Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou krví. Bratrem jeho předka byl rudolfinský matematik, kněz a strážce korunovačních klenotů Pavel Pistorius z Lucka. Do povědomí lidí asi nejvíc pronikl rolí v Pelíškách. Kdo by neznal nesourodou mileneckou dvojici Holubová – Dušek a scénu, kdy on ji svádí skleněným těžítkem. Ve filmu Přání Ježíškovi si střihli pár znovu, tentokrát už manželský.
V Přání Ježíškovi hrajete podle tvůrců tatínka jemně cinklé tradiční rodiny. Co si pod tím můžu představit? Ono je to jemně cinklé už v tom, že jsem vlastně Jiří Bartoška a hraju roli Bartošky. Ale nejsem samozřejmě tak hezký jako Bartoška.
Já bych nebyla tak sebekritická. Jak jste vůbec k „Bartoškovi“ přišel? On měl Jirka tu postavu hrát původně místo mě, ale těsně před natáčením se dostal do nemocnice se zánětem slepého střeva. Produkční filmu Kateřina Špůrová mi v neděli zavolala, jestli bych v pondělí ráno nemohl točit v Brně. Nebyl to problém. Jen jsem se podivil, proč to mám být zrovna já.
Nepotřebuju exhibovat, zahraju si při improvizaci. Při besedách jsem hostitelem, a proto nepovažuju za vhodné, abych osobnost zaháněl do úzkých, jak si v tom libují někteří moderátoři.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
