Rozehnal je spravuje. Nyní se zdá, že spravedlnost chce dostat Železného před soud. Není to možné přímo. Ředitel má svého zprostředkovatele, Rozehnala. Na první pohled je to legrační. Proč tolik utajování? Proč manévry, jako by šéf Novy nebyl mírumilovný intelektuál, ale přinejmenším irácký konzul, ne-li ztělesněný Usáma?
Věc je přece úplně jasná. Podle rozhodnutí mezinárodní arbitráže dluží Železný Ronaldu Lauderovi necelou miliardu korun. Ale neplatí. Policie ho podezřívá z toho, že se chce vyvléci. Prý už miliardu zaplatil lichtenštejnské firmě Astrona. Možná je to podvod, možná není. Nikdo na světě než soudní dvůr o tom nemůže rozhodnout.
Vladimír Železný a jeho muž Rozehnal už prostě mají dávno před soudem stát. Policejní manévry okolo běžného občanskoprávního sporu jsou nevysvětlitelné. Jedno kruté vysvětlení se nabízí. Železný je příliš mocný a bohatý. Jeho spor je jaksi jiný a vyšší než můj nebo váš spor se sousedem. Je to citlivá záležitost.
Tak se odehrává spravedlnost v polodemokratických zemích Latinské Ameriky. To komické divadlo ať už skončí. Železný a Železného muž ať stanou před soudem.
Ten ať určí, zda jsou to schopní podnikatelé, nebo podvodníci. Když se obviněným bude zdát, že rozhodl špatně, odvolají se. Třeba až do Štrasburku. Stejně se může odvolat státní zástupce. Nebo je to jinak. V této zemi prostě není možné soudit televizního ředitele.
