Po projeté trase od Stavovského divadla oklikou k Vltavě mám pocit, že při opatrné jízdě ostatní chodce dvoukolka nijak neohrožuje. Na druhou stranu se na ní člověk musí na jízdu opravdu soustředit.
Je však otázkou, jestli je podobného soustředění na jízdu člověk nepřetržitě schopen. Většinou si vozítko půjčuje turista, který vidí prvně krásy Prahy. Zároveň mohou jezdce na segwayi potkat i krizovější situace: jízda v davu lidí, obrubník, jízda po silnici, nepozorný člověk, který náhle vyjde z obchodu, či úzký profil na chodníku mezi zdí a hospodou se zahrádkou.
Jsem domluven s jednou z firem, která pořádá vyjížďky po Praze pro turisty. Na začátku přemýšlím, jestli si nemám vzít horší šaty pro případ pádu. Trochu mě uklidní, když můj instruktor přichází v saku s notebookem v ruce, se kterým chce jet. Pak ho skutečně připevní k řídítkům. Prováděním turistů si totiž přivydělává student a právě jde ze zkoušky.
Jak to, že nespadnu?
Zuzana Eliášová z firmy SegwayTrip mi nejprve dává krátkou přednášku. Podobná instruktáž pro turisty trvá obvykle deset minut. Například nesmím nikdy segway pustit, protože by mohl ještě chvíli jet sám. Nejhorší je první okamžik, kdy člověk na segway „nastoupí“.
Co je to segway a jak na něm jezditVozítko Segway pohání elektromotor, nabíjí se ze zásuvky. Dosahuje rychlosti až 20 kilometrů v hodině, ale cestovní kanceláře pořádající výlety po Praze mají omezovač na osm kilometrů v hodině (rychlost lehkého běhu). Segway stojí tolik co levnější auto (180 tisíc korun), ale není příliš poruchový. Může jet z kopce (většinu cest z Hradčan by sjel), ale neseskočí z vyššího obrubníku (porouchal by se). Jeho stabilitu vyvažuje počítač za pomocí šesti gyroskopů. Zatáčíte tak, že se nakláníte jako na motorce. Na segwayi jde pohodlně stát a čekat, až třeba naskočí zelená na semaforu. Segwaye mohou zajímat i zloděje, ale příliš by si nepomohl, protože v každém servisu by opravář poznal, že je kradený. Lze na něm jet i bez držení řídítek, ale začátečníkům se to nedoporučuje. |
Když si na něj totiž stoupnete a trochu se nerovnováhou roztřesete, dvojkolka se roztřese také, protože ji ovládá pohyb vašeho těla. Zpočátku jezdím dokolečka po Ovocném trhu na Starém Městě opravdu krokem, ale s každou minutou se osměluji.
Jedeme s instruktorem na Staroměstské náměstí a cestou si všímám, že chodci se mi vyhýbají většinou v pohodě sami. Jen se musíme očima domluvit, jestli zleva nebo zprava. Zjevně mají před vozítkem s masivními koly respekt.
V klidu se dá projet i Staroměstským náměstím, obtížnější je Pařížská ulice. Na jejím začátku se málem střetnu s pánem, který mi protne cestu a vůbec mě nevidí. Nebo dělá, že nevidí.
Fascinující je, že provozovatelé segwayů mají své město přečtené do nejmenších detailů; s trochou nadsázky se dá říci, že ve svém revíru vědí o každém obrubníku. Frekventované Pařížské ulici se raději vyhýbají, ale já jí chci schválně projet.
Tam také narazím na největší problém s úzkým prostorem mezi hospodou se zahrádkou a zdí u Staronové synagogy. Chvíli musím čekat na volnou cestu a pak proklouznu. Překonal jsem po zebře i ulici 17.listopadu plnou aut, protože auta mi jako každému jinému chodci zastavila. Přejel jsem zpomalovací práh. Instruktoři sice tvrdí, že se v centru Prahy vyhýbají silnicím, ale všude to nejde. Například ulice v Židovském městě mají tak úzké chodníky, že jedinou možností je stejně silnice.
Také hrozně záleží na povrchu. Na kočičích hlavách je palubní počítač dokonce mírně zmaten, protože když kola poskočí, vyhodnotí to jako problém a začne brzdit. A brzdí tím, že mě tlačí do záklonu, což mě trochu polekalo. Po necelé půlhodině segway odevzdávám s pocitem, že podruhé už bych se jízdy nebál.
Na segway bude pamatovat zákon
Celá diskuze o segwayích vypukla díky snaze prvního pražského obvodu stanovit pro jejich jízdu po Praze jasná pravidla. V té souvislosti se objevila i informace, že ministerstvo dopravy shodou okolností připravuje novelu zákona o silničním provozu, která jezdce na segwayi zařadí jednoznačně mezi „chodce“ se všemi právy i povinnostmi.
Nic pro dlouhány či tlouštíkyNa vozítku by neměl jezdit - bez ohledu na tělesné proporce - nikdo s hmotností vyšší než sto kilogramů. Každý zákazník navrch před jízdou u většiny průvodců podepisuje deklaraci, že není opilý a je zdravotně pojištěn. Solidní cestovky poskytují turistům pro jízdu helmu. |
Zákon je teprve rozepsaný, nicméně z něj logicky vyplývá, že člověk na segwayi by tedy jako „chodec“ mohl jet pod vlivem alkoholu (více zde). Pražští průvodci už jezdí i bez zákona na základě kodexu, který si dohodli s magistrátem. Například se drží na chodníku a vždy spíše u zdi. Ve skupině jezdí všichni za sebou, první průvodce. Nájemce vozítka však ve smlouvě deklaruje, že není opilý (viz. box).
Segwayisté už mají v Praze vlastní asociaci, v jejímž čele stojí podnikatel Jan Večeřa. „Většinou jezdí po Praze turisté, ale potkal jsem i dva právníky, kteří bydlí v Pařížské a na segwayi jezdí normálně ráno do práce,“ vypráví Večeřa.
Po Praze jezdí nyní odhadem 150 vozítek. Móda už se pomalu rozšiřuje i mimo Prahu. Segwaye se podle Eliášové objevují na Karlštejně, v Hradci Králové, a dokonce je půjčuje jeden hotel v Beskydech, kde se jezdí přírodou.
