Nedávno jste oslavila narozeniny. Děláte si hlavu z toho, kolik svíček sfoukáváte na dortu?
(smích) Já si z toho právě dělám čím dál tím menší hlavu, to je zajímavé. Možná, když mi bylo třicet, nebo pětatřicet, tak jsem si z toho dělala i větší hlavu než teď. Musím s velkou pokorou a respektem říct, že jsem neobyčejně šťastný člověk a teď, jak jsem si to všechno srovnala v hlavě, své priority a samu sebe, Andreu Kalivodovou, tak je mi moc dobře na tom světě.
Chtěla bych ještě strašně dlouho žít, do sta let, protože na světě je prostě krásně a rodina, děti, práce, kterou dělám, přátelé a to všechno, co je kolem mě a velice mě to naplňuje a dělá mě to šťastnou, tak to mě moc baví. Měla jsem velké štěstí v životě, že mám správné lidi kolem sebe a toho si moc vážím.
Dá se říct, že vám matka příroda nadělila ty správné karty, ale vy jste jim letos ještě trochu dopomohla. Nechala jste si upravit bříško a poprsí. Jak si ty úpravy sedly?
To si sedlo. Jsem člověk, který pořád využívá nějakého času a jsem zvyklá opravdu pracovat a neustále něco dělat. Na sobě pracovat, něco se učit, nebo se nějakým způsobem ubírat k tomu, aby člověk neutnul svůj růst. Přišlo to samo. Přemýšlela jsem o tom a bylo mi to nabídnuto. Prostě bylo velmi dobré, že jsem to udělala, že jsem do toho šla, že jsem se nebála.
Jste tedy spokojená?
Mám z toho fajn pocit. Nikdy bych to asi neudělala, kdyby nebyl covid.
Takže nikdy by mě to ani nenapadlo. Přišlo by mi to třeba marnivé, hloupé, nebo úplně zbytečné a teď vidím, že to tak zbytečné rozhodně úplně nebylo. Jsem za to opravdu ráda. Radím všem ženám, které si řeknou: Jasně, to se mi nelíbí, tak to jdu změnit!, ať do toho jdou. Protože ony se na sebe dívají do zrcadla. A nejdůležitější je pro každou ženskou, aby měla ráda sama sebe, byla sama se sebou spokojená, protože pak dává pozitivní, dobrou energii.
Já vždycky říkám: Hele, musíš být naladěný na stejné notě. Pojď si se mnou ten náš song hrát a zpívat. Když jsou lidi pak dobře naladěni, tak můžou dát tomu okolí to dobré. To je to nejdůležitější. To si pak pinkáte tu energii a když je vám dobře, tak to pak dáváte dál.
Jste na sebe pyšná, že všechno přiznáte a nic nekamuflujete, jako to dělají třeba jiní?
Já bych to nikdy nekamuflovala, protože to nejsem já. Neumím lhát a ve výsledku bych stejně zapomněla na to, co jsem řekla předevčírem, v pátek, nebo v neděli. Říkám pravdu tak, jak to je, i se všemi svými „průsery“. A nebyly vždycky jenom šťastné karty. Byla spousta okamžiků, byla jsem třeba přepracovaná, nemocná, měla jsem spoustu životních situací, křižovatek, které mi daly pořádně zabrat a pěkně jsem se v tom vymáchala. Vždycky jsem povstala a šla.
Je vždycky důležité udělat ten krok. Teď po tom všem, když se otočím, tak jsem ráda, že právě nikdy nic nekamufluju, nelžu, nekecám a nedělám ze sebe lepšího člověka. Jsem taková, jaká jsem, ale snažím se být maximálně profesionální. Dobře odzpívat, perfektně se na to připravit. Samozřejmě dobře vypadat, protože to je moje povinnost taky se těm lidem líbit, ale hlavně jim dávat pravdu a dobrou energii. Je to o laskavosti a o tom udělat den hezčí. Každý zpěvák, umělec, herec by měl dávat radost, laskavost, aby to bylo pro ty lidi fajn.
Andrea Kalivodová, její manžel Radek Tögel a synové Sebastian a Adrian (28. prosince 2018)
Blíží se Vánoce. Jak moc je řešíte a prožíváte?
Vánoce prožívám, protože jsou to krásné křesťanské svátky. Milujeme tradice, zvyky. Je úžasné, když děti ví, že to má nějakou myšlenku, že to není o tom, že přiběhnou domů ke stromečku, rozbalí si sto dárků a my ani nevíme, co jsme tam vlastně dali a co tam Ježíšek vlastně naložil. Takhle děti nechci vést. Chci je vést k tradici, aby si rozkrojili jablíčko, naučili se koledu, kterou hezky zazpívají, aby s taťkou ozdobili stromeček. Oni mi vždycky udělají překvapení, já sejdu dolů a je to krásně nazdobené.
Jsou to velcí pomocníci díky Radkovi, protože je vede k manuální práci, k tomu, aby to byli sportovci, aby přiložili ruku k dílu, aby to byli gentlemani. Já samozřejmě vařím, smažím, peču. To máme klasicky rozdělené u nás v rodině, že žena je ženou, muž je mužem. Jsme věřící. Tedy já. Můj muž už ví, že je něco mezi nebem a zemí. Děti jsou taky věřící, oni věří, že Ježíšek přijde, věří v pána Boha, v dobrou víru. Jsem ráda, že to zatím tak mají. Samozřejmě je nikdy nebudu do ničeho nutit, ale vždycky je budu vést podle mě tím nejhezčím a nejlaskavějším způsobem, aby měli krásný život. Aby nemysleli jenom na sebe, ale také na ty druhé.
9. dubna 2021 |
