- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Krasomila, po Popelce Libuše Šafránkové nejkrásnější a nejpřirozenější princezna našich pohádek. Co se týče Kohouta, skvělý spisovatel, ale velmi kontroverzní charakter, eufemisticky řečeno.
Opravil bych vás:
Popelka Libuše Šafránkové (ani Evy Hruškové, ani žádná jiná) přeci není princezna.
Už několikrát jsem tuto chybu četl v různých článcích, ale je to skutečně chyba. Ona není princezna.
Princ se do ni zamiluje (a ona do něho), ale ona je přeci ze selské rodiny.
A princeznou se ve filmu ani nestane, protože film končí náznakem svatby, ale nikoli svatbou, takže se v tom filmu nestala princeznou ani v tomto smyslu.
Jestli měl za morální vzor Stalina, tak to nebyl Kohout, ale...no, vlastně taky kohout.
Pavla Kohouta, v té době fanatického komunisty ?
jednou Komanč, navždy Komanč
Já si spíše myslím, že s komunismem to je stejné jako s alkoholismem.
Kdo mu propadne, může se s ním rozejít pouze stoprocentně. Alkoholik se může vyléčit a může až do konce života abstinovat. Nemůže však už pít s mírou.
S komunismem je to podobné. Umím si představit totální odchod od komunismu, ale nikoli odchod na pouhých 99%.
I těch 99% je málo. Jen 100% a nic jiného než těch 100%.
Ke cti Pavla Kohouta budiž řečeno, že jako jeden z mála dokázal už v roce 1989 říci, že jeho komunistická minulost ho diskvalifikuje z aspirování na jakoukoli politickou funkci. Havel mu nabízel funkci ministra kultury a Kohout řekl, že nechce, aby mu někdo pod okny ministerstva ironicky recitoval jeho verše z padesátých let.
Těmi slovy "Ke cti Pavla Kohouta" nijak neobhajuji ta jeho padesátá léta. Komentuji pouze toto jedno jeho rozhodnutí a nic jiného.
Nojo, když to dá moc práce a v 0:03 už asi byla znát únava