Mlčíme však o tom podstatném: jak se naučit hospodárně chovat k svému zdraví a životu, abychom takové nutnosti mohli vyhovět.
Už ve školách by se lidé měli učit "zdravovědě". Vědět, jaké choroby člověka během jeho pozemského bytí asi potkají, jak a kdy se jim začít bránit, jak si racionálně rozložit životní síly, abychom zůstali aktivní i do šedesáti sedmdesáti let. Jak znát rozpoložení svého těla a duše, abychom s lékaři vytvořili partnerský tým.
Protože tělo a duše jsou naše "pracovní nástroje". Jediné.
Respektujeme návody na užívání počítačů, postupujeme podle předpisů při údržbě auta. Na správné opatrování "lidského stroje" nedbáme. Strávit půl života o holi, psychicky podlomený a závislý na druhých, to není nic dobrého pro tvora nadaného rozumem.
Není ani důvod, aby druzí mohutně dopláceli na to, že jsme si v první půlce života nezodpovědně zhuntovali osobní "pracovní nástroje" - ať už kouřením, přepracováváním, nesportováním nebo extrémním sportováním -, a druhou polovinu žili na cizí účet.
Zdraví definují odborníci jako stav fyzické, duševní a sociální pohody. Spisovatel Saroyan dodává: Dejte si co nejvíc práce, abyste doopravdy žili. Přesněji - abychom tak vůbec mohli žít.