Jak se cítíte v roli modelky? Má to herečka tak, že se zkrátka přepne do role modelky a před objektivem fotoaparátu si ji zahraje?
Bohužel jsem nikdy při práci opravdové profesionální modelky nebyla, abych se případně mohla začít opičit. Focení není moje silná stránka, ani oblíbená disciplína. Chvíli mi zpravidla trvá, než odbourám stud a začnu si fotoaparát užívat. Velkou úlohu při tom taky hraje osobnost fotografa či fotografky. Vždycky jde o vzájemnou chemii, tu nepřelstíte.
Pokud se rozhodnete něco propagovat, které aspekty jsou pro vás nejdůležitější?
Značku, kterou jsem se rozhodla podpořit znám už hodně dlouho. Poprvé jsem na ni narazila v USA a neměla jsem ani tušení, že jde o německou značku oblečení, které se vyrábí převážně v Česku. Jsem moc ráda, že mě její vedení oslovilo, abych se stala tváří v České republice. Mohu tak propagovat módu, kterou sama nosím a značku, které důvěřuji. Tahle firma je na trhu už přes 20 let a zakládá si na udržitelnosti a ekologickém přístupu. To je mi hodně blízké.
Sledujete obecně módní trendy? Co by jste na sebe nikdy neoblékla a bez čeho se naopak váš šatník neobejde?
Nikdy neříkej nikdy! Nemám vyhraněný styl, každopádně v obtažených šatech a na vysokých podpatcích mě asi nepotkáte. Razím heslo pohoda nade vše. Mám ráda oversized střihy, jednoduchou barevnost a přírodní materiály. Módní trendy mě baví sledovat v časopisech, ale můj šatník se jimi rozhodně neřídí.
Na scéně vašeho domovského Národního divadla často ztvárňujete postavy v moderně pojatých představeních. Měla jste někdy problém s výstředním až nenositelným kostýmem?
Nenositelné kostýmy jsou vždycky výzva. Na divadle naopak ráda experimentuju a myslím, že jsem schopná si vzít na sebe ledacos. Navíc i ten nejšílenější kostým vám může na jevišti významně pomoct. Ráda spolupracuju se scénografy s výrazným rukopisem.
Jak vnímáte změny v uměleckém vedení Národního divadla?
Změny k divadlu rozhodně patří. Je zdravé, když se soubor v průběhu let obměňuje, včetně jeho vedení. Já osobně jsem se SKUTRy zatím nikdy nespolupracovala, ale jejich inscenace se mi velmi líbí. Těším se na jejich nové působení v Národním divadle.
Uměla by jste si představit svůj herecký život bez stálého angažmá? Není herec často jeho otrokem?
Zní to až strašidelně, ale u divadla jsem letos dvacátým rokem. Střídavě v angažmá i bez, a obojí má něco do sebe. Navíc každé angažmá je velice jiné, řídí se trochu jinými pravidly. Nedokázala bych jednoznačně říci, co je lepší. Vždy záleží na okolnostech.
Před časem skončil velmi populární seriál Slunečná, kde jste s ostatními kolegyněmi vytvořily nerozlučnou partu. Trvá tato vazba i dál?
Drbny jsou moje srdcová záležitost. Ač jsme svým způsobem nepravděpodobná parta, navzájem se doplňujeme a je nám spolu dobře. Jsme takové početnější Čarodějky z Eastwicku počesku.
Společné fotografie i události jste často sdílely na sociálních sítích. Jaký k nim máte vztah?
K fotografiím nebo sociálním sítím? (smích) Zní to jistě jako klišé, ale sociální sítě jsou dobrý sluha, ale velmi špatný pán. Ocenila jsem je zejména, když se mi zaběhli pejskové, díky sítím jsem je poměrně snadno našla a získala své kamarády zpět. Jinak je používám velmi často pracovně, k vyhledávání kontaktů, nebo získávání informací. Mnoho času jim ale nevěnuji. Dávám přednost osobnímu setkání před virtuálními kamarády.
Prý jste přesídlila na venkov, dokonce poměrně daleko od Prahy. Jak se vám tam žije?
Ano, s partnerem už čtvrtým rokem žijeme v Krkonoších. Je to nekonečně nepraktické, ale já to mohu jen doporučit. Náš temný les za domem vrhá na naši pražskou pracovní realitu úplně jiné světlo. Je to místo, kde vypínám a dobíjím baterky, abych se do práce a víru velkoměsta mohla zase těšit.
Bála jste se někdy o práci?
Bojím se pořád! To k mojí profesi neoddělitelně patří. Nepravidelnost, nejistota a pochybování. V herectví práce přichází zpravidla ve vlnách, buď jí máte příliš, nebo naopak žádnou. A tak si herci neustále stěžují. Jsme takové hromádky neštěstí se smyslem pro humor. Na případné chmury je ale moje rodina to nejlepší antidepresivum. Zkuste s mým synem dělat jedno odpoledne domácí úkoly a zapomenete na cokoli. (smích).
Kde všude vás diváci mohou vidět, na čem pracujete, co chystáte?
Do konce června zvu všechny srdečně do Národního divadla, Studia DVA, nebo do Violy. V létě zase na letní scény divadla Studio DVA na Vyšehrad, do Divic nebo na Výstaviště. V září se těším na zkoušení ve Stavovském divadle s francouzským režisérem Arthurem Nauzycielem a taky mě čeká natáčení nové řady pořadu s názvem Bydlet jako.
