ČTĚTE TAKÉ: Václav Klaus po zahřívacím kole
Když začínal, věřilo mu slabých pětatřicet procent lidí a kdekdo si myslel, že za čas otráví i je. Dnes má stabilně dvojnásobek a je dlouhodobě nejdůvěryhodnějším politikem země.
"Klaus se na prezidenta hodí a troufám si říct, že tuto funkci vykonává podstatně lépe, než bych ji vykonával já," vysekl mu poklonu i jeho arcirival Miloš Zeman.
Bere úřad nesmírně vážně
"Když mi někdo řekne pane prezidente, tak se zarazím," prohlásil Václav Klaus krátce po svém nástupu do úřadu.
Zvykl si však velmi rychle. Když vystupuje z rolls-royce španělského krále, aby spolu s ním provedl přehlídku čestné stráže, nese hlavu vysoko a usmívá se s přimhouřenýma očima a sevřenými rty, jejichž koutky směřují dolů - obdivovatelé by řekli, že je to hrdý úsměv, kritici by ho možná popsali jako pyšný a arogantní.
Pomalu kráčí, pozdraví vojáky a je vidět, že ho státnická role těší. Vysloveně si ji užívá. Až nenasytně. Je to pro něj kostým šitý na míru.
Ale je tady zvláštní věc, která při povrchním pozorování uniká: když prezidenta sledujete delší dobu, zjistíte, že za jeho souzněním s úřadem hlavy státu není jen slabost pro pocty a světla ramp, ale něco, co se možná zakódovalo kdysi dávno, ještě za časů rodinných vyprávěnek o TGM. Ten člověk bere úřad nesmírně vážně. Slouží.
Důstojně nahradil Havla
Podle politologa Miroslava Mareše je Klaus prezident, který dokázal zaujmout důstojné místo po Havlovi. Před několika měsíci publikovala MF DNES průzkum, z něhož jasně vyplynulo, že lidé považují Klause za lepšího prezidenta, než jakým byl Havel.
Ale z odpovědí také vyplynulo, že lidé na Klausovi oceňují jeho reprezentativní vystupování a praktičnost. Rovněž to, že umí jasně formulovat a nebojí se jít do střetu. Zdá se jim také, že vidí svět více jejich očima.
Někdy se jim v tom musí pomoci, a tak Klaus na imagi "blízkého prezidenta" cílevědomě pracuje. Je vidět, slyšet, píše. Spouští se z Hradu mezi lid. Veřejnost se vždy dozví, kdy mu vyšla kniha, kdo jej ocenil. Někdy se pochválí i sám.
Havel kritizoval, Klaus lichotí
Při srovnání Klause a Havla vychází najevo i jiný důležitý aspekt: Havel byl spíš kritikem, což lidé nemají rádi, zato Klaus veřejnosti lichotí, když hovoří o českých pozitivech, národních zájmech a české historii.
Klausovi kritici jsou tvrdší. Hovoří o nacionalismu a o tom, že si získává přízeň "lichocením pohodlnému zápecnictví". Tygr prostě nevydrží být vegetariánem," komentoval tehdejší ministr Vladimír Mlynář okamžik, kdy novopečený prezident Klaus vetoval vládě první zákon.
Krátce před svým zvolením Klaus prohlásil, že úkolem prezidenta není bojovat o ten či onen zákon. Ještě předtím školil prezidenta Václava Havla: "Prezident by měl veta užívat jako šafránu - jednou za deset let." Sám pak za dva a půl roku vetoval šestnáct zákonů a dva vrátil.
Přesto se však dá říct, že Hrad Klause obrousil. Mluví méně konfrontačně a posunul se k smířlivějšímu vnímání odlišných názorů. Přesto by šlo říci, že rád dělá totéž, kvůli čemu kdysi sekýroval Havla.
Na jaře během "Grossovy" vládní krize dokonce zkoušel, co všechno vydrží česká ústava. Když Gross přinesl na Hrad demise tří lidoveckých ministrů, kteří jej vyzvali k odstoupení kvůli aféře "byt a podnikavá manželka", Klaus demise odmítl přijmout. Točil se na tom, že ústava nemluví o lhůtě, dokdy tak má učinit. Tím výrazně ovlivnil další události.
Klaus škodí republice zahraničním odbojem
Sociální demokracie Klausovi vyčítá, že se chová víc jako čestný předseda ODS než prezident, zatímco členové ODS reptají, že vládu "nesestřelil", když byla šance. Ale spory o domácí politiku jsou jen drobnosti. V Klausově éře se totiž největší domácí bitvy paradoxně vedou o zahraniční politiku.
Klaus prezidentství začal tím, že nebyl pro válku v Iráku, kterou vláda jakoby podpořila. Opravdu se kleště otevřely až kvůli Evropské unii. Klaus zahájil přímo křížové tažení.
V něm představuje osamělý hlas, který na vrcholné úrovni nemá partnera. Resumé je stručné: Klausův odboj republice škodí.
Ale zahraniční politika volby nikdy nerozhoduje. Klíčové je to, co se děje přímo doma. Když politolog Milan Hamerský přemýšlel o poločase prezidentství Václava Klause, udělal malou korekturu: "To není poločas. Je ve čtvrtině. Rozehrál to tak, že druhé období ho nemůže minout."
