Sloupnutý, sedřený či popálený kousek kůže doroste zdravému člověku zhruba za měsíc, nemocnému kterýmkoli typem ichtyózy se obnoví za pouhé čtyři dny. Kůže se jim navíc tvoří současně v několika vrstvách, které společně vytvářejí tlusté neprostupné strupy.
„Můj typ nemoci je navíc specifický zejména v tom, že vnímám velmi bolestivě veškerý mechanický tlak. V místě působení tlaku se mi následně tvoří puchýře. Když půjdu na celé odpoledne ven, jen z bot se mi udělá dvacet puchýřů na nohou,“ přibližuje čtyřiadvacetiletá Marie Žampachová z Litvínova.
Tvrdá kůže se jí zkrátka „zaráží“ do těla a úpornou bolest cítí, i když jen delší dobu stojí či sedí. Proto je od skončení střední školy v invalidním důchodu.
„Plán dne musím zpravidla měnit z hodiny na hodinu. Byť se ráno cítím v pohodě a se synem vyrazíme třeba do parku, za chvilku mě mohou pekelně rozbolet nohy. V mžiku otečou tak, že jsou mi malé boty. Nebo mě z ničeho nic začnou bolet ruce, že ani nezvládnu uvařit,“ popisuje, jak jí dennodenně ztrpčují život nepředvídatelné překážky.
Bez ranní sprchy a vrstvy krému nemůže matka sedmiletého chlapce ani začít fungovat. „Během dne tělo ještě několikrát domazávám. Omýt nohy, propíchat puchýře, oloupat stroupky a zavázat na nich vzniklé ranky někdy musím i pětkrát šestkrát denně. Po těle mám i více než centimetrové ragády, ztvrdlou kůži jako bývá na patách, kterou musím odstraňovat bruskou na nohy,“ líčí.
Mazání a broušení je někdy procedura na půl dne. „Když mám ‚servisku‘ a brousím ruce i nohy ve stejný den, zabere mi veškerá péče i dvanáct hodin. Běžně jí trávím denně kolem pěti hodin, nejvíc večer, kdy ve vaně oloupu kůži narostlou po těle a přítel mi následně i tři hodiny loupe nohy,“ popisuje.
Život v krustě
Strupy a puchýře, s nimiž se Marie Žampachová už narodila, lékaři původně považovali za odřeniny od matčiny pánve. „Zakrátko se mi rozlezly takřka po celém těle, jako šestitýdenní jsem v podstatě žila v krustě. Lékařům to však nepřipomínalo ichtyózu, kterou znali, a nemoc mi nakonec potvrdili až v šesti letech,“ vzpomíná.
Marie Žampachová
|
Během těhotenství se její kůže dostala takřka do normálu, od porodu syna se však stav postupně zhoršuje a nyní má poškozené zhruba čtyři pětiny povrchu těla. I když o pokožku pečuje stále usilovněji, nikdy dřív se nepotýkala s tak velkým množstvím zánětů jako nyní. Drobnou útěchou je, že nejméně zasažený má obličej.
„Nejhorší je, že ať se o kůži starám sebelíp, nové boláky se mi stejně tvoří víceméně každý den, ať už z bot, riflí či špatného švu na triku,“ dodává s tím, že nejraději nosí bavlněné a bezešvé legíny nebo tepláky. Nemůže spát na prostěradle z froté materiálu, ani v saténovém povlečení, o obojí by si kvůli záděrám kůži ještě víc potrhala.
Obzvlášť v létě je Marie náchylná na záněty vznikající kvůli kožním prasklinám či rankám v puchýřích. Při každé infekci musí užívat antibiotika. Lidem s ichtyózou navíc hrozí kolaps organismu, pot je totiž neochlazuje, jak by měl, takže se přehřívají zevnitř. „Když pot přes velkou vrstvu kůže neprostoupí, utvoří se mi obrovské puchýře na zadku, kolenou, na rukou, absolutně všude,“ přibližuje.
Ještě před krátkou dobou byla v tuzemsku s tímto typem onemocnění jediná, nedávno lékaři stejnou genetickou mutaci diagnostikovali ani ne dvouleté dívce. Na žádnou z ichtyóz však dosud neexistuje lék, pacienti mohou kůži právě mazáním a broušením nanejvýš udržovat v „provozuschopném“ stavu.
Osm kilo krémů měsíčně
Nákladnou péči si však zdaleka nemohou dovolit všichni nemocní, takřka všechny nezbytné přípravky si totiž podle slov Marie Žampachové musejí pacienti hradit sami. Její rodinu stojí nemoc přibližně patnáct tisíc korun měsíčně.
„Pojišťovny nám nedají ani deset procent potřebných věcí. Přípravky, které nám pomáhají, nepovažují za léčivé. Mohou nám proplatit akorát hutné krémy, které jsou na nic a můžu je rovnou vyhodit. K čemu je taková pomoc?“ kroutí hlavou.
Ichtyóza
|
Každý měsíc spotřebuje přes osm kilogramů krémů, ani ne půlkilové balení jí vystačí sotva na dva dny. Stojí přitom i 700 korun. „Nemůžeme používat ledasco a krémy, které fungují, rozhodně nejsou za příznivé ceny. Jde vesměs o krémy francouzských značek, hodně hydratační, bez parfému a barviv.“
V zimě roste nemocným kůže rychleji, takže stoupá i spotřeba. „Čím je kůže silnější, tím větší vrstvu krému musíte nanést, aby prostoupil až dolů. Také potřebuji speciální sprchové gely, dezinfekci, tři krabice obvazů měsíčně a antibiotické masti. Framykoin si nechávám psát prakticky pořád, spotřebuji dva denně,“ přibližuje.
Pokud někdo na nákladnou péči nemá, je nucen používat krémy na předpis, nebo se nemaže vůbec. Kožař smí navíc nemocnému předepsat nanejvýš kilogram mastných a neúčinných přípravků měsíčně.
„Vůbec nejde o to, abychom byli pořád mastní, jak si lidé často myslí. Je potřeba kůži hydratovat, aby dýchala, protože sama to zkrátka neumí. Viděla jsem kůži lidi, kteří se nemažou ani nebrousí, a stav je nesrovnatelně horší,“ přibližuje mladá žena.
S reakcemi okolí jsem se dosud nesrovnala
Marie Žampachová se angažuje ve spolku nemocných ichtyózou, který pravidelně pořádá sbírky krémů. Od sponzorů i jednotlivců se spolku takto podařilo vybrat už tisíce balení, z nichž pak tvoří nemocným balíčky na míru jejich potřebám.
„Celkově v zemi trpí ichtyózou do tisíce lidí, což je velmi málo. Čím méně lidí tu kterou vzácnou chorobu má, tím méně se stát zajímá. Naším největším přáním je, aby se pojišťovny začaly o ichtyózu více zajímat. Na rozdíl od lupénky a podobných kožních onemocnění na ni nejsou tabulky,“ objasňuje.
Kolik stojí léčba?Redakce iDNES.cz kontaktovala Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) s dotazy, kolik lidí v Česku trpí ichtyózou a kolik pro jednotlivce průměrně stojí roční terapie. Obdržela odpověď, že ústav požadovanými informacemi nedisponuje. Stejně tak odmítla data poskytnout VZP, u níž je pojištěno skoro 60 procent Čechů. Odmítnutí odůvodnila tím, že se náklady na jednotlivé pacienty mohou značně lišit a tudíž by data nebyla objektivní. Ani ministerstvo zdravotnictví nezareagovalo na dotaz, zda se chystají změny ve financování terapie z veřejného zdravotního pojištění. |
Přála by si, aby pojišťovny nemocným krémy plně nebo alespoň částečně hradily. „Byla by to obrovská pomoc, jenže už nevíme, jak bychom se změny dovolali. Nemocným ichtyózou by také velmi pomohly lázně, jenže nemoc je neléčitelná a tyto pacienty nikde nechtějí. Nikoho nezajímá, že by jim lázně zlepšily kvalitu života,“ zlobí se.
S odtažitými reakcemi na svůj vzhled se setkává neustále, v létě i v zimě. A jak připouští, doposud se s nimi zcela nevyrovnala. „Lidé si ode mě stoupají dál, štítí se, otáčejí se, šeptají si. Hodně to vnímám a vadí mi to. Někdy se ptají, zkoušejí radit. Už jsem se však setkala i s tím, že si lékárnice ze strachu nechtěla vzít peníze z mé ruky. Kdo jiný by měl mít pro nemocné pochopení?“ podivuje se.
I syn už ostatním dětem na hřišti vysvětluje, že mámina nemoc není nakažlivá. „Pochopení má ale málokdo, lidé se hodně bojí a nejsou příliš shovívaví. Ostatní matky třeba nechtějí, aby si jejich děti se synem hrály. Když mu dávám svačinu a nabídnu ovoce z misky někomu dalšímu, odtahují se,“ uzavírá.
