Jste už léta soběstačná. Jak vnímali vaši partneři, že od nich vlastně nic nepotřebujete?
Cením si takového komplimentu. Skutečně jsem vždycky chtěla být nezávislá a ve výsledku je to velmi jednoduché. V momentě, kdy to někdo neustojí, se není moc o čem bavit. Musím říct, že bývalý partner s tím problém neměl, ba naopak. Podporoval mě a podporuje doteď, i když už jeho partnerkou nejsem. Já se v podstatě nesetkala s tím, že by to někomu vadilo, nebo mi to alespoň přímo neřekl. Spousta holek si dnes vystačí sama.
Fotogalerie |
Naučila jste se od partnerů něco?
Naučila jsem se hodně věcí, ale ne od nich. Spíše mi nic jiného nezbývalo. V posledních letech jsem žila s fotbalistou. Jsem sběhlá v domácích pracích. Umím vrtat, zatlouct hřebíky, vyměnit žárovku. Nejsem podle mého jediná. Mnoho žen je dnes schopno se postarat samy o sebe a to nejen finančně.
Až teď jste přiznala, že jste se s přítelem, fotbalistou Jiřím Böhmem rozešla. Proč?
Nejsme spolu dva roky, přesto ani jeden z nás neměl potřebu to hlásat do světa. Máme se rádi dodnes, ale prostě partnersky nám to nevyšlo. Jirka má už novou partnerku a je šťastný.
Dominika Kadlčková se svým bývalým přítelem, fotbalistou Jiřím Böhmem
Patří teď vaše srdce někomu, nebo si užíváte singl život?
Já si neustále užívám života, a to s partnerem i bez partnera. Prozradím jen, že možná mé srdce někomu patří, ale já bych to nerada ventilovala. Mám ráda své soukromí, když je jen mé a myslím si, že i lidé zase až tak neprahnou po těchto informacích, které jsou jim neustále předkládány. Myslím si, že ne vše je třeba sdílet se všemi, ať už jde o kohokoli či cokoli.
Přála byste si založit rodinu?
Nevím jak teď, ale doufám, že za pár let už budu mít rodinu. Strašně se těším na dítě. Chtěla jsem ho do dvaceti pěti, což se mi nepovedlo. Ač toužím po velké rodině, na druhou stranu to nemá smysl lámat přes koleno. Utěšuji se tím, že co má přijít, přijde. Vždy jsem chtěla alespoň čtyři děti, ale s postupujícím věkem si říkám, že alespoň dvě či tři by byly fajn. Teď si nejvíce užívám svého synovce, který se nedávno narodil. Jsem toho plná a neuvěřitelně šťastná. Ani o tom nemůžu mluvit, už mi tečou slzy. Jsem na něj pyšná. Tomu malému muži patří mé srdce, má 49 centimetrů a 3300 gramů.
Vrátila jste se ze zahraničí do Čech kvůli němu? Dlouho vás nebylo ve společnosti vidět.
Tak úplně ne. Jsem v Čechách už delší čas, ale na společenské akce, pokud nejsou pracovní, skutečně nechodím. Raději jsem doma nebo vyrazím ven s přáteli. Naposledy jsem na Fashion week šla přehlídku pro Lukáše Macháčka. Dělali jsme společně i kampaň, takže teď si ten půl rok užívám, než mě někým nahradí. Létám spíš po světě, dnes spíše nárazově na pár dní. Tam je modeling o něčem jiném. Jiný přístup a samozřejmě i platové podmínky, to se nedá srovnávat.
Věková hranice modelek se stále posouvá, hodláte se tomu věnovat co nejdéle nebo myslíte na zadní vrátka?
V modelkovském důchodu si ještě naštěstí moc nepřipadám, ale věk modelek se skutečně posouvá a čím dál více jsou oblíbené ty, kterým je už přes čtyřicet. Logicky pětatřicetiletá nebo čtyřicetiletá podnikatelka nepůjde a nekoupí si krém proti vráskám od patnáctileté slečny. Nicméně já už tak spíš v tomto směru dobíhám. Modeling mě nikdy extrémně nenaplňoval, spíš jsem to brala jako obrovskou výhodu. Mohla jsem cestovat a poznávat nové lidi. Pomalinku tuším směr, kterým bych se chtěla vydat.
Prozradíte, o co jde?
Jsem teď na dvou školách současně, přišlo mi, že vůbec nic nevím. Studuji vysokou školu veřejné správy a tudy asi povede má budoucí pracovní cesta. Našla jsem se v tom. Je až neuvěřitelné, kolik je neziskových organizací i charitativních projektů a lidi se v nich ztrácí. Mnohdy i peníze nejdou tam, kam mají. To bych chtěla změnit.
A co herectví?
Nikdy jsem po herectví netoužila a ani jsem se nikdy být herečkou necítila. Když jsem se zpětně viděla v seriálu Ulice, strašně jsem se za svůj výkon styděla. Navíc když se má postava vracela zpět, roli mi znovu nenabídli, což mi vůbec nevadilo.
