Jistě, David Železný - a jeho obhájce Tomáš Sokol - samozřejmě neporušuje zákon. Soudci nemůže dojít trpělivost jako při nedávném případu, kdy britský občan Chris Denning obžalovaný z pohlavního zneužívání mluvil a mluvil a mluvil 45 hodin v jednom kuse. Muž v taláru využil svých pravomocí, Denningův vodopád slov v jednu chvíli uťal a Brita odsoudil.
Tohle se v kladenském případě stát nemůže. Soudce nemá možnost, jak zpochybnit pravdivost Železného omluv a pracovních neschopností svědků. Jak už řečeno, Železný zákon (byť děravý) neporušuje. Nejen novináři se ale při dalších a dalších pokračováních jednání soudu sázejí, s čím obžalovaný zase vyrukuje. A přelíčení ve stylu zahájení - omluva - odročení sledují s pobaveným (někdo i naštvaným) úsměvem.
Takže jádro pudla - snaha dobrat se pravdě a nevyhýbat se řádnému procesu - je spíš v rovině morální. Ale morální soudy neexistují. Anebo ano - v nás samotných.
