Pokud má být NATO stabilizujícím faktorem ve světě, musí ovšem, a v souladu s Chartou OSN, vycházet z vyváženosti práv a oprávněných zájmů v mezinárodním společenství a efektivních politických řešení vznikajících problémů. Tzn., že se nemůže podřizovat omezenemu vidění nebo pocitu nadřazenosti kohokoliv. A vědět přesně, kde je hranice pokračování politiky jinými, tedy vojenskými prostředky. Cestou k tomu je pochopení mechanizmu vývoje ve světě a budování systému mezinárodní kolektivní bezpečnosti. Řekl bych, že svět a mezinárodní politika jsou na určité křižovatce. Současná radikální hnutí, zvláště ozbrojená, často spojená s historickým vývojem určitých území, nepochybně mohou potenciálně ohrožovat svět. Obvykle také mají nebo hledají podporu v zahraničí. Proto přístup vůči zemím, které představují bezpečnostní riziko, patří asi k největším problémům světové politiky (někdy i z hlediska různých zájmů velmocí). To vyžaduje, vedle zajišťování obrany, najít politická řešení, modus vivendy a nešířit zhoršování životních podmínek, pocitu nespravedlnosti, ponižování apod.
