"V Tunisku jsem nikdy nebyl, takže to bude jistě zajímavé. A to, co o mně napsali, mne na jedné straně pobavilo a na straně druhé pobouřilo. Ten redaktor se mnou totiž vůbec nemluvil a moje přímé řeči opsal z jistého časopisu, kde zase paní redaktorka nepochopila můj povzdech, že festival máme ‘jako’ místo svatební cesty," postěžoval si Karel Zich.
Práci na nejnovější desce Best of i na společném albu se Spirituál kvintetem samozřejmě příjemně poznamenala legalizace vztahu s paní Janou. "Když máte určité zázemí, všechny problémy se vám řeší lépe. Málo platné - ve dvou to opravdu táhne líp," pochvaloval si Karel Zich.
"Co se týče desky Best of, bylo pro mne velice příjemné, že mi firma Sony Music dala dost volnou ruku při výběru písní. Takže jsou tam samozřejmě nejznámější hity, jako Alenky, Parády, Mosty a Majoránky, ale jsem rád, že se dostalo i na písničky méně známé, u kterých jsem už nečekal, že budou ještě vydány.”
“Přitom některé z nich léty vůbec neztratily glanc. Například krásná komorní písnička Přiznávám je velmi vkusná i po těch letech. Večeře v trávě zase zní nečekaně moderně. Velice zajímavý je duet s Petrou Janů Kalamitní typ, podobně i zcela nekonvenční blues Chtěl bych umět napsat baladu," líčil Zich spokojeně.
Velkou radost mu prý firma udělala tím, že mohl na desku nahrát jenom tak s kytarou starou elvisovku In the Ghetto. "Tenkrát, před třiatřiceti lety, když ji František Novotný otextoval a hráli jsme ji se Spirituálem, jsme museli kvůli cenzuře zaměnit některá slova. Až teď jsem ji mohl poprvé vydat tak, jak má správně znít."