Veteráni se obávají, že i nyní mohou být zasaženy irácké sklady chemické munice, z nichž by se do ovzduší podobně jako v roce 1991 mohly uvolnit otravné látky.
Českoslovenští chemici v roce 1991 dokázali jako jediní určit ve vzduchu nízké koncentrace sarinu a yperitu. Spojenecké velení ale tehdy nebralo česká varování vážně, protože se spoléhalo na vlastní přístroje. Až tři roky po válce však byli Američané nuceni přiznat, že české přístroje jsou kvalitnější a že potvrzují tehdejší naměření bojových látek.
I když by se do ovzudší dostaly jen nepatrné a životu ne nebezpečné koncentrace otravných látek, dlouhodobé dýchání takovýchto koncentrací mohou způsobit člověku těžké zdravotní potíže. Několik desítek tisíců veteránů ze Zálivu trpí dodnes záhadnými nemocemi a řada odborníků to přičítá zčásti i tomu, že vojáci byli vystaveni dlouhodobému působení podprahových hodnot bojových plynů.
Americké detekční přístroje pracují na úplně jiném principu - na fyzikální metodě. Při ní je vzduch prosáván jontovou trubicí a pak spektograficky pomocí počítače se rozeznávají molekuly tedy i to, zda jsou v ovzduší nějaké nebezpečné látky.
České přístroje jsou až tisíckrát citlivější než americké.