O ženách se říká, že zrají jako víno. Pomáhá vám i to, že máte mladšího přítele?
Já nevím, jestli zraji díky Michalovi. Na druhou stranu, když to víno dozraje, tak je někdy pěkně hnusné. Zrovna dnes jsem ho dávala do odšťavňovače a bylo nahnilé, tak jsem ho pak vyndala a vyhodila. Myslím si, že je hlavně dobré držet se štěstí, milovat a být milován. Já strašně, z celého srdce miluji svou rodinu. Na prvním místě děti, to je jasné.
Je vaše láska tak velká, že by vás přivedla až k oltáři?
O tom to vůbec není. Já už to úplně nechci. Nemyslím si, že by to bylo stvrzením lásky nebo čehokoli. Já si neberu svoje děti, abych si je připoutala, aby byly moje. Já chci, aby se mnou byly, protože se mnou chtějí být. Myslím si, že stejně tak by to mělo být i v partnerství. Svatbu jsem si už zkusila, bylo to hezké, moc krásné. Ale myslím, že to stačilo. Ale třeba mi v šedesáti rupne v hlavě a budu šťastná, že si mě někdo vezme.
Aktuálně jste v jednom kole, hrajete v seriálu Modrý kód, točíte nový film Jána Nováka Pepa a máte za sebou premiéru filmu Filipa Renče Zoufalé ženy dělají zoufalé věci.
Jsem strašně ráda, že mi režiséři a producenti dali důvěru. Doufám, že role, které ztvárňuji, ztvárňuji dobře. Já si to vážně užívám. Po stránce pracovní to zase není tak náročné, jak to vypadá. Trávím dost času s dětmi, dohromady jsem ve filmu třeba měla sedm natáčecích dní. Někde více, někde méně, takže ono se to dá zvládnout.
V Zoufalkách hrajete maminku hlavní hrdinky, které je tak o dvacet víc než vám. Neměla jste s tím problém?
Je to výzva a zkušenost. Navíc díky líčení mám možnost poznat, jak budu vypadat za dvacet let. Jsem ráda, že jsem nedostala roli další sexbomby.
Alice Bendová
Byla jste sama vy někdy zoufalou ženou?
Hodněkrát. Já jsem normální holka, která miluje a zamilovala jsem se třeba nešťastně, takže jsem byla zoufalá a nešťastná. Pravda je, že když žena má děti, normálně smýšlející žena, tak už to neřeší a nepoddává se tomu. Věnuje všechno ze sebe dětem a to, co je vedle, musí fungovat. A když to nefunguje, tak čau. A takhle to mám.
A muži? Dělali někdy zoufalé činy, když vás chtěli získat?
Jeden ctitel, kterého jsem jasně odmítla a jasně jsem mu řekla, že ne, seděl před mým domem několik hodin a to po dobu několika dnů. A to si myslím, že bylo zoufalé a vlastně mi to bylo i líto. Ale nemohla jsem za ním jít a začít ho konejšit, to by bylo ještě horší.
Měla jste někdy z něčeho mindrák?
To, z čeho mám mindrák já, někomu jinému může připadat dobré a chtěl by to tak. Já jsem vždycky měla mindráky, a to i tehdy, když jsem vážila padesát dva kilo a postavičku jsem měla jak vysoustruženou. Stejně jsem se v plavkách styděla. Nevím proč, teď zhubnu o dvě tři kila a už se cítím dobře.
