Najdete pět rozdílů? Chtělo by říci při pohledu na čerstvý počin čínského zbrojního průmyslu. Nový armádní transportní letoun Y-20 z dílen Xian Aircraft Corporation (XAC) je totiž až nápadně podobný osvědčenému americkému strategickému stroji C-17 Globemaster. Americký "vliv" je asi nejvíce patrný na svislých a vodorovných stabilizačních plochách.
Čínský stroj už má za sebou první asi čtyřicetiminutový let. Na vývoji se měli podílet i ukrajinští experti společnosti Antonov. Čínské agentury uvádějí, že se Y-20 se svou maximální vzletovou hmotností 181 tun zařadí mezi netrpělivě očekávaný evropský Airbus A400M (141 tun) a právě letoun C-17 Globemaster (265 tun). Má se do něj přitom vejít až 65 tun nákladu, zatímco A400M přepraví 37 a americký Globemaster 77 tun nákladu. V čínském letectvu nahradí postupně flotilu ruských letounů Il-76.
Nad čínským úspěchem se však vznáší jeden velký otázník. Podobnost se strojem C-17 amerického výrobce Boeing nemusí být vůbec náhodná. V roce 2009 totiž americké úřady zatkly inženýra čínského původu Dongfana "Grega" Chunga, který byl dlouholetým zaměstnancem právě Boeingu.
A o rok později americké soudy poslaly Chunga na patnáct let do vězení za průmyslovou špionáž. Číně měl předávat detailní informace nejen o stroji C-17, ale také o vývoji nových vesmírných letounů a nosných raketách Delta.
"Letoun Y-20 je dobrým příkladem čínského postupu. Spojuje v sobě prvky z ruského Il-76 a amerického C-17, pohání ho dovezené ruské motory, ale současně je zřejmé, že na něm i sami Číňané odvedli nějakou práci. Každopádně je to stroj, který může hodně zvýšit schopnosti jejich vzdušných sil," konstatuje odborník na vojenství a publicista Lukáš Visingr.
Čínské klony útočí
Nový transportní letoun je však jen pomyslným vrcholkem pyramidy. Asi nejvíce do očí bijícím příkladem čínské "modernizace" je stíhačka s označením J-11. Jde o kopii ruského stroje Su-27. Čína letoun původně vyráběla na bázi licenční smlouvy, ale pokračovala i po jejím vypršení.
Čínský letoun J-11 a ruský stroj Su-27
"Rusové na to zareagovali nezvykle ostře a chystala se údajně dokonce mezinárodní žaloba. Nakonec se tento konkrétní případ nějak urovnal, ale Rusko přesto na Čínu hledí se stále větším podezřením," uvádí Visingr.
Velmi diskutabilní otázkou je také vývoj dalších čínských stíhaček páté generace J-20 a J-21/31, které se podobají nejmodernějším americkým strojům F-22 Raptor a F-35 Joint Strike Fighter.
"Nedá se jednoduše říci, že to jsou jenom kopie. Fyzikální zákony jsou jen jedny, a pokud jsou zadány podobné požadavky, pak je logické, že z nich vyjdou i podobné letouny. Přesto ale existuje vážné podezření, že Čína některé prvky opravdu zkopírovala, konkrétně se mluví třeba o vstupech vzduchu z F-35," popisuje Visingr.
Stíhačka F-22 Raptor nad leteckou základnou Tyndall na Floridě
Tento snímek má zachycovat druhý prototyp čínského letounu J-20 během prvního startu
Určitě ne všechny čínské zbraně ale představují ilegální kopie. Čína dříve nakupovala licence na nejrůznější techniku od Ruska i ze západní Evropy, nejvíce od Francie a Itálie. Například čínské vrtulníky Z-8, Z-9 a Z-11 jsou v zásadě upravené licenční kopie francouzských typů Frelon, Dauphin a Ecureuil.
Na druhou stranu zajímavou kauzou a ukázkovým popisem čínských postupů může být dělostřelecký raketomet A100. Čína kdysi požádala Rusko o pouhé zapůjčení vzorku raketometu Smerč kvůli testům a naznačovala vážný zájem o koupi. Po nějaké době ale vzorek vrátila a nic nekoupila. Zanedlouho začala vyrábět svůj systém A100, který je evidentní kopií Smerče.
"V současnosti už se leckdo zdráhá Číně cokoliv pokročilého prodávat," soudí Visingr. Například dříve obrovské transfery ruských zbraní do Číny skončily a jednání o dalších dodávkách jsou zdlouhavá a složitá. "Rusové zkrátka nechtějí riskovat, že čínské kopie budou ruským zbraním konkurovat na trhu, nebo dokonce že by se ty zbraně mohly v nějaké budoucí válce obrátit proti svým tvůrcům," dodává.
Špion kam se se podíváš?
Nápadnou podobnost nebo rovnou kopírování lze pak vystopovat u celé řady dalších vojenských systémů a zbraní. Od ručních, přes těžkou pozemní techniku včetně tanků až po nejmodernější bezpilotní prostředky.
Ruský raketomet Smerč a čínský raketomet A100
Čínský bezpilotní stroj SVU 200 a americký MQ-8 Fire Scout
"Věda a výzkum je drahá. Čína proto dovedla technologickou špionáž a kopírování k dokonalosti. Mají prostředky, lidi i potřebnou techniku," tvrdí bezpečnostní expert Andor Šándor, který dříve vedl vojenskou zpravodajskou službu.
Dnešní technologické schopnosti a hlavně velmi levná pracovní síla podle něj umožňují Číně vyrobit prakticky cokoliv. "Vsadili na tuto cestu a vyplácí se jim to," soudí Šándor.
Ostatně je to jen pár dní, co americká společnost Mandiant, zabývající se kybernetickou bezpečností, zveřejnila výsledky šestiletého výzkumu a dokumentace útoků hackerských skupin na firmy i instituce včetně ministerstev obrany a zahraničí v USA.
Útvar č. 61398. Čínští hackeři útočí z domu, který patří vojákům |
Stopy rozsáhlých útoků, při nichž hackeři získávali technologické plány, popisy výrobních procesů, výsledky klinických testů nebo vyjednávací strategie, ale i citlivé informace například o rozvodech vody a energií, směřují do armádní budovy na okraji čínské Šanghaje.
Podobné problémy nyní řeší ale většina západních zemí. Například Švédsko nyní oznámilo, že zpřísní ochranu svých počítačových sítí a vybraných objektů kvůli prudce rostoucímu počtu případů průmyslové špionáže. Švédské tajné služby tvrdí, že útoky na vojenský a letecký průmysl, farmacii a hi-tech výrobky přicházejí z Indie, Ruska a hlavně Číny.
Mimochodem rostoucí apetit čínských vyzvědačů po "upotřebitelných" technologiích všeho druhu jsou vystopovatelné i v Česku, vyplynulo z výroční zprávy Vojenského zpravodajství za rok 2011.
Velmoc se vším všudy
Čína se na zbrojním poli patrně rozhodla vydat se cestou "soběstačnosti". Dovážet co nejméně, vyrábět moderní zbraňové systémy sama a co nejvíce prodávat do zahraničí. Zatímco v letech 2002 až 2006 byla podle údajů nezávislého výzkumného institutu SIPRI Čína největším světovým dovozcem konvenčních zbraní, v letech 2007 až 2011 se situace změnila a Peking "spadl" až na čtvrtou příčku za Indii, Jižní Koreu a Pákistán.
Čínský vrtulník WZ-10 a americký stroj AH-64 Apache
A právě Pákistán s Egyptem, Venezuelou a Íránem jsou největšími odbytišti čínských zbraní. Jestliže dříve tam Peking úspěšně prodával hlavně levné a technologicky zastaralé systémy nebo zbraně z "druhé ruky", nyní už pomýšlí na zisky z moderních zbraňových systémů.
Jenže i přes obrovský technický skok, který země udělala, neumějí čínští inženýři ještě vyrobit všechno. Třeba právě v leteckém průmyslu se Čína za poslední roky posunula podle expertů minimálně o dvě generace a dokáže víceméně samostatně vyvíjet a vyrábět základní konstrukce moderních letadel. Zaostává ale v úrovni některých klíčových systémů, jako jsou motory nebo radiolokátory. A tak si v národním zájmu země vypomáhá všemi způsoby včetně masivní technologické špionáže.
"Technologickou špionáž a kopírování zahraničních prvků pochopitelně v určité míře provádějí všechny země a velké zbrojovky, a to včetně vyspělých západních. Je ale také potřeba odlišovat, zda jsou to jednotlivé případy, nebo dlouhodobý systémový přístup. A u Číny jednoznačně platí to druhé," říká Lukáš Visingr.
Úspěšné čínské snažení o velmocenské postavení se vším všudy a za každou cenu už některé země považují za ohrožení národní bezpečnosti. V drtivé většině případů totiž platí, že čínské výrobky sice nemusí dosahovat nejvyšší kvality, ale jsou podstatně levnější a proto se vyplatí. Zvláště ve zbrojním průmyslu a obranných systémech to ale může být naopak velmi rizikové uvažování, varuje Andor Šándor.
Čínský neviditelný stroj J-21 a letoun F-35 JSF
Čínský bezpilotní stroj Yi Long UAV a americký MQ-9 Reaper
"V dnešní době, kdy jsou všichni posedlí cenou si Američané nechávají náhradní díly a součástky do zbraňových a obranných systémů vyrábět v Číně. Svět by si měl velmi rychle uvědomit, že to není bezpečné," upozorňuje na nedávnou aféru přímo v amerických ozbrojených silách. Z více jak rok trvající rozsáhlé kontroly totiž vyplynuly šokující závěry, že například letouny amerického námořnictva by prakticky nemohly létat bez čínských padělků některých součástek a dílů.
Podezřelé součástky s nejasným původem i kvalitou byly objeveny v protilodních a protiponorkových vrtulnících typu SH-60B SeaHawk, v letounech P-8A Poseidon výrobce Boeing pro elektronický a námořní boj i transportních letounech C-130J Hercules a C-27J Spartan. Šlo přitom o kopie originálních dílů.
Obavy z telekomunikačních obrů
Kopírování svých technologií už některé země vyhlásily tichou válku. Otázkou je, zda zacílily správně. Svůj hněv totiž směřují k čínským telekomunikačním obrům Huawei a ZTE, kteří by prý mohli pro čínský průmysl prostřednictvím svých sítí špehovat.
Loni v říjnu přišel vlivný americký sněmovní výbor pro zpravodajské služby s velmi naléhavou zprávou, aby Washington oběma čínským gigantům zakázal přístup na americký trh. Výbor doporučil, aby vládní úřady blokovaly plány těchto firem na expanzi v USA a americké firmy s nimi neobchodovaly.
Údajný špion Huawei je v Česku čistý, zaznívá ze všech stran |
Vysvětlení bylo prosté - obavy z hackerských útoků z Číny. Výbor proto doporučil, aby vládní počítačové systémy neobsahovaly žádné komponenty vyrobené oběma firmami. Zařízení Huawei a ZTE by podle zprávy "mohla být zneužita k monitorování určitého typu komunikací a mohla by ohrožovat klíčové komunikační systémy v zemi".
Čínské telekomunikační firmy Huawei se bojí i Kanada. Vláda v Ottawě uvažuje o vyloučení této společnosti z plánované výstavby zabezpečené vládní sítě. Obavy má i Austrálie a účast Huawei na výstavbě vládní širokopásmové sítě rovnou zamítla už loni na jaře.
Obě čínské společnosti náznaky obvinění rezolutně odmítají, patří mezi nejsilnější pětku globálních telekomunikačních obrů a jejich technologie, komponenty či služby využívá drtivá většina mobilních operátorů světa. Nové sítě budou stavět také v Česku.
