Staráte se o rodinu, o děti, pracujete jako právnička, děláte modeling, spolupracujete s návrhářkou. To snad zvládne jen turbožena, není toho přece jen trochu příliš?
Andrea: V uměleckém světě je velkou výhodou, že jste do určité míry pánem svého času a můžete vše skloubit s péčí o děti a rodinu. Protože když řeknu: „Tu přehlídku nevezmu, teď nemůžu, děti mají volno a já chci být s nimi, nic se neděje. Ovšem pokud jde o právnickou praxi, pak těžko můžu prohlásit „dnes nemám čas“ a nejít třeba k soudu, a proto mohu dělat a dělám jen to, na co stačím. Jako pro matku dvou dětí je pro mě jednodušší zkombinovat rodinu s modelingem a s návrhářstvím než s právnickou praxí.
Ester: Řekla bych, že ten maximalismus má Andrea po mně. Obdivuji ji, jak se zhostila role matky, manželky. Dokáže navařit fantastické jídlo a přitom je neskutečně pořádkumilovná, z kuchyně večer neodejde, dokud se všechno neleskne čistotou! A k tomu všemu ještě stíhá pracovat.
A co kromě maximalismu ještě po vás Andrea má?
Ester: Samozřejmě krásu!
Obě jste matkami dvou dětí. Obě jste je porodily, když vám ještě nebylo třicet let, což je dnes běžný věk teprve prvorodiček. Byl to u vás, Andreo, úmysl, nebo jste to neplánovala?
Andrea: Těžko říct. Když se do někoho zamilujete a jste šťastná, tak o tom nepřemýšlíte. I když musím přiznat, že jsme nebyli úplně opatrní a nedávali si dostatečně pozor. Tehdy jsem si nemyslela, že bude tak snadné otěhotnět, ale mohla jsem se dovtípit, protože u nás v rodině jsou všechny ženy velice plodné, a to je samozřejmě dobře. V dnešní době má tolik párů problém s početím, vždycky je mi lidí, kteří se snaží o miminko a nejde jim to, líto. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, brala jsem to jako osud a start do nové etapy mého života. Zklidnila jsem se a začala vést rodinný život. A právě tehdy jsem zjistila, kde jsou mé priority.
Když koncem zimy proběhl Česko-slovenský ples, na který jste si sama navrhla šaty, nakonec jste byla označena za jeho královnu. Chcete snad profesi opět změnit a stát se návrhářkou?
Andrea: Pomalu začínám k módnímu průmyslu přičichávat. A tak se stalo, že jsem si vysnila šaty, které jsem bohužel nikde nesehnala, takže mi nezbylo nic jiného, než si je ušít. Respektive je šila módní návrhářka Zuzana Lešák Černá, ale na mně jsme je špendlily, zkrátka tvořily je přímo na mém těle. Spolu teď tvoříme kolekce šatů, které splňují naše představy a snad i představy našich zákaznic. Chceme být zajímavé a jiné než ostatní.
22. prosince 2014 |
