Naposledy na území dnešního kraje za komunismu fungovala věznice v Uherském Hradišti, kde mučili politické vězně. Dnes je nefunkční, v 50. letech však byla pro mnoho lidí místem děsivých zážitků.
Bývalí trestanci dodnes vzpomínají především na sadistické týrání jednoho z vyšetřovatelů Aloise Grebeníčka, otce současného poslance za KSČM. Věznice v roce 1960 zanikla a posledních dvacet let se mluví o její opravě. Zatím se však nic neděje.
Muzeum totality v Hradišti |
"Budovu jsme v minulosti chtěli odkoupit, ale nepovedlo se. Teď je to na okresním soudu a ministerstvu spravedlnosti," shrnul starosta Hradiště Květoslav Tichavský.
Rozlehlou budovu v centru města je potřeba rekonstruovat. A právě peníze jsou největším problémem.
"Finanční nároky na rekonstrukci by dosáhly částky kolem 500 milionů korun, naše ministerstvo není schopné takovou akci financovat," uvedl před časem náměstek ministra spravedlnosti Pavel Kasík.
Kromě otázky, kde sehnat tak obrovskou částku na opravu, se musejí úředníci zamyslet i nad využitím budovy. Měl by z ní být památník, který by připomínal totalitní praktiky.
Před dvě stě lety byly v každé obci šatlavy
Umístění jediné velké věznice v Uherském Hradišti bylo dáno historickým vývojem. Právě Hradiště bylo správním centrem regionu v dobách, kdy byl Zlín pouhým městečkem s pár tisíci obyvatel.
Čtěte také: Minulost věznice je strašlivá, budoucnost zamlžená |
"Uherské Hradiště mělo od středověku hrdelní právo, navíc hradišťský kraj existoval od šestnáctého století," vysvětlil Lukáš Čoupek, historik a ředitel Státního okresního archivu v Uherském Hradišti.
Ještě počátkem 19. století však bylo menší vězení - šatlava - v každé obci.
"Šatlava byla místnost, která sloužila pro zadržení viníků před jejich předvedením k vrchnosti," podotkl Čoupek.
Tehdy menší delikty soudili úředníci vrchnosti, a proto bylo menší vězení v každém sídle panství. Do Hradiště putovali vězni z regionu, které soudil tamní soud.
"Řešil závažné zločiny spáchané v celém obvodu hradišťského kraje," upřesnil historik.
Podmínky se od tereziánských dob zlepšovaly
Budova v centru města, jejíž rekonstrukce se teď (ne)řeší, byla ve své době moderní stavbou a centralizovaným justičním palácem. Dostavili ji v roce 1897.
"V jediném areálu sídlil kromě věznice také okresní a krajský soud. Oproti staré věznici ve Františkánské ulici představovala pro zaměstnance i vězně mnohem větší komfort," popsal Čoupek.
Do povědomí lidí se hradišťská věznice zapsala hlavně kvůli zločinům páchaným na odpůrcích komunistického režimu.
Jedním z nich byl i Jan Janků, který na věznění v Hradišti vzpomínal před časem pro MF DNES. Říkal, že byl tehdy vlastně šťastný, protože coby příslušník třetího odboje dostal u soudu "pouhých" dvacet let. Jeho spoluvězně oběsili.
"V cele jsme spolu hráli šachy, figurky jsme měli z papíru. Pak ho odvedli do cely v přízemí, odkud šel na popravu," popisoval Janků.
Popravovalo se tehdy na dvoře a děsivou atmosféru si bývalá věznice pořád zachovává. Její zdi zažily mnoho. Neskončili tam však jen nepřátelé komunistického režimu.
"Byli tam také vězněni příslušníci odboje protinacistického a po druhé světové válce němečtí váleční zločinci a kolaboranti," poznamenal Čoupek.
Až do 50. let se v hradišťské věznici vykonávaly také tresty smrti. Krajský soud soudil totiž i ty nejtěžší zločiny. Vězení však nebylo příjemným zážitkem ani u těch méně závažných přečinů.
"Na druhou stranu se běžné podmínky vězněných od doby Marie Terezie neustále zlepšovaly," upozornil historik.
Na území Zlínského kraje byla menší vězení u takzvaných soudních okresů, kterých bylo patnáct. Vězení, i když malé, hned za kopcem tak nebylo nic neobvyklého.
