Řekla jste, že se jen pokoušíte o zpěv. Proč ta sebekritika?
No protože mám vždycky úplně sevřeno. A přestože asi občas něco zazpívám, tak stoupněte si na jeviště vedle Lucie Bílé a předstírejte, že s ní můžete zpívat duet, když jste činoherka! (smích)
Jaké hity Lucie Bílé, patří mezi vaše nej?
Teď jste mě tedy úplně zaskočil. Abych udržela bonmot představení, tak Láska je láska. Musím říct, že jak mě ten muzikál opravdu láká, tak jsem tady proseděla čtyři nebo pět repríz z dílny pana Ondřeje Soukupa a paní Gábiny Osvaldové na Johance. To je taková moje srdcovka.
Dojímáte se nad silnými příběhy, které třeba končí srdceryvně?
Když to stojí za to a není to tak levně na efekt po povrchu, tak se přiznám, jak roky přibývají, že sentiment tam občas skočí. Takže ano.
Jak nyní pohlížíte na role, které jste točila sotva po vystudování?
Já na to nepohlížím, já to nesleduji ani zpětně. Nemám tady tento druh sebe… (smích) Můj tatínek používal pojem sebeonanie. Takže vám na to neumím odpovědět, protože se na televizi vůbec nedívám, což je asi špatně, když jsem herečka. Myslím na české produkce.
V lockdownu mě uchvátil Netflix a podobné streamovací služby, kde čistě závidím kolegům, zahraničním hercům, jaké mají úžasné scénáře, jak jsou situace neskutečně režijně pojaté. Tam si tak jako promítám, že to by bylo fajn, kdyby se u nás pracovalo podobným způsobem. A nejenom na výdělek a na efekt v rámci nekonečných seriálů.
Barbora Munzarová na cenách Thálie (Praha, 5. října 2019)
Vy jste se nejednou v minulost nechala slyšet, že maximum času věnujete rodině. Litujete nějakých projektů, které jste v uplynulých pěti letech musela odmítnout?
Ne. Já si vybírám. Nebyla jsem upřímně zahlcena nějakými nabídkami. Párkrát se stalo, že přišla nabídka, která třeba nebyla úplně šálek mého čaje. Ale nějak jsem si došla v rámci své očisty ducha k tomu, že už jsem schopná říct, že děkuju za nabídku, ale ne bez výmluv a bez nějakých těch hereckých prostředků, aby člověk neměl strach, zda bude znovu osloven, nebo ne. Nějak se mi podařilo najít svůj vnitřní klid, lidsky a tím pádem tím nejsem úplně vláčena. Na druhou stranu je potřeba říct, že mám to štěstí, že nemusím úplně honit složenky, že tam nějaké zabezpečení je, takže ta rozhodovací pozice je potom úplně jiná.
Jsou Vánoce a vy jste se snad už záměrně oblékla do červené kvůli adventu?
Není to záměrně. Je to tím, že jak je teď šedá a těžká doba a mediální strach nás masíruje ze všech stran, tak jsem cítila potřebu sama sebe rozsvítit. Ale jinak advent a Vánoce miluju, protože v naší rodině se tradice vždycky udržovaly. Takže to je období, které mám moc ráda a těším se na něj, že se už se teď trošku zastavím.
Všechna ta přeložená zájezdová lockdownová představení už teď máme skoro odehraná, ještě jich tam pár je. Ještě mě čeká nějaké zkoušení, oprašování představení Příběhy ze Starého zákona v Divadle Viola a pak už se naladím, vytáhnu krabice s vánočními ozdobami. To je vždycky pro mě takový hezký čas. Pouštím si koledy, zpívám si je doma, zdobím a je to takové zastavení.
Martin Trnavský a Barbora Munzarová (Praha, 9. prosince 2021)
Pečete cukroví?
Teď mě asi všechny hospodyňky ukamenují, ale nikdy jsem nepekla a nepeču. Můj manžel, který má rád sladké, to má se mnou těžké, protože jsem spíše masový typ. Já vám udělám steak a opeču prase, ale nepeču. Mám ale zaplaťpánbůh záchranou síť všech kamarádek, známých. Moje úžasná tchyně peče, takže se to u nás vždycky sejde. Mám tu výhodu, že sladké až tolik nepotřebuju. Takže to mám pojednané takhle, že vždycky je nějaká donáška.
Říkáte si s manželem, co byste si přáli k Vánocům?
Letos jsme si řekli, že si nebudeme dávat nic, že nám bude stačit, že budeme pohromadě, dá-li pánbůh to strávíme ve zdraví. Loni jsme si na Vánoce dali coviďáka, tak doufám, že letos nás to nevyvolá. U nás je to opravdu o tom být pospolu a sejít se u štědrovečerní večeře.
Pak máme ještě jeden krásný zvyk, že třiadvacátého prosince, večer před Štědrým dnem jezdíváme zpívat koledy se skupinou přátel k bývalé zástupkyni šéfa činohry Národního divadla, rodinné přítelkyni paní Helence, která nás vždycky pohostí. Tak uvidíme, zda to letos bude možné. A když ne, tak alespoň si to nějak zastreamujeme. (smích)
