Tato interpretace důsledků rozhodnutí centrálních bankéřů je sice pro většinu lidí nejzajímavější, ale je až příliš omezená. Význam snížení klíčových úrokových sazeb, na které bude reagovat celý finanční trh, je mnohem vyšší.
Bankovní rada rozhodla o snížení sazeb již podruhé během tří sezení nad úroky od chvíle, kdy prezident Václav Klaus vyměnil tři členy ze sedmi a potvrdil guvernéra Zdeňka Tůmu v křesle.
Domnívat se, že jde o politiku poplatnou prezidentovi coby zastánci nízkých úrokových sazeb, by bylo mylné.
Centrální bankéři jsou ve svém rozhodování nezávislí a oproti minulosti jen pružně reagují na aktuální ekonomickou situaci. Uvažování v duchu "proč snižovat sazby, když je budeme muset třeba za půl roku zvyšovat" navíc opustili dávno před obměnou složení bankovní rady.
Otázka tak nestojí, proč se sazby snižují, ale naopak, proč by se snižovat neměly. Inflace je nízká a kurz koruny má tendence stále posilovat. Snížení sazeb tak nemusí vést k růstu inflace a naopak pomůže českým firmám, které vyvážejí své zboží za hranice. Silnější koruna jim ujídala z jejich příjmů, když za inkasovaná eura či dolary dostávaly méně korun a navíc se české zboží zahraničním odběratelům prodražovalo.
Firmy i lidé si však musí uvědomit, že pružná politika centrální banky pro ně znamená i větší riziko častějšího pohybu sazeb.
Rozhodně musí počítat i s tím, že jednou začne foukat vítr opačným směrem a sazby půjdou nahoru.
A kdo se poveze na vlně dluhů příliš riskantně, mohl by se v ní se změnou větru utopit.
