Ještě v polovině devadesátých let vedení rozhlasu plánovalo stěhování všech oddělení veřejnoprávního rádia do výškové budovy na Pankráci, ale kvůli finančním problémům s dostavbou nakonec rozhlas přesídlí jen o několik desítek metrů dál do nově postaveného zadního traktu své budovy na Vinohradské třídě.
Nově postavený areál ohraničuje Vinohradská třída, Balbínova a Římská ulice.
Novostavba se třemi podzemními a devíti nadzemními podlažími vyrostla na místě zbořených budov z konce minulého století.
"Osmnáctého května rozhlas oslaví své sedmasedmdesáté narozeniny a tohoto data jsme využili k tomu, že otevíráme novou budovu a stěhujeme se do všech jejích administrativních prostor," uvedla Zuzana Foglarová z marketingového oddělení Českého rozhlasu. Doplnila, že v první fázi se přestěhuje zázemí techniky, vysílací pracoviště pro celoplošné programové okruhy a archivní fondy. "Je zde pět specializovaných archivů s místem pro uložení dvaceti kilometrů písemných a zvukových dokumentů. Stěhujeme sem i náš ústřední archiv, který byl doposud v Přerově nad Labem. Mimo to zde bude i studovna hudebních dokumentů a badatelna," dodala.
Starou budovu rozhlasu čeká rekonstrukce, po které by v ní měla zůstat jenom velká hudební natáčecí studia a kanceláře pro programové pracovníky a žurnalisty. Tuto rekonstrukci však rozhlas zahájí nejdříve za rok. V nové budově zatím nebudou v provozu rozhlasová pracoviště, která jsou vybavena nejmodernější technikou. Vysílání z nich by mělo začít až na podzim, poté, co se zaměstnanci naučí dokonale novou techniku používat.
Architekti umístili v novostavbě kolem vysokého atria s přechodovými můstky téměř stovku kanceláří a šestatřicet studiových místností. Stěny atria, chodeb i schodišť pokrývá bez jakéhokoli obkladu pouze šedivý neohlazený beton. Projektanti úmyslně nijak nevylepšovali ani spáry mezi jednotlivými betonovými bloky, a dokonce nechali i elektrické rozváděče na dobře viditelných místech ukryté pouze v prosklených vitrínách.
"Toto řešení je celkem atraktivní, protože ukazuje technologický život objektu. Při vysílání budou ve vitrínách vidět blikající diody, a přibližovat tak návštěvníkům rozhlasu složitou technologii. Nebyl důvod schovávat něco, co je samo o sobě hezké, když se tím můžeme pochlubit," řekl náměstek ředitele Českého rozhlasu Milan Lička a upozornil i na speciální ocelové pružiny pod studiovou částí budovy, které mají eliminovat otřesy z tunelů metra a železnice, které procházejí těstě pod budovou. Železniční tunel je přitom v těchto místech pouhých deset metrů pod povrchem.
Nové prostory si však úplně všichni zaměstnanci rozhlasu nepochvalují a výhrady mají zejména k šedivým betonovým stěnám. "Asi tomu nerozumím, ale připadá mi to takové nedodělané a působí to hrozně studeně. Teď je naštěstí teplo, ale v zimě za sychravého počasí to tu bude ještě ponuřejší. Chodby a atrium jsou jak z Kafkových románů," uvedl jeden z pracovníků rozhlasu, který si však nepřál zveřejnit své jméno.
Martin Němec ze společnosti A.D.N.S., která stavbu vyprojektovala, uvedl, že architekti v tomto případě záměrně použili v budově jen přírodní materiály. "Beton přírodním materiálem je. V objektu je vlastně mimo něj jenom přírodní dřevo a sklo. Pouze doplňkově jsme použili ocel nebo železo.
Beton je odlitý do bednění, které je samo o sobě výtvarným prvkem a svou strukturou, barevností, schopností zachycovat stín a pracovat se světlem vytváří prostředí, které je dle našeho názoru nenahraditelné nějakým obkladem," uvedl Němec. "Zásadně jsme nechtěli konstrukce obkládat nebo na ně dávat kámen. Je to prvek sice u nás nezvyklý, ale ve světové architektuře zcela běžný," dodal architekt.
Že není tak jednoduché přivést nové prostory k ideálu, potvrdil i šéfredaktor Radiožurnálu Alexander Pícha. Do newsroomu prosadil akvárium, aby nepůsobil úplně odlidštěně, jenže pak bylo třeba přestavět dveře, bylo zapotřebí přesunout stoly, aby bylo vůbec kudy chodit a vyskytla se ještě spousta dalších problémů, které se objevily až v konkrétních situacích. Teď je už možné spokojit se v rámci možností s momentálním stavem a další vylepšení odsunout do budoucnosti.
Český rozhlas se ve své téměř osmdesátileté historii už stěhoval několikrát. Vysílání zahájil v roce 1928 ze stanu ve Kbelích, poté sídlil v budově vysílače ve Strašnicích, na Národní třídě, na Vinohradské 20 v budově nynějšího Radiopaláce i v Národním domě na Vinohradech. V roce 1933 se přestěhoval do své nejslavnější budovy na adrese Vinohradská 12. I tyto prostory však postupem času přestaly stále se rozrůstajícímu rozhlasu vyhovovat, a rozhlas začal koncem sedmdesátých let stavět novou budovu na Pankráci.
Po rozdělení bývalého Československa, a tím i vzniku samostatného Českého rozhlasu se však ukázalo, že je doposud stále ještě nedokončený mrakodrap pro potřeby rozhlasového vysílání příliš velký, a především příliš drahý.
Rozhlas proto po mnoha peripetiích loni pankráckou budovu konečně prodal.
 Otřesy, které spůsobuje metro jezdící v těchto místech jen pár metrů pod zemí, tlumí v nové budově Českého rozhlasu silové pružiny zabudované do podporných sloupů. |
 Prosklená stěna rozhlasového atria vpouští dovnitř dostatek světla. |
 Vchod do nové budovy Českého rozhlasu je z Římské ulice. |
 Šéfredaktor Radiožurnálu Alexander Pícha představuje nový newsroom. |
 Předěly mezi stoly by měly být níž, říká šéfredaktor Radiožurnálu Alexander Pícha. |
 Výhled z nejvyššího patra nové budovy Českého rozhlasu. |
 Studia v nové budově jsou vybavena nejmodernější technikou včetně dotykových displejů na počítačích, které ovládají mixážní pulty. |
 Na kolaudaci nové budovy byl hostem i ředitel Slovenského rozhlasu Jaroslav Rezník (vlevo). |
 Programový ředitel Českého rozhlasu Josef Havel připíjí na zdárný začátek v nové budově. |
 O hudební povyražení na kolaudaci nové budovy se postarali mladíci seskupení v Epoque kvartet. |
 Programový ředitel Českého rozhlasu Josef Havel je zjevně spokojený se začátkem v nové budově. |
