Novinářka nebyla deportována z popudu nizozemské prokuratury, informoval list Het Parool.
„Jednali jsme na základě informace od nizozemské zpravodajské služby a učinili jsme preventivní opatření,“ napsal na twitteru Fahrettin Altun, šéf komunikačního oddělení tureckého prezidenta. Turecká strana nehodlá o důvěryhodnosti této informace spekulovat a je na Nizozemcích, aby své závěry objasnili, dodal. Zdůraznil, že vyhoštění novinářky nemá nic společného s její novinářskou činností v Turecku.
Jednatřicetiletá Ans Boersmaová si ve středu přišla prodloužit vízum na imigrační úřad v Istanbulu a byla zde zadržena. „A najednou sedíte v letadle zpátky do Nizozemska,“ napsala novinářka ve čtvrtek na twitteru. „Byla jsem v Turecku prohlášena za nežádoucí osobu,“ dodala. Nedávno si deportovaná novinářka prodloužila akreditaci na rok 2019, připomněl její domovský deník.
Boersmaová se zpravodajkou v Turecku stala v roce 2017. V poslední době ve FD vyšly její články o inflaci, novém istanbulském letišti a analýza, podle níž prezident Recep Tayyip Erdogan využil vraždy novináře Džamála Chášukdžího na saúdskoarabském konzulátu v Istanbulu k utvrzení svého mezinárodního postavení.
Šéfredaktor jejího domovského deníku Jan Bonjer deportaci označil za „hrubé porušení svobody tisku“. „Ans ke své práci přistupovala obezřetně a zodpovědně. Je nesmírně smutné, že žurnalisté v Turecku nemohou v klidu pracovat,“ komentoval Bonjer kauzu na stránkách deníku.
Mezinárodní organizace Reportéři bez hranic (RSF) nyní Turecko v žebříčku svobody tisku řadí až na 157. místo ze 180 hodnocených států.
„Turecko je opět největším vězením profesionálních novinářů na světě. Žurnalisté tráví víc než rok ve vězení, než jsou souzeni, a dlouhé tresty se stávají novou normou,“ hodnotí RSF na svém webu tažení prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana proti médiím po nezdařeném vojenském pokusu o převrat v létě 2016.
Mezi Ankarou a Amsterdamem vypukla v březnu 2017 diplomatická roztržka. Nizozemsko tehdy zamezilo tureckým politikům, aby v tamější komunitě svých krajanů vedli kampaň před referendem o změnách turecké ústavy. Turci v něm posléze odhlasovali posílení pravomocí turecké hlavy státu.
Loni Ankara a Amsterdam vzájemné diplomatické vztahy normalizovaly.
