Paul Lebloch se ve Spojených státech už narodil, jeho rodiče emigrovali z Moravy ještě před první světovou válkou. Členem Sokola byl už od dětství. "Hlavně tatínek byl aktivním členem. Nejprve ve městě, když jsme se přestěhovali na předměstí, byl tam zakládajícím členem," popisuje vitální Američan.
Sokol znamená pro každého zahraničního člena něco jiného, stejně jako je to u Čechů. "Někdo je v něm kvůli sportu, někdo kvůli kamarádům a partě, někoho přitahuje ta myšlenka. Ta je důležitá i pro mě. Jsem sběratelem sokolských pohlednic a památek z různých sletů," říká lámanou češtinou. Pohlednic má doma přes šest stovek.
Cizinci si podle něj Sokola váží daleko víc než Češi sami. "Jeden známý si třeba kupoval bundu, ale neměli jeho velikost. Jednu měli, ale bez sokolského znaku, tak ji nechtěl. A přitom to byl Ital," říká.
Sokol v USAVe Spojených státech vznikla první sokolská jednota v roce 1865 v St. Louis. Během několika let vznikly další jednoty v Chicagu, New Yorku, Baltimoru, Detroitu, atd. Také v USA pořádají pravidelné slety, kam míří cvičenci i z jiných zemí. "Aktivity záleží na jednotách. My třeba máme také župní soutěž ve volejbale, basketbale, baseballu. Některé jednoty jsou víc kulturní, mají třeba české taneční soubory, nebo i hudební těleso," upřesnil Lebloch. |
V rámci své rodiny je ale sám Lebloch výjimkou. Je nejmladší ze šesti dětí a přitom jediný sokol. "Rodiče zemřeli, když jsem byl ještě mladý, možná to držím i kvůli tomu," uvažuje. Na oslavy 150. výročí založení organizace ho ale rodina doprovází. Podle Leblocha je to dobře, protože děti uvidí, že Sokol zdaleka není jen o tělovýchově.
"Mně osobně Sokol dává hodně, nejen cvičení. Mám tam partu, hodně mladých kamarádů, takže se cítím mladý," přiznává se smíchem. Cvičit chodí i v 77 letech většinou dvakrát týdně na hodinu nebo hodinu a půl. "Po cvičení se ale ještě zůstává a hraje se třeba basketbal, podle toho, na co má kdo chuť," popisuje.
Za ty roky se v jeho jednotě mnoho změnilo, například se přestalo mluvit česky. "Dřív bylo všechno v češtině, pak se začalo mluvit na děti anglicky, pak i na schůzích. Teď je v angličtině všechno. Ale závěrečný pozdrav 'Nazdar!' jsme si nechali," přiblížil Lebloch.
Na slety jezdí do Česka pokaždé, letos je tu tedy počtvrté. "Cvičím skladbu Chlapáci. Přes den máme hodně zkoušek a večer si užívám oslavy. Jsou nádherné," říká.
5. července 2012 |
