Senátor Ivo Valenta je dalším politikem, který zařadil boj za záchranu bývalé uherskohradišťské věznice do svých aktivit. K podpisu petice vyzývá na internetových stránkách i sociálních sítích a v centru města postavil petiční stánek právě v době konání Letní filmové školy.
Přitom už dvacet let regionální poslanci, premiéři i ministři slibují věznici podporu, ale historicky cenná památka, kde estébáci v čele s Aloisem Grebeníčkem brutálně mučili politické vězně, pořád chátrá.
Snažila se ministryně Alena Hanáková, poslanec Jaroslav Plachý, senátorka Hana Doupovcová, ministr Jiří Pospíšil a řada dalších. Marně.
Podle kritiků hradišťský mecenáš a podnikatel v hazardním průmyslu pouze sbírá politické body.
Valenta to odmítá. Hájí se tím, že apeloval na všechny instituce, které by mohly pomoci. A má za sebou řadu jednání.
„Na osobním jednání s ministrem financí Andrejem Babišem jsem dokonce dostal ujištění, že se ministerstvo pokusí zařadit potřebný balík peněz již do rozpočtu na příští rok,“ tvrdí Valenta.
„Jenomže zůstalo jen u slov,“ dodal vzápětí.
Že jsem Valentu ujišťoval? O tom nevím, reagoval Babiš
Ministerstvo financí na dotaz MF DNES pouze konstatovalo, že rozhodnutí o penězích leží na ministerstvu spravedlnosti, kterému věznice patří. Valentou zmíněné ujištění nijak nekomentovalo.
Podobně neurčitě reagoval i ministr Babiš. „Nevím o tom,“ oznámil v SMS.
Ivo Valenta a Andrej Babiš.
Valentova aktivita může působit účelově i proto, že jedna petice kvůli věznici už existuje. Před několika lety ji iniciovalo občanské sdružení Memoria, které se propagaci věznice věnuje už dlouho. Sesbíralo šest tisíc podpisů, mezi podporovateli jsou i známé osobnosti.
„Nic proti tomu nemáme, ale dělat další petici ve chvíli, kdy ta naše není ukončena, je jen zbytečné tříštění sil,“ myslí si Petr Slinták ze sdružení Memoria.
Právě to má za sebou řadu jednání s úřady i ministerstvy. Bez jeho přičinění by senátorský výbor nepřijal usnesení, kterým podporuje důstojné využití věznice.
Memoria pořádá také kulturní akce, výstavy a setkání, které zvyšují povědomí o tragédiích spojených s věznicí. I díky nim se už několikrát otevřela brána do budovy a tisíce návštěvníků se prošlo chodbami a celami, které si pamatují vězni z 50. let.
O využití části věznice má zájem i okresní archiv
Realitou přesto zůstává, že památkově chráněná budova stále chátrá. Každá snaha zatím ztroskotala na nedostatku peněz. Rekonstrukce by přitom stála zhruba 400 milionů korun.
Ministerstvo spravedlnosti aktuálně spoléhalo na dotace.
„Možnost financování z operačních programů je však naprosto mizivá,“ konstatovala Adriana Kocmanová z tiskového odboru resortu.
Ministerstvo financí zase tvrdí, že záleží na ministerstvu spravedlnosti, zda rekonstrukci věznice určí jako svou investiční prioritu na příští rok.
„Pak by se to posuzovalo v rámci jednání o státním rozpočtu,“ doplnila mluvčí ministerstva financí Michaela Tesařová.
Situace se může posunout dopředu v září, kdy se sejdou u jednoho stolu zástupci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ministerstva kultury, Moravského zemského archivu, okresního soudu nebo Generálního finančního ředitelství.
Budou se bavit o tom, zda by v budoucnu mohli využívat prostory věznice společně. Kromě Muzea totality a soudu by část mohla sloužit pro okresní archiv, který dnes sídlí v bývalém františkánském klášteře. Ten ale řád františkánů dostal v restituci zpět.
„Na stejném místě můžeme být podle zákona ještě deset let. Ale už teď musíme vědět, kam se přestěhujeme,“ řekl ředitel archivu Lukáš Čoupek.
