Žalobci na spojitost Liberty a firmy B.C.L. Trading přišli v okamžiku, kdy jim soud dovolil prolomit bankovní tajemství. "Zjistili jsme to v rámci prověřování všech účtů souvisících s Libertou a jejím vedením. V okamžiku, kdy jsme narazili na B.C.L.
Trading, postoupili jsme to městskému státnímu zastupitelství v Praze," uvedl Petr Jirát, který dohlíží na vyšetření kauzy Liberta, v níž jsou Svoboda a jeho poradkyně Barbora Snopková obviněni ze zpronevěry šesti a půl milionu určených pro továrnu.
Svoboda ani Snopková nechtějí zjištění úřadů nijak komentovat. "Po dobu vyšetřování považujeme za obecně nekorektní hovořit o čemkoli, co se týká této kauzy," řekl včera Svoboda.
Mlčí i Barac Alon. "Pokud policie vede vyšetřování ve vztahu k jakýmkoli operacím prováděným Komerční bankou, společnost B.C.L. Trading se necítí oprávněna poskytovat jakékoli informace, které by mohly narušit vyšetřování," uvedl nedávno jeho právní a mediální zástupce Vítězslav Květenský.
Jaká jsou fakta, která nikdo nezpochybňuje?
1. Svoboda a Snopková vstupem na ministerstvo financí v létě 1998 převedli svůj podíl v Libertě na syna Snopkové Stanislava Kratochvíla.
2. Svoboda z pozice ministra financí vyjednával se svým ruským protějškem o urovnání starých pohledávek v Rusku. Ruská strana jako prostředníka, který měl navrhnout způsob mezistátního vyrovnání, doporučila firmu Korax Holding, jejímiž jednateli byl Alon a Zeno Meier.
3. V létě 1999 Kratochvíl odprodal za téměř sedmnáct milionů svých 40 tisíc akcií Liberty právě Meierovi. Kratochvíl, Snopková i Svoboda tvrdí, že Meier se o podnik zajímal sám od sebe a oni ho na Libertu nikdy neupozornili.
Státní zastupitelství a policie k těmto skutečnostem navíc nově dodávají, že peníze pro Kratochvíla přišly z účtu Baraca Alona. A dokonce šlo o miliony, které si Alonova B.C.L. Trading půjčila v Komerční bance a nikdy nevrátila. Jinak řečeno existuje podezření, že Alon za Libertu platil penězi, které z banky vytuneloval.
Stanislav Kratochvíl trvá na tom, že o celém obchodu s akciemi jednal výhradně se Zeno Meierem a Alona vůbec nezná. "S Meierem jsem mluvil jen jednou. On se na mě sám obrátil, že má zájem o mé akcie, a tak jsem mu je prodal," uvedl.
Právě cena, za kterou Kratochvíl akcie prodal, je to, co policii a žalobce zajímá. "Je tam podezření, že byly prodány vysoce nadhodnocené," potvrdil státní zástupce Jirát.
Kriminalisté za možné vysvětlení považují to, že mohlo jít o skrytou korupci. Tento princip, s nímž se policie setkává poměrně často, spočívá v tom, že ten, kdo něco chce, zaplatí tomu, od něhož něco potřebuje, horentní sumu za téměř bezcenné akcie.
Naopak Kratochvíl, Svoboda i Snopková cenu za akcie nepovažují za nijak přemrštěnou. Argumentují tím, že stát dopustil, aby Liberta byla na začátku devadesátých let chybně zprivatizovaná a majitel akcií továrny (nyní Zeno Meier) má šanci získat stamilionové odškodnění. Tím by se mu investice do akcií bohatě vyplatila.
Stát se však k žádnému vyplácení odškodnění nechystá a pravděpodobnost, že majitel akcií Liberty se dočká stovek milionů, je minimální.
Fond národního majetku přiznává, že privatizace Liberty byla špatná (faktická hodnota privatizovaného majetku byla o sto milionů nižší než účetní hodnota). Odmítá ale, že by za to nesl odpovědnost stát.
"Podle auditu, který jsme si nechali zpracovat, bývalý management státního podniku porušil zákon o účetnictví. Jediná cesta, kterou vidíme, je ta, že ministerstvo průmyslu a obchodu jako zakladatel státního podniku podá žalobu na původní management," uvedla mluvčí FNM Jana Víšková.
Fond k této variantě vyzval ministerstvo už několikrát - poprvé loni v březnu - avšak bez odezvy.
"Podle informací, které mám, sem nic takového z fondu nepřišlo," reagovala mluvčí Grégrova resortu Dagmar Plachá.
Trading, postoupili jsme to městskému státnímu zastupitelství v Praze," uvedl Petr Jirát, který dohlíží na vyšetření kauzy Liberta, v níž jsou Svoboda a jeho poradkyně Barbora Snopková obviněni ze zpronevěry šesti a půl milionu určených pro továrnu.
Svoboda ani Snopková nechtějí zjištění úřadů nijak komentovat. "Po dobu vyšetřování považujeme za obecně nekorektní hovořit o čemkoli, co se týká této kauzy," řekl včera Svoboda.
Mlčí i Barac Alon. "Pokud policie vede vyšetřování ve vztahu k jakýmkoli operacím prováděným Komerční bankou, společnost B.C.L. Trading se necítí oprávněna poskytovat jakékoli informace, které by mohly narušit vyšetřování," uvedl nedávno jeho právní a mediální zástupce Vítězslav Květenský.
Jaká jsou fakta, která nikdo nezpochybňuje?
1. Svoboda a Snopková vstupem na ministerstvo financí v létě 1998 převedli svůj podíl v Libertě na syna Snopkové Stanislava Kratochvíla.
2. Svoboda z pozice ministra financí vyjednával se svým ruským protějškem o urovnání starých pohledávek v Rusku. Ruská strana jako prostředníka, který měl navrhnout způsob mezistátního vyrovnání, doporučila firmu Korax Holding, jejímiž jednateli byl Alon a Zeno Meier.
3. V létě 1999 Kratochvíl odprodal za téměř sedmnáct milionů svých 40 tisíc akcií Liberty právě Meierovi. Kratochvíl, Snopková i Svoboda tvrdí, že Meier se o podnik zajímal sám od sebe a oni ho na Libertu nikdy neupozornili.
Státní zastupitelství a policie k těmto skutečnostem navíc nově dodávají, že peníze pro Kratochvíla přišly z účtu Baraca Alona. A dokonce šlo o miliony, které si Alonova B.C.L. Trading půjčila v Komerční bance a nikdy nevrátila. Jinak řečeno existuje podezření, že Alon za Libertu platil penězi, které z banky vytuneloval.
Stanislav Kratochvíl trvá na tom, že o celém obchodu s akciemi jednal výhradně se Zeno Meierem a Alona vůbec nezná. "S Meierem jsem mluvil jen jednou. On se na mě sám obrátil, že má zájem o mé akcie, a tak jsem mu je prodal," uvedl.
Právě cena, za kterou Kratochvíl akcie prodal, je to, co policii a žalobce zajímá. "Je tam podezření, že byly prodány vysoce nadhodnocené," potvrdil státní zástupce Jirát.
Kriminalisté za možné vysvětlení považují to, že mohlo jít o skrytou korupci. Tento princip, s nímž se policie setkává poměrně často, spočívá v tom, že ten, kdo něco chce, zaplatí tomu, od něhož něco potřebuje, horentní sumu za téměř bezcenné akcie.
Naopak Kratochvíl, Svoboda i Snopková cenu za akcie nepovažují za nijak přemrštěnou. Argumentují tím, že stát dopustil, aby Liberta byla na začátku devadesátých let chybně zprivatizovaná a majitel akcií továrny (nyní Zeno Meier) má šanci získat stamilionové odškodnění. Tím by se mu investice do akcií bohatě vyplatila.
Stát se však k žádnému vyplácení odškodnění nechystá a pravděpodobnost, že majitel akcií Liberty se dočká stovek milionů, je minimální.
Fond národního majetku přiznává, že privatizace Liberty byla špatná (faktická hodnota privatizovaného majetku byla o sto milionů nižší než účetní hodnota). Odmítá ale, že by za to nesl odpovědnost stát.
"Podle auditu, který jsme si nechali zpracovat, bývalý management státního podniku porušil zákon o účetnictví. Jediná cesta, kterou vidíme, je ta, že ministerstvo průmyslu a obchodu jako zakladatel státního podniku podá žalobu na původní management," uvedla mluvčí FNM Jana Víšková.
Fond k této variantě vyzval ministerstvo už několikrát - poprvé loni v březnu - avšak bez odezvy.
"Podle informací, které mám, sem nic takového z fondu nepřišlo," reagovala mluvčí Grégrova resortu Dagmar Plachá.
