Zemanův kabinet schválil tuto středu prodej sto dvaceti starých tanků T-54 a T-55 do Gruzie, aniž znal podrobnosti o celém kontraktu.
I když ministři i velení armády schvalují, že se armáda zbaví staré techniky určené do šrotu, vláda neví, za kolik se budou tanky do Gruzie prodávat. Rovněž vůbec nezná, co přesně za ně od kupce nakonec dostane. "Cena ještě určena není, je předmětem jednání. A pokud jde o splácení, vláda schválila, že za dvě třetiny hodnoty kontraktu budeme chtít peníze a za jednu třetinu náhradní díly na leteckou techniku.
O jakou leteckou techniku jde, to nevíme," uvedl včera vládní mluvčí Libor Rouček. S takto koncipovaným kontraktem souhlasila tento týden i Bezpečnostní rada státu. O podmínkách vývozu tanků nejsou informováni ani někteří významní činitelé resortu obrany. "To jde mimo mě, to jste mě nachytal s kalhotama dole, o tom skutečně nic nevím," přiznal náměstek ministra obrany Jindřich Tomáš, který v resortu zodpovídá za ekonomiku.
První větší vojenský kontrakt, který schválila Zemanova vláda, tak vyvolává řadu pochybností.
1. Kdo na celém kontraktu nejvíce vydělá? Nikoli vláda či armáda, ale soukromá firma Thomas z Kopřivnice, která obchod s tanky na přání Gruzínců zprostředkovává. Firma podle dohodnutého scénáře nejdříve koupí všechny tanky od armády a pak je vyveze do Gruzie. Cena, za niž vozidla koupí Gruzie, nemusí odpovídat kontraktu mezi armádou a firmou Thomas. "Pokud jsou mé informace správné, armáda prodá firmě Thomas jeden tank asi za 40 tisíc dolarů. Gruzínci jsou přitom ochotni koupit tento tank za více než dvojnásobek, tedy skoro za sto tisíc dolarů," řekl dobře informovaný zdroj z armády.
2. Je pro armádu výhodné, aby získala z Gruzie v hodnotě jedné třetiny prodejní ceny tanků náhradní díly na leteckou techniku? Odborníci tvrdí, že nikoli. V Gruzii jsou k mání pouze náhradní díly na bitevní letouny Su-25. Tyto se však vojsko rozhodlo postupem času z výzbroje vyřazovat. Náhradní díly z Gruzie se tak budou montovat do neperspektivních strojů, jež budou nahrazovány objednanými českými bitevníky L-159. K čemu pak budou dobře vybavené a udržované letouny Su-25? "Jen pár měsíců budou sloužit k létání a pak se pro ně bude hledat kupec. Máme signály, že zájem mají státy bývalého východního bloku," uvedl citovaný armádní zdroj.
3. Kdo obchod vlastně připravoval? Armáda? Nikoli. Přišla s ním firma Thomas. To připomíná situaci z minulého roku, kdy se jednalo o prodeji tanků T-72 do Alžírska. Kontrakt, z něhož nakonec sešlo, také připravovala soukromá firma - Omnipol. Armáda byla tehdy napadána, že se chová podle toho, co jí diktují zbrojaři. Jeden z vlivných generálů armády, který si nepřál být jmenován, protože nemá svolení od nadřízených, aby o celé záležitosti mluvil, dokonce uvedl, že uvnitř resortu obrany neproběhla kvůli gruzínskému kontraktu řádná schvalovací procedura. "Je to od začátku špatný postup. Stejně jako v případě alžírského kontraktu. Nejdříve se někomu nabídnou tanky a teprve dodatečně se zjišťují stanoviska ministerstev a samotného resortu obrany," řekl generál.
I když ministři i velení armády schvalují, že se armáda zbaví staré techniky určené do šrotu, vláda neví, za kolik se budou tanky do Gruzie prodávat. Rovněž vůbec nezná, co přesně za ně od kupce nakonec dostane. "Cena ještě určena není, je předmětem jednání. A pokud jde o splácení, vláda schválila, že za dvě třetiny hodnoty kontraktu budeme chtít peníze a za jednu třetinu náhradní díly na leteckou techniku.
O jakou leteckou techniku jde, to nevíme," uvedl včera vládní mluvčí Libor Rouček. S takto koncipovaným kontraktem souhlasila tento týden i Bezpečnostní rada státu. O podmínkách vývozu tanků nejsou informováni ani někteří významní činitelé resortu obrany. "To jde mimo mě, to jste mě nachytal s kalhotama dole, o tom skutečně nic nevím," přiznal náměstek ministra obrany Jindřich Tomáš, který v resortu zodpovídá za ekonomiku.
První větší vojenský kontrakt, který schválila Zemanova vláda, tak vyvolává řadu pochybností.
1. Kdo na celém kontraktu nejvíce vydělá? Nikoli vláda či armáda, ale soukromá firma Thomas z Kopřivnice, která obchod s tanky na přání Gruzínců zprostředkovává. Firma podle dohodnutého scénáře nejdříve koupí všechny tanky od armády a pak je vyveze do Gruzie. Cena, za niž vozidla koupí Gruzie, nemusí odpovídat kontraktu mezi armádou a firmou Thomas. "Pokud jsou mé informace správné, armáda prodá firmě Thomas jeden tank asi za 40 tisíc dolarů. Gruzínci jsou přitom ochotni koupit tento tank za více než dvojnásobek, tedy skoro za sto tisíc dolarů," řekl dobře informovaný zdroj z armády.
2. Je pro armádu výhodné, aby získala z Gruzie v hodnotě jedné třetiny prodejní ceny tanků náhradní díly na leteckou techniku? Odborníci tvrdí, že nikoli. V Gruzii jsou k mání pouze náhradní díly na bitevní letouny Su-25. Tyto se však vojsko rozhodlo postupem času z výzbroje vyřazovat. Náhradní díly z Gruzie se tak budou montovat do neperspektivních strojů, jež budou nahrazovány objednanými českými bitevníky L-159. K čemu pak budou dobře vybavené a udržované letouny Su-25? "Jen pár měsíců budou sloužit k létání a pak se pro ně bude hledat kupec. Máme signály, že zájem mají státy bývalého východního bloku," uvedl citovaný armádní zdroj.
3. Kdo obchod vlastně připravoval? Armáda? Nikoli. Přišla s ním firma Thomas. To připomíná situaci z minulého roku, kdy se jednalo o prodeji tanků T-72 do Alžírska. Kontrakt, z něhož nakonec sešlo, také připravovala soukromá firma - Omnipol. Armáda byla tehdy napadána, že se chová podle toho, co jí diktují zbrojaři. Jeden z vlivných generálů armády, který si nepřál být jmenován, protože nemá svolení od nadřízených, aby o celé záležitosti mluvil, dokonce uvedl, že uvnitř resortu obrany neproběhla kvůli gruzínskému kontraktu řádná schvalovací procedura. "Je to od začátku špatný postup. Stejně jako v případě alžírského kontraktu. Nejdříve se někomu nabídnou tanky a teprve dodatečně se zjišťují stanoviska ministerstev a samotného resortu obrany," řekl generál.
