Její první kniha, Skladatelka voňavého prádla, byla právě přeložena do angličtiny a má velkou šanci dostat se na americký trh.
* Váš newyorský byt se nachází jen pár kilometrů od Ground Zero. Vybavují se vám vzpomínky na tu hrůzu, která před třemi lety město potkala?
Vybavují. Pořád je to součástí našeho každodenního života. Člověk neustále slyší někoho říkat, jak mu to změnilo život. I těm, kteří ve World Trade Centru nepracovali ani tam neměli nikoho blízkého. Ale třeba měli nějaký byznys, který se jim najednou zastavil a oni zbankrotovali.
* Média neustálé chrlí články, jak právě tady v Americe vzrůstá nebezpečí dalších teroristických útoků. Připouštíte si to?
Co na to mám říct? Pochopitelně nemůžu tvrdit, že nám terorismus nehrozí, ale na druhé straně si myslím, že ta panika je součástí dnešní politiky, snahy lidi vystrašit a trochu jimi manipulovat. Čím víc se budou bát, tím spíš budou souhlasit se zbrojením. Já to nechci bagatelizovat, ale vždyť je to do jisté míry zázrak, jak Amerika žila do té doby klidně a bezpečně.
* Vy tedy nežijete ve strachu z dalších útoků?
Ne. Já jsem člověk, který nechce žít s tím, že ostatní lidé jsou špatní a že si na ně musím dávat pozor. Samozřejmě, že mě to taky někdy napadne, ale nechci přestat žít kvůli tomu, že se tady něco stalo a možná ještě někdy stane.
* Žijí tady s vámi i vaši rodiče. Jsou z jiné generace, mají také takový nadhled?
Mají. Ale je pravda, že většinu času netrávíme v New Yorku, ale v Connecticutu a tam nám to ani nepřijde. Tam je náš život tak idylický ...
Miloš učí kluky šachy
* Pro děti je to ideální prostředí, a tak mě napadá, jak je vychováváte? Necháváte jim po americkém způsobu volnost?
To je věc, která je pořád ve vývoji. Pokud nebudu mít pocit, že mi přerůstají přes hlavu, tak asi budu taková mírnější a budu jim spíš všechno vysvětlovat než zakazovat a přikazovat.
* Ve vaší domácnosti se střetává několik výchovných proudů - vy, váš manžel, vaši rodiče. Netříští se to někdy? Jeden něco zakáže, druhý povolí.
Občas ano, ale jsou věci, ve kterých jsme všichni jednotní. Aby se kluci chovali slušně, aby u jídla seděli, pozdravili... Upřímně, kolikrát aby vůbec odpověděli! Oni se mnohdy ponoří do toho svého světa amerických kreslených filmů a japonských karet a úplně zapomenou na nějakou realitu kolem. Ale kluci už nás mají prokouknuté, vědí, s čím přijít za babičkou a s čím za mnou.
* S čím chodí za Milošem?
Miloš je teď učí šachy. A dost systematicky - aby rozeznávali jednotlivé figurky a jejich možnosti pohybu na šachovnici.
* Podílí se i na výchově?
Miloš zajišťuje tu teoretickou část. Dodává informace o tom, jaké jsou trendy a na co přišli vědci. Co říkali v televizi a tak. A na mně pak zůstává taková drobnost - přenést to do praxe.
* Je takovým tatínkem, jak jste si ho představovala, nebo vás v něčem překvapil?
Milošek má třeba opravdu hrozně rád, když s námi děti chodí do restaurací. Přes den s nimi tolik není, a tak se na ten společný večer vždycky těší. Taky si s kluky občas hraje, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že s nimi tráví hodiny v herně a pouští jim vláčky. Ale já jsem beztak od Miloška nečekala víc, než že eventuálně uzná, že Jim a Andy jsou jeho legitimní potomci.
* Také jste tvrdila, že byste nikdy nečekala, že jednou budete mít dvě děti - obě se stejným mužem a ten muž že bude vaším manželem. Jak jste tedy viděla svoji budoucnost?
Já si myslela, že někde s někým pokoutně otěhotním, on si mě nevezme a já se budu tvářit, že to je O. K. A po čase že znovu někoho potkám, on bude ženatý a já s ním budu mít druhé dítě. Viděla jsem se, jak někde popíjím víno, kolem mě běhají ty děti a přicházejí a odcházejí jejich tatínci...
* A nakonec jste za otce svých dětí vdaná. Už pět let.
Vnímají vás teď lidé jinak? Ani ne. Jenom maminka s tatínkem jsou asi klidnější.
Chci mít snachu z Asie
* Uvědomují si už vaše děti, že jejich tatínek je režisérem?
Tak k tomu mám docela dobrou historku. Slyšela jsem je, jak se o tom baví se svým kamarádem. Zjišťovali navzájem, co dělá jejich tatínek, a ti naši řekli, že režíruje. Jejich kamarád na to vůbec nic neřekl, očividně tím nebyl vůbec oslněný, a tak se Andy rozhodl, že přitlačí, a prohlásil: On režíroval Hvězdné války. To mi nedalo, vešla jsem do pokoje a říkám: Andíčku, tatínek přece nerežíroval Hvězdné války. A Andy se zamyslel a pak z něj vypadlo: No, nerežíroval, ale pomáhal tomu pánovi, co to režíroval. Takže oni jenom teoreticky vědí, že Miloš režíruje filmy, ale zatím žádný neviděli ani oni, ani nikdo z jejich spolužáků, protože jsou to filmy pro dospělé. Ale Hvězdné války jsou holt pro ně pojem.
* Takže jste syna nachytala, jak se chlubí cizím peřím?
Jo, jak lže a snaží se tvářit, že má slavného otce.
* Jak často doma používáte češtinu?
My dospělí pořád. S dětmi se také snažím mluvit česky, ale někdy na to zapomenu. A když mají na návštěvě kamarády, tak zase nechci, aby ti kamarádi byli nervózní, že říkám něco, čemu nerozumějí, takže na ně mluvím anglicky. Ale děcka většinou odpovídají v angličtině.
* Budete je učit česky číst a psát?
Určitě, ale věřím spíš na přirozenou motivaci. Myslím si, že až pojedeme do Česka, přijde to samo. Znám spousty lidí z Milošovy generace, jejichž děti se nechtěly učit mateřský jazyk a vadilo jim, že rodiče mají přízvuk. Pak přijely do Čech a byly úplně nadšené. Objevily nový svět. Až tohle jednou potká naše kluky, jazykový základ už budou mít.
* A co když za vámi v osmnácti přijdou, že chtějí v Česku zůstat?
Myslím si, že ta nejlepší věc je zkusit to. Proto jsem jim také vyřídila české občanství, aby mohli jednou přijet a zůstat třeba rok.
* Ale co kdyby chtěli zůstat natrvalo?
Tak ať zůstanou. Já pro ně opravdu nemám připravený nějaký scénář. Snad jenom, že by se mi líbilo, kdyby si jeden z nich vzal Asiatku. Připadá mi, že by to bylo hezké, kdyby jejich dítě mělo šikmé oči. Ale to je asi moje jediná ambice. Jinak je mi jedno, co budou dělat a kde budou žít. Strašně doufám, že budou šťastní a že budou slušnými lidmi.
* Jak byste to nesla vy, kdybyste se teď měli stěhovat do Česka? Není vám příjemnější, že žijete tady?
Nevím... Je pravda, že už jsem si tady zvykla. Když jsem začala s Milošem žít, tak jsem nedokázala pochopit, že nemá touhu vrátit se do Česka, ale dneska tomu rozumím. Každým odchodem přijdete o spousty věcí - o přátele, o lidi, které znáte, o prostředí, jemuž rozumíte. Kolikrát chcete takovou věc prožít?
Američané nechtějí znát vaše tajemství
* Našla jste si tady blízké přátele?
Pár ano. Jedna kamarádka je mi zvlášť blízká, na tu někdy spustím česky, protože mi připadá, jako bychom spolu vyrůstaly.
* Dokážete se jim svěřit se vším?
To je tady úplně jiné než v Česku. Většina lidí nestojí o to, poslouchat problémy druhého. Mají dost svých starostí. Nevědí, co vám mají říct, a bylo by jim i nepříjemné znát nějaké vaše tajemství. U nás, pokud si pamatuju, nikdo k psychologům nechodil. Lidi si otevřeli flašku a ulevili si. Stále jsem přesvědčená, že je to zdravější.
* Nabídla jste někomu, aby se vám otevřel?
Ano, té kamarádce. A ona nechápala, že jsem ochotná poslouchat celý večer, jak se jí rozpadá manželství.
* Myslíte, že si to tady lidi kompenzují u psychoterapeutů?
Určitě. Nebo berou nějaká antidepresiva.
* Vy už jste někdy psychoterapeuta navštívila?
Ne, já mám sestru Simonu! Žije v Kalifornii a dřív jsem s ní protelefonovala hodiny. Z legrace Miloškovi říkám, že nás to přijde levněji, než kdybych vysedávala u psychologa.
* Miloš Forman svého času také míval vážné problémy, trpíval depresemi...
To je složité. On tvrdí, že to bylo zaviněno nějakou chemickou disbalancí, ne objektivními okolnostmi. A možná má pravdu, protože deprese dostával i v době, kdy měl úspěch. Ale já si stejně myslím, že to pramení z jeho dětství. Nevěřím, že jeho potíže vznikly jen tak z ničeho. Když byl malý, oba rodiče mu odvedli do koncentráku a on se tomu smutku nikdy neotevřel. Jako by si ten problém odblokoval, protože na tom nemohl nic změnit. Myslím si, že kořeny jeho problémů jsou právě tam. Ale to je jenom můj laický názor.
* Momentálně je na tom jak? Pomohla mu rodina, pocit zázemí?
Myslím, že ano. Už si ani nepamatuju, kdy měl nějaké deprese.
 Miloš Forman s rodinou na farmě v Connecticutu. |
 Miloš Forman na své farmě v Connecticutu. |
 Miloš Forman na své farmě v Connecticutu. |
 Martina Formanová na farmě v Connecticutu. |
 Miloš Forman na své farmě v Connecticutu. |
 Martina Formanová a její synové, dvojčata Jim a Andy v New Yorku. |
