O úmrtí nestora historiografie československých soudobých dějin informoval na webu Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, kde Kaplan řadu let působil.
Karel Kaplan se narodil v roce 1928 v Horním Jelení na Pardubicku. V roce 1947 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ) a o 13 let později se stal pracovníkem aparátu Ústředního výboru KSČ v Praze. Pro takzvané revizionistické postoje z něj musel později odejít a v roce 1964 našel uplatnění v Historickém ústavu Československé akademie věd, kde ve druhé polovině 60. let působil jako zástupce ředitele.
V období pražského jara se Kaplan angažoval ve prospěch proreformní politiky a zasedl do takzvané Pillerovy komise, která měla znovu přezkoumat politické procesy z 50. let.
Z komunistické strany byl Kaplan následně vyloučen a v roce 1976 odcestoval do západního Německa, kam se mu podařilo odvézt kopie po léta získávaných archivních materiálů. V exilových letech tyto materiály zpracoval v publikacích, jimiž zprostředkoval cenný vhled do represivních mocenských struktur komunistického státu, uvádí web Paměti národa.
V exilu Kaplan působil až do roku 1989. Po založení Ústavu pro soudobé dějiny se na základě nabídky historika Viléma Prečana stal jedním z jeho prvních výzkumných pracovníků.
V ústavu působil 13 let a od roku 2016 byl jeho emeritním pracovníkem. Za tuto dobu publikoval řadu publikací, především k československým poválečným dějinám. Byl mimo jiné autorem knih Komunistický režim a politické procesy v Československu, Národní fronta 1948-1960 nebo několikadílné Kroniky komunistického Československa.
