne. Říkala, že mi nechá aspoň nějakou zálibu, kterou mi nezkazí tím, že by v ní se mnou začala soutěžit. Poslední dobou se pořád tváří jako mistr světa. Chápete...
