V oblasti kolem strategické základny Bagrám stále viditelněji, minimálně poslední dva roky, operují prakticky všechny hlavní povstalecké skupiny. Svržený Taliban, síť Hakkání, Hizbí Islámí Gulbuddín, Islamistické hnutí Uzbekistánu a některé zprávy hovoří také operativcích al-Káidy nebo další teroristické sítě Laškare Taíba. Při svých akcích navíc spolupracují.
Taliban Radikální hnutí, které v letech 1996-2001 krutě vládlo na většině území Afghánistánu. Taliban (v překladu "studenti") vznikl původně mezi studenty islámských náboženských škol za účelem zastavení války „warlordů“ mezi etniky a klany napříč zemí. Drtivou většinou bojovníků Talibanu a vůdců tvoří etničtí Paštuni. Většinu finančních příjmů povstalcům plyne z obchodováním s opiem. Až do svého pádu v roce 2001 Taliban poskytoval bezpečné útočiště pro teroristy al-Káidy včetně jejich vůdce Usámu bin Ládina a jeho výcvikové tábory. |
Ale nebyl by to Afghánistán, aby poměry a vztahy nebyly zamotané a složité tak, že by jejich rozplétání vydalo určitě na několik polic v knihovně.
K nedávnému sebevražednému útoku, při kterém na patrole zemřelo nakonec pět českých vojáků chránících základnu Bagrám, se okamžitě přihlásil afghánský Taliban (články o incidentu najdete zde).
Radikální hnutí, jehož vládu před bezmála třinácti lety v zemi svrhla americká invaze a o jehož neviditelném jednookém vůdci Umarovi kolují ikonické legendy o nepolapitelnosti stejně jako o jeho někdejším spojenci v čele teroristické sítě al-Káidy Usámovi bin Ládinovi.
Atentátníka v policejní uniformě, který na sobě odpálil sebevražednou vestu nacpanou výbušninou uprostřed civilistů, Taliban označil za mučedníka. Údajný Abdulláh prý přijel splnit „svůj úkol“ až ze vzdálené provincie Ghazní.
Další, ovšem zcela odlišný útok, kdy na českou patrolu v obrněncích povstalci pálili ručními zbraněmi a RPG, následoval jen pár dní poté (více zde). Byl podobný jinému útoku, který se odehrál víc jak měsíc předtím.
Odlišná taktika i druhy útoků jen potvrzují stále hlasitější zprávy o tom, že z dříve relativně poklidné a bezpečné provincie Parván, která v minulosti vždy byla tradiční baštou boje proti radikálům z Talibanu, se stává pravý opak.
Strategický opěrný bod
Provincie Parván je pro povstalce tradičně strategická oblast. Je doslova na dostřel od metropole Kábulu. Navíc ji protínají hlavní silniční dopravní tepny z Kábulu na sever a z východu na západ do bohaté provincie Bamján.
Právě z těchto končin se však v dobách sovětské okupace rekrutovaly početné zástupy mudžahedínů pod hlavičkou povstaleckého hnutí Hizbí Islamí a později tudy procházela frontová linie Severní aliance proti Talibanu.
Právě tady měli bojovníci Hizbí od 80. let minulého století opěrné zásobovací body pro výpady na hlavní město Kábul, kdy se i 150 shromážděných mudžahedínů při důmyslných logistických operacích nepozorovaně v noci dostalo do města, udeřilo na cíl a pak se zase nepozorovaně vrátilo zpět.
Parván je „zelená placka“ kolem správního centra Čarikar (230 tisíc obyvatel) obklopená nepřístupnými horami, kde se dá nepozorovaně zmizet a kde vládní oddíly mají šanci kontrolovat snad jen úzká území kolem cest.
Stejně jako okolní provincie Baghlán a Kápisá je Parván velmi konzervativní a silně náboženskou oblastí, mocensky rozdělenou podle kmenových tradic.
Afghánský Bagrám
Na afghánské poměry je v provincii relativně hodně peněz. Jde totiž o úrodnou oblast a kdo vlastní ve velkém půdu, je tady králem. Oblast je podle některých zdrojů stejně jako v případě dalších provincií protkána „mafiánskými“ skupinami starých válečníků, které spolu na všech úrovních včetně státní správy soupeří o moc a výnosné kšefty.
Hakkání Jedna z nejvlivnějších, nejzkušenějších a zároveň nejnebezpečnějších povstaleckých skupin v Afghánistánu a Pákistánu. Klan Hakkání kolem válečného veterána Džalaluddína Hakkáního a jeho syna Siraje, který je faktickým velitelem, má podle amerických odhadů až 4 tisíce bojovníků a stále udržuje velmi těsné vztahy s al-Káidou. Síť bývá označována za jakousi "temnější subdivizi" Talibanu. |
A roli zde hraje pochopitelně i etnická příslušnost a náboženství. Nejsilnějším etnikem v provincii jsou Tádžikové, následováni různými paštunskými kmeny a menšími skupinami Hazárů. Aby to nebylo příliš jednoduché, tak první příliš nemusejí ty druhé, ti druzí nesnášejí třetí i první a třetí zase nemusejí všechny ostatní, protože kvůli svému ší'itskému vyznání byli v minulosti od většinových sunnitů terčem pronásledování a útlaku.
K tomu zde žijí ještě další menší etnické skupiny, které vztahy ať už kvůli víře, historickým zkušenostem nebo způsobu života dál zamotávají.
Nebezpečný Ghorband
Taliban se do Parvánu začal naplno vkrádat zhruba před čtyřmi lety. Nejprve povstalci operovali jen v nepřístupných horách a několika málo údolích. Později začali hledat podporu ve jménu islámu i výhrůžkami a násilím na místních ve městech.
Brzy se začali v oblasti cítit natolik sebejistě, že spustili i akce proti vládním jednotkám a zahraničním vojákům. Útoky se neomezovaly jen na noc (o jednom útoku čtetě zde). Začali pořádat i veřejné popravy a spřádat komplexní akce přímo ve správním centru Čarikaru.
Stopy vedou především do distriktu Ghorband. Taliban tam má některé oblasti v podstatě plně pod kontrolou, zatímco v jiných se povstalci poměrně volně pohybují.
Zřejmě první vážné varování, že má tady Taliban převahu, přišlo už v červnu 2011, kdy byl na hlavní silnici přes Ghorband unesen a posléze popraven prominentní úředník ze sousední provincie Bamján. Od té doby se stala spojnice do centrálního Afghánistánu dějištěm častých útoků a některá místa na silnici povstalci přímo kontrolují.
Dalším varováním o rostoucím vlivu Talibanu, který v několika okresech zavedl tvrdá pravidla, přišlo v červenci 2012. Povstalci popravili před davy vesničanů vdanou ženu poté, co byla uznána vinou z cizoložství. Údajně měla tajný poměr s ženatým velitelem afghánské armády. Její smrt byla zachycena dokonce na videu.
Američtí zpravodajci odhadují, že nyní jsou nejrůznější povstalecké skupiny aktivní na zhruba polovině území provincie. Ghorband však zůstává jejich hlavní základnou.
V lednu 2014 do Ghorbandu vtrhly afghánské speciální síly s podporou amerických jednotek, aby oblast „vyčistily“. Při operaci bylo zabito několik povstalců včetně dvou vysoce postavených velitelů Talibanu. Jeden měl být zástupcem povstaleckého stínového guvernéra. Karí Nazár Gul měl být také členem talibanské rady starších.
Taliban pak v odvětě během pár dní provedl sebevražedný útok na libanonskou restauraci v Kábulu. Zemřelo při něm 21 lidí (více zde).
Za podobnou povstaleckou kapsu jako Ghorband v provincii Parván je označován třeba distrikt Tagáb v sousední provincii Kápisá, která byla tradiční základnou mudžahedínů Hizbí, ale Taliban část bojovníků kdysi zmasakroval a část pak zcela pragmaticky raději přešla pod jeho křídla.
Čeští vojáci na patrole v okolí základny v afghánském Bagrámu
Volby, odchod spojenců či souboje mocných
Povstalecké rakety na strategickou americkou základnu Bagrám, kterou čeští vojáci chrání a vyjíždějí kvůli tomu i kilometry daleko, však létají z míst mimo Ghorband. K útokům na základnu Bagrám i k sebevražedným akcím se v minulosti často hlásili povstalci Islámského hnutí Uzbekistánu (IMU).
Hizbí Islamí Gulbuddín (HIG) Afghánská islamistická strana kolem starého válečníka Gulbuddína Hekmatjára, který si kvůli neshodám s dalšími veliteli utvořil svou vlastní a velmi agresivní militantní frakci. Patřil mezi významné mudžahedíny v boji proti Sovětům a měl být štědře financován ze strany americké CIA a pákistánské tajné služby. Později udržoval dobré vztahy s Usámou Bin Ládinem. Gulbuddínova Hizbí patří mezi spojence Talibanu. Jeho ozbrojenci se přihlásili k řadě krvavých útoků proti koaličním jednotkám v Afghánistánu i proti vládním úřadům. |
Ti se také starají o sebevražedné útoky a přihlásili se několikrát k útokům na alianční zásobovací konvoje. Při útocích na leteckou základnu Bagrám právě džihádisté z IMU dříve často spolupracovali přímo s operativci al-Káidy. Je tedy možné, že se po čase chtějí znovu připomenout.
Patrola českých vojáků byla, jak se říká, ve „špatný čas na špatném místě“. Útok však může bezprostředně souviset s prezidentskými volbami v Afghánistánu a zastrašování místních obyvatel, čemuž by mohl nasvědčovat fakt, že se atentátník odpálil v davu, kde byly ženy a děti.
Nebo může jít o plánované akce povstalců Talibanu obecně, kteří si mezi obyvatelstvem „připravují“ půdu pro svou chystanou „krutovládu“, jakmile s koncem letošního roku opustí zemi zahraniční vojáci.
Situaci v Parvánu zřejmě nepřispělo ani propuštění nebezpečných vězňů z bagrámské věznice. I přes protesty USA nechaly afghánské úřady s posvěcením prezidenta Hamída Karzáího propustit stovky povstalců a teroristů včetně několika vysoce postavených velitelů.
Může jít také o soupeření starých „warlordů“, kteří chtějí ukázat, kdo má v oblasti skutečnost moc. Se zastrašováním místních lidí během prezidentských voleb se objevují jména hlavně dvou. Nazim Lala Gul a Zábit Vakíl jsou dva údajně nesmiřitelní nepřátelé. Ozbrojencům prvně jmenovaného je dokonce připisován útok na kancelář nevládní organizace z 16. července, tedy týden po sebevražedném útoku na českou patrolu.
Podle guvernéra sousední provincie Kápisá Mehrabiddína Safího právě tito válečníci kontrolují ozbrojené skupiny v Parvánu. Některé vesnice pak má ovládat silou ozbrojenci kolem tajemného „Velitele Nasruddína“.
Kábulská útočná skupina
Američtí zpravodajci a analytici "trochu uměle" povstalecké skupiny operující v Parvánu a několika dalších okolních oblastech dali do jedno pytle a pro zjednodušení pro ně používají označení „KAN“ (Kabul Attack Network).
To kvůli akcím, které odsud z relativního bezpečí skupiny podnikají právě v afghánské metropoli a okolí, aby se pak stejně jako za dávných časů vracely do opěrných bodů, případně beze stopy zmizely do hor.
Islámské hnutí Uzbekistánu (IMU) Vůdcům s přímo vazbou na teroristickou síť al-Káida je připisována zodpovědnost za útoky na koaliční síly na severu Afghánistánu i z plánování atentátu na členy afghánského parlamentu. Hnutí vzniklo v roce 1991 s původním cílem vytvořit islámský chalifát v Uzbekistánu, který s Afghánistánem hraničí. Později cíle rozšířilo na vytvoření jednoho islámského státu v rámci celé Střední Asie. Aktivní je v Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu a Afghánistánu i na kmenových územích Pákistánu. |
Faktem však je, že spíše než o propracovanou síť povstaleckých skupin v čele s Talibanem jde o čistě pragmatickou „obchodní“ spolupráci ve stylu „teď ti pomůžu dopravit zbraně na dané místo já a za měsíc zase ty mně pomůžeš převézt pár bojovníků“. Různí komandýři z bojů proti Sovětům se zkrátka znají 20 i 30 let a i když vedou různé skupiny, jednoduše si pomáhají.
Důkazem může být přinejmenším velmi sporná osoba bývalého džihádistického velitele Mohammada Záhida Almase. Velmi vlivný a bohatý "warlord" během sovětské invaze velel jednotkám radikálních islamistů Gulbuddína Hekmatjára, stejného radikálního islamisty, jehož oddíly Hizbí Islání Gulbuddín se i nyní zapojují do akcí proti zahraničním a vládním jednotkám. Později přešel pod křídla legendárního velitele protitalibanské Severní aliance Ahmada Šáha Masúda.
Zatímco mnozí vojenští specialisté i nevládní organizace jej podezřívají, že má "přinejmenším logistický podíl" na řadě útoků proti koaličním silám a jeho ozbrojenci mají být zapleteni do řady kriminálních činů, on všechna taková obvinění popírá a štědře nechává z vlastních peněz stavět mešity, kliniky a školy. Tvrdí, že se sám stal několikrát terčem Talibanu, ale vždy vyvázl.
„Všechny tunely, které byly vykopány v Parvánu během války se Sověty, jsou stále funkční, takže jsme připraveni se v nich ukrýt, pokud na nás někdo zaútočí,“ řekl před časem v rozhovoru pro americkou stanici NBC.
Čeští vojáci na patrole v okolí základny v afghánském Bagrámu
Guvernér a ti další ve zbrani
Velmi složité poměry v Parvánu, ale i zbytku Afghánistánu, dokresluje také osoba guvernéra provincie Abdula Básira Salangiho. Jde přinejmenším o velmi spornou postavu.
Laškare Taíba Doslovně "Armáda dobra". Jedna z největších a nejaktivnějších teroristických organizací v jižní Asii, působící převážně z Pákistánu. Založena Háfizem Saídem a Abdulláhem Azzamem v Afghánistánu. Ochráncem a učitelem Azzama byl šéf al-Káidy Usáma bin Ládin. Obě organizace také od počátku úzce spolupracují. Na svědomí má bezpočet útoků v Pákistánu, Afghánistánu ale také Indii. Skupina usiluje o vytvoření muslimského chalífátu v jižní a jihovýchodní Asii. Provozuje několik výcvikových táborů v pákistánském Kašmíru. Údajně má dobré kontakty s pákistánskou zpravodajskou službou ISI. Dříve měla organizace výcvikové kempy i v Afghánistánu. V roce 2005 skupina překvapivě rychle zajistila humanitární pomoc lidem v zemětřesením zpustošeném Kašmíru, zatímco pákistánská vláda byla příliš pomalá. Vůdce Saíd byl několikrát zatčen pákistánskými bezpečnostními silami po teroristických útocích v Bombaji v roce 2008, ale pokaždé byl v tichosti propuštěn. Odhady hovoří, že má organizace několik tisíc členů. |
Dnes dvaapadesátiletý Salangi, etnický Tádžik, odešel studovat střední školu do Kábulu. Během sovětské invaze školu opustil a přidal se k mudžahedínům vedeným slavným Ahmadem Šáhem Masúdem. Za své věrné služby byl prezidentem Rabbáním jmenován generálem a později velel 35. divizi. Na krátký čas se přidal k Talibanu, aby pak bojoval proti němu.
Později už za vlády Hamída Karzáího působil jako náčelník policie v Kábulu a pak v několika nejnebezpečnějších provinciích - Kandaháru, Vardaku, Nangaháru, aby se pak vrátil do své rodné provincie Parván.
Sám Salangi přiznává, že minimálně ve dvou okresech jeho provincie se bezpečnostní situace nyní zhoršila natolik, že se tam cítí povstalci prakticky neohrožení. Prý díky posilám z Pákistánu. Na druhou stranu ale tvrdí, že úřady, armáda a policie mají vše pod kontrolou.
Osobně nosí i v kanceláři útočnou pušku AK-47 a chlubí se tři roky starými událostmi, kdy se jej pokusila přímo v kanceláři zabít skupina povstalců. Sebevražední atentátníci nejprve pozabíjeli jeho stráž. On se z okna bránil a jednoho z útočníků sám zabil. „Nikdy nemám strach, když mám v ruce zbraň,“ prohlašuje. Ostatně atentáty přežil už minimálně tři.
Organizace Human Rights Watch mu z doby jeho působení mimo Parván připisuje odpovědnost za řadu násilných a kriminálních činů, viní ho z mučení a vydírání a také z údajné spoluúčasti na obchodu s drogami. Několikrát byl podezřelý z násilného zabírání pozemků. On však jakoukoliv vinu vždy popřel.
Podle odborníků nyní sice působí jako vyhraněný, vládě loajální a neústupný, slouží však prý spíše jako prostředník a nárazníková osoba ve střetech "mafiánských klanů" a starých „warlordů“.
Kdo žije v afghánském Parvánu  
|
