"Hledala jsem něco v jiné záležitosti, která souvisela s nacistickými válečnými zločinci. Přitom jsem narazila na případ Maxe Rostocka. To mne překvapilo. A tak jsem dohledala ostatní věci," popisuje Šimánková.
Potvrzuje však, že žádný z nalezených dokumentů nevysvětluje, proč prezident Zápotocký vlastně milost udělil. Celý případ tak ještě nemusí být definitivně uzavřen, další překvapení není vyloučeno. Šimánková přitom prošla hned čtyři archivní fondy. V každém leží tisíce stran spisů. Hledání v nich je navíc komplikované, protože fondy nejsou zcela zpracovány.
"Schraňujeme pětatřicet kilometrů archiválií, které se týkají jen období po roce 1945. Není v silách nikoho všechno přečíst. To, že se tato informace objevila právě teď, není tedy způsobeno tím, že by to bylo nějak utajeno," řekla vedoucí příslušného oddělení ústředního archivu Alena Nosková.
V tomto oddělení leží archiválie, které se týkají činnosti ústředních orgánů, vlády a ministerstev (ministerstva zahraničí, vnitra a obrany však mají archivy vlastní). Kolik z uložených archivních materiálů již bylo historiky či badateli prozkoumáno, však není přesně zaznamenáno.
I proto nikdo z odborníků nevylučuje, že se podobné překvapivé zjištění může začas zopakovat. "Nové objevy nemohu vyloučit. Ale zcela zásadní změnu pohledu na minulost, myslím, už to nepřinese," soudí Jiří Pernes, historik z ústavu pro soudobé dějiny České akademie věd.
Dokumenty v současné době chce využít Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, který plánuje, že je bude zveřejňovat spolu s dalšími materiály o udělování milostí v komunistické éře.
