Co pro vás hra Třináct u stolu znamená?
Etzler: Pro mě to znamená, když tady mám vedle Simonku, setkání s idolem mého dětství.
Postlerová: Ale prosím tě!
Etzler: Je to tak, protože já jsem nastupoval do Národního divadla, Simonka přecházela do Divadla na Vinohradech a samozřejmě všichni jsme ji v té době milovali. Všichni chlapi. Je to tak!
Postlerová: A člověče, víš že jo? Oni mi to říkají, no. Bejvávalo, bejvávalo…
Etzler: Ale prdlajs. No je to tak, takže pro mě to je vlastně první setkání se skvělou herečkou Simonou Stašovou a v neposlední řadě s panem režisérem Vladimírem Strniskem a s kolegy.
A pro Vás?
Postlerová: Mirek to řekl úplně krásně. Já jsem taky šťastná za setkání, za jako docela drsný humor, protože to mám ráda. Pan režisér Strnisko, kterého znám už několik desítek let, spolu jsme pracovali na mnoha věcech, tak on ten drsný humor má taky rád. Mně to konvenuje a baví mě to. Kor, když hraju trošičku exotickou ženskou, tak do toho jdu a bude mě to určitě strašně bavit a děkuju.
Dnes abychom pomalu hledali, kam za nekorektním humorem a tím „za hranou“. Vy v této komedii předvádíte i jakýsi akcent, o co se jedná?
Postlerová: Jsem Jihoamerička, takže jsme tam samozřejmě hledali příběh, trošičku jiná slova, jako třeba hlásky, aby se neříkala ta a ta, ale jinak. To je osvobozující, taky mě hrozně baví, že si potom nakonec budu říkat, co budu chtít. (smích)
Etzler: Leitmotivem je věta…
Postlerová: Méleš, méleš chovadina!
Etzler: To je ono. Krásné.
Vstupenky na komedii Třináct u stolu, která má premiéru 16. prosince 2022, lze koupit v síti Ticketportal. |
Proč podle vás diváky pořád tolik táhne milostný trojúhelník? Přestože
hra je hlavně o tom, aby se nesešel u stolu lichý počet lidí, tedy třináct.
Etzler: Milostný trojúhelník je tady odjakživa, že jo. Myslím, že už pralidé se mlátili kyji v jeskyni Šipka tam u Štramberka. A je to nejvhodnější, respektive nejčastější téma na komedii. Takovou tu trošku košilatou. Simča říkala o nekorektním humoru. Já si myslím, že to je laskavý humor. Že to je v této době, která je velmi…
Postlerová: Já jsem mluvila o tom drsnějším.
Etzler: Ale ve své podstatě je to laskavý.
Postlerová: Laskavý, to určitě.
Etzler: Nepadají tam nějaké hlavy. Není to vůbec drastické. Není to ten klasický černý humor.
Postlerová: Ano. A hlavně to není vulgární. Jenom v některých situacích je na to takový drsnější názor nebo pohled.
Vám se prý k Divadlu Lucie Bílé, což je bývalý DISK DAMU, vážou vzpomínky?
Postlerová: Tady jsme absolvovali. Vzpomínky a nostalgie!
Etzler: Takže Simona to pamatuje, když studovala DAMU. Já jsem studoval v Brně, takže já ne. Ale pro mě bylo moc krásné přijetí toho divadla. Že tady opravdu všechno funguje na velmi vysoké úrovni Mám pocit, že laskavost Lucie, kterou dala tomuto divadlu, je tady všude cítit. Je to pro mě opravdu prima prostředí.
Postlerová: Pro mě taky.
A diváci se můžou těšit taky na explozi, ale to ať se nechají překvapit...
Etzler: Přesně tak.
Postlerová: Nebudeme přece prozrazovat, jak to končí a jak to dopadá!
