Existuje nějaká doktrína - proč vojsko. Jak velké, proti komu?
Vstoupili jsme do NATO - tady se nabízí odpověď: česká armáda jsou oddíly specialistů pro zvláštní účely, zasazené do mezinárodního demokratického vojska. To bychom jako laikové pochopili.
Doma nás ohrožuje jediné - terorismus a vlastní hloupost. V zahraničí jako každou demokratickou zemi - známé říše zla, řečeno stručně. Před patnácti lety byla naše rudá armáda alfou i omegou všeho. Dnes není armáda ničím.
Existují už jen poslední argumenty. Potřebujeme vojáky, aby armádu hlídali. Rušení armádních částí je provázeno křikem: nezaměstnanost v regionu. Vypočítává se, k jakým škodám u civilistů dojde zrušením armádní části.
Armáda má tedy dva účely: hlídá sama sebe před zloději a je nástrojem boje proti nezaměstnanosti. Původní účel, obrana, kamsi zmizel. Existuje účel třetí, skrytý. Je panovníkův: jsem smuten, vykonám přehlídku vojska. Vojsko se seřadí, pochoduje a zbroj se blyští. Panovník to hrdě obzírá.
Politici říkají, že stát bez armády být nemůže. A přitom už bez armády dávno je: třicet tanků nikoho neporazí a to, co za armádu vydáváme, nemohlo by čelit nikomu v okolí. Ale není to chyba: žádné okolí nás neohrožuje. Demokratické státy se ještě nikdy v dějinách navzájem nepřepadly.
Vždy našly rentabilnější řešení konfliktu. Třicet tanků má jedinou přednost: někdo jim může velet. V našem případě to bude ohromné množství šarží a nadšarží. A toť armádní smysl sám. Ale jaký dají rozkaz? Zastavit - stát! Zachovejte klid. To je klasický český rozkaz.
