Hned v úvodu divadelní sezony zkoušíte novou hru. Pořád máte chuť učit se?
Dlouho jsem si neuvědomovala, jak čas letí. Sotva se otočíte a najednou je vám sedmdesát. Předsevzala jsem si, že začnu v práci trochu přibrzďovat, dokud ještě mám síly, abych si mohla víc vychutnávat život. Jenomže když přijde hezká nabídka s bezvadnými lidmi, říkám si, proč ji nevzít? Zkouším v Divadle Radka Brzobohatého, které převzala nová majitelka, mladá herečka Romana Goščíková, a já chci podpořit mladou krev, držím jim palce.
Když jste s manželem nebo s vnučkami, chce se vám vůbec navečer do divadla?
Přiznávám, že to jsou okamžiky, kdy si říkám: „Že se na to nevykašleš?“ Ale když už do divadla dojdu, jsem ráda. Beru ho jako nádherného koníčka.
Zmínila jste sedmdesátku. Jak jste v létě oslavila kulaté narozeniny?
Na chalupě v místní hospodě, pozvala jsem pár kamarádů. Bylo to fajn. A pak jsem si dala skleničku s pár dalšími kamarády na festivalu ve Varech. Žádné velké oslavy to nebyly – důstojné k důstojnému věku. Ale fakt je, že to číslo je strašné. Zvykám si a doufám, že život bude pořád tak pěkný. Podmínkou je zdraví. Nedávno jsem viděla dokument Olgy Sommerové o Soně Červené, dal mi chuť dál se prát se životem, říkala jsem si, že jsem vlastně ještě mladá.
Je jí přes devadesát a pořád hraje.
Je úžasná. Stále má zvučný hlas, je elegantní, chodí vzpřímeně. Nese se, tím působí mladě. Díky ní jsem si uvědomila, že se člověk nesmí hrbit, protože pak vypadá, že na něj tíha let doléhá tak mocně, že ji neunese. Paní Červená je pro mě pozitivní příklad, že vlastně každý věk je krásný.
Vy jste taky vzorem pro spoustu žen. Ptají se vás často na recept, jak vypadat dobře?
Ptají a já jsem v rozpacích, protože žádný speciální fígl nemám. Jen že je důležité nebýt naštvaná na život, ale být téměř pořád pozitivně naladěná, chodit s úsměvem na tváři, i když vám není pokaždé do zpěvu. A starat se o sebe. Po masáži nebo kosmetice se cítím jako znovuzrozená.
Lubomír Lipský vyznával Diderotovo heslo, že je lepší opotřebovat se než zrezivět. Jaké krédo máte vy?
Žádné nemám, řídím se tím, že se člověk nesmí dát a musí zkusit zvládnout všechno. Když jste zmínila Lubomíra, ten pracoval do poslední chvíle, nehodil flintu do žita. Hrála jsem s ním v mém prvním pražském angažmá, v divadle Ateliér. Představovala jsem jeho milenku. Role byla alternovaná, střídaly jsme se o ni s Helenou Růžičkovou. Byla to moje nejabsurdnější alternace v životě.
Před dvěma lety herečka prozradila, že chtěla být archeoložkou:
11. července 2015 |
