Peter Bebjak proslul zejména televizními detektivními seriály, ale jeho cesta k filmu nevedla přímo. Původně studoval v rodném městě Partizánske na strojírenské škole.
„To by omyl,“ vysvětlil a k tomu, že školu úspěšně dokončil, dodal: „Za to je potřeba pochválit všechny mé spolužáky. Byli v mém životě velice důležití, protože jsem si například od chlapce, který jen tak v ruce narýsoval součástku nějakého soustruhu, ten nákres vzal, odevzdal ho a dostal jsem trojku. Když jsem já něco dva dny rýsoval, tak jsem to odevzdal a pedagog to vždy roztrhal a řekl, ať to udělám ještě jednou. Nechápal jsem, kde jsem dělal chybu.“
Po škole se začal věnovat loutkoherectví, herectví a nakonec přesedlal na režii. Možná právě proto, že má sám hereckou zkušenost, lépe rozumí tomu, jak se cítí člověk na opačné straně kamery.
„Já herce obdivuju. Je to úžasná profese, protože oni mi dávají k dispozici svůj talent a společně můžeme něco vytvořit. Já si prostřednictvím jejich talentu mohu dopomoct k tomu, aby byl ten výsledek co nejlepší,“ charakterizoval svůj způsob práce a vzpomínal, jak on sám hrál ve filmu Jana Hřebejka. „Bavilo mě jít hrát k režisérovi na plac a vidět, jak pracuje.“
Zmínil také devadesátá léta, která strávil vysokoškolským studiem a do kterých je zasazen jeho nedávno natočený seriál Devadesátky, jehož děj předchází Případům 1. oddělení.
„Devadesátky byly na Slovensku velmi jiné než v Česku,“ řekl a připomněl místního obávaného bosse, který vybuchl v autě, ale také brutální popravu mafiánské skupiny pápayovců v jednom baru v Dunajské Stredě. „Tam tehdy vystříleli celý klan. Ti, kteří tam vtrhli, předstírali, že jde o policejní razii, nechali je všechny lehnout na zem a všechny odstřelili. Ale byla to tehdy normální součást života, nevnímali jsme to jako něco bizarního… Každé okresní město mělo svoji mafii a většina násilí se děla mezi nimi, civilistům se to vyhýbalo,“ vzpomínal.
Dodnes jsou údajně na Slovensku pohoří, kde se nacházejí mrtvoly. Podobné téma zpracoval v jednom ze svých komerčně velice úspěšných filmů o tajemném slovenském pohoří Tribeč, kde se ztratilo několik lidí.
„Pověst říká, že se tam ztrácejí lidé většinou od listopadu do března,“ upřesnil režisér, jehož nejnovějším počinem je komediálně kriminální seriál Duch. Dodal, že při natáčení Trhliny se doslechli spoustu věci, z nichž jen při vyprávění tuhne člověku krev v žilách.
1. října 2020 |