"Je to depešní schránka pro psy na obojek. Když byli pohraničníci v krizi a neměli spojení, tak v ní mohli poslat zprávu o pomoc," vysvětluje František Trávníček v expozici, která vzniká v bývalém areálu pohraniční stráže nedaleko Valtic.
Visí tu i uniforma posledního velitele 4. brigády Pohraniční stráže Znojmo, jež za minulého režimu hlídala hranici od Vratěnína až po soutok Moravy a Dyje. Mají tady i takový první československý mobil. Také se vešel do kapsy, ale volat se z něj odkudkoliv nedalo, musel se zapojit do krabičky, které visely na sloupech podél hranice.
Vyzbrojili je i sítí proti hmyzu
Státní hranici od roku 1951 hlídali i vojáci základní služby. Vojnu měli tvrdou, někdy nebezpečnou a v oblasti lužních lesů i dost nepříjemnou. Na jaře i v létě je tady na hlídkách dost otravovali komáři.
Kvůli komárům se dokonce stala součástí výzbroje pohraniční stráže jakási moskytiéra, která jim měla před bodavým hmyzem ochránit alespoň obličej a horní část těla.
Odpuzovače hmyzu se už sice tehdy vyráběly, ale nebyly tak účinné jako některé dnešní repelenty.
A letecké postřiky lužních lesů při komáří kalamitě se začaly dělat až po pádu železné opony, tedy v době, kdy se už českorakouská hranice tak pečlivě nehlídala. Obzvlášť nepříjemná byla podle pamětníků služba v lužních lesích u soutoku Moravy s Dyjí. Přitom i v období, kdy se líhlo nejvíc komárů, v nich museli vydržet celý den. Taková hlídka byla utrpením i pro služební psy, a proto i jim psovodi nasazovali na hlavy podobné moskytiéry.
Na hranici s Rakouskem však bývalo ještě mnohem hůře. Hodně bouřlivé roky zažila hlavně v prvních letech po válce a několik jejích strážců tady padlo i při srážce s banderovci.
Brek se rozpadl v muzeu
Jmenoval se Brek, byl to německý ovčák a na česko-rakouské hranici se stal nejprve celebritou a pak na mnoho desetiletí i legendou. 
Z dnešního pohledu ovšem spíš neslavnou. Sloužil u posádky v Poštorné a pomohl zadržet dvaašedesát lidí, kteří se pokusili překročit hranici. A to žádný jiný služební pes nedokázal. Podíl na tom měl ovšem i jeho psovod, kterého vyškolili v tehdejším Sovětském svazu.
Za své zásluhy při ochraně státních hranic ČSSR Brek na zvláštní rozkaz velitele Pohraniční stráže dožil ve veterinárním zařízení.
Skonal ve dvanácti letech a o tom, jak byl slavný, svědčí i to, že se pečlivě zaznamenala doba jeho smrti. Bylo to 1. listopadu 1961 v 9.37 hodin.
Pak Brekovi začal "druhý život". Stal se z něho muzejní exponát. Hlavně školáci však psího hrdinu postupně tak "ohladili", že se začal rozpadat, a v roce 1989 ho i z politických důvodů odklidili do depozitáře. Je tam stále, i když má odpadlé uši, ocas a zpuchřelou kůži na břiše.
