Jen za minulý víkend utonulo v českých vodách nejméně 6 lidí. Za loňský rok vodní záchranáři vyjeli celkem k 720 zásahům. Je pravda, že počet případů utonutí neustále přibývá a lze už teď odhadnout, zda se bude křivka zvyšovat i v tomto roce?
Já ta přesná čísla, kolik lidí utonulo za víkend, neznám. Jde spíš o to, co média zaznamenají a pak se to finální číslo za celý rok utvoří až někdy v červenci dalšího roku. Za loňský rok jsme měli 720 zásahů a k dnešnímu dni je v systému za letošní rok evidováno 375 výjezdů. Z tohohle pohledu bych tedy řekl, že tam ten nárůst v počtu zásahovosti je a bude.
Máte k dispozici nějaké srovnání, jak si Česká republika stojí oproti jiným evropským zemím?
Máme k dispozici průzkum z roku 2017, ale ty aktuální hodnoty by neměly moc vybočovat. V Česku máme 1,5 utonulých na 100 tisíc obyvatel. Zatímco třeba Itálie, kterou téměř ze všech stran omílá voda, má číslo 0,5. Velká Británie má 0,4 utonulých na 100 tisíc obyvatel a Německo 0,6. Takže vlastně všichni mají minimálně 2-3 krát méně než my. Což se může zdát téměř nemožné.
Země na východ od nás mají ale ty čísla vyšší než my. Může to být například absencí preventivních programů a tréninků vodní záchrany nebo třeba, ale to je pouze má spekulace, vyšší konzumací alkoholu.
Má podle vás na vodní tragédie vysoký vliv alkohol? Setkáváte se často s případy, kde sehrál velkou roli?
Alkohol má vliv v podstatě na všechno. Voda a alkohol se určitě neslučují. Nepatří k sobě a každý zodpovědný člověk by ho zkrátka při pobytu u vody a ve vodě měl vynechat.
Neříkám, aby člověk byl stoprocentní abstinent, to asi ani nikdo nechce. Jisté omezení je rozhodně vhodné, a to zejména u vodáků, respektive spíš pseudovodáků, protože správný vodák by pod vlivem nikdy nejel. To, co se odehrává na českých řekách, je někdy naprosto otřesné.
V březnu tohoto roku se u vodáků posunula hranice tolerance alkoholu v krvi, která byla předtím nulová. Nově si tak lidé na vodě mohou dát třeba dvě piva a mít v krvi půl promile alkoholu. Považujete tuto změnu za nešťastnou?
Za nešťastné jsme to my, vodní záchranáři, považovali vždycky. Ale rozumím oběma stranám. Každý u vody prostě chlastá, patří to k tomu. Bohužel, u nás to dlouhodobě nefunguje, lidé neznají, nebo nechtějí znát své limity. Stačí přijet do nějakého vodáckého kempu a podívat se, jak to tam vypadá. Pivo i panáky se tam v nemalém množství konzumují prakticky od rána.
Na vodu i pod vlivem. Senát kývl na tolerance půl promile alkoholu u vodáků |
Co všechno se může zdravému člověku přihodit, aby se uprostřed klidné vody začal topit?
Každý si o sobě myslíme, že jsme zdraví, ale pouze do té doby, než dojdeme k lékaři. To znamená, že člověk o nějaké skryté vadě vůbec nemusí vědět a ona se projeví v ten nejhorší okamžik, když plave uprostřed rybníka.
Jaká opatření by tedy člověk měl dodržovat, aby při pobytu ve vodě a jejím okolí ohrožoval svoji bezpečnost co možná nejméně?
Rozhodně by se měl omezit ten alkohol. Dalšími podstatnými záchrannými faktory budou, když se lidé nebudou chodit koupat sami a budou mít u sebe telefon. Bez telefonu se pomoci nedovoláte. Záchrana může být sice jen stovky metrů daleko, ale než tam někdo doběhne a pak zas zpátky, to je prostě pozdě a hrozně špatně.
Zároveň by se lidé neměli chodit koupat do míst, která jsou ke koupání vyloženě nevhodná, například do silně zabahněných rybníků. Člověku tam pak snadno uvázne noha. Nedoporučujeme také skákat do vody, pokud je člověk rozpálený. Do vody by se mělo chodit postupně.
Úplně špatně jsou ale skoky. Apeluji na všechny: Do neznámé hloubky nikdy neskákejte třeba ze skály! To, že jste tam skočili třeba vloni a nic se nestalo, vůbec nic neznamená. Mohou tam být nové naplaveniny, nějaké staré klády, které jsou ponořené. Jeden zbytečný skok může od základů změnit život celé rodině a upoutat jedince na invalidní vozík.
Má se člověk ihned vrhat do vody, když vidí topícího se člověka?
Klíčové spíše je uvědomit si, na jakém místě se tonoucí pohybuje a hlavně volat tísňovou linku. To je daleko podstatnější než osobní zásah. Ten je velmi nebezpečný a rizikový pro toho zachránce, ale chápu, že řada lidí prostě nebude chtít stát na břehu a koukat na člověka v nesnázích.
Když se někdo tedy rozhodne pro osobní zákrok, ideální je vzít si s sebou nějakou oporu. Postačí klacek, ručník nebo nafouklá a prázdná PET láhev. Takový předmět zajistí, aby s tonoucím nepřišel do přímého kontaktu zachránce a zároveň mu poskytne dostačující záchytný bod. Pak už je pouze potřeba otočit tonoucího na záda, dostat ho na břeh a v ten okamžik ihned znovu vytočit linku 155 a postupovat podle jejich pokynů.
Pracujeme zdarma, o peníze na provoz musíme prosit, hřímá vodní záchranář |
Jak nejlépe chránit naše nejmenší? Co byste rodičům doporučil, aby byly jejich dětí u vody v relativním bezpečí?
Primárně platí, že dítě musí naučit plavat. Pokud to dítě ještě plavat neumí, nebo plave špatně, tak je nutné vybavit ho nějakým sebezáchranným prostředkem, který je teď, nechci říct úplně certifikovaný, protože na to úplně každý nehledí, ale primárně by stačilo nepoužívat ty nafukovací.
Dále platí, že dítě vůbec nesmíte ztratit z dohledu. Nějaký člověk také musí mít dítě na starost, protože staré úsloví říká, že čím více lidí dítě hlídá, tím méně je hlídané. V zásadě to platí, protože každý si myslí, že hlídá ten druhý.
Nafukovací rukávky a záchranné kruhy tedy nejsou pro malé neplavce úplně tou nejvhodnější variantou?
Rozhodně ne. Těch důvodů je hned několik. Snadno ho může někdo přefouknout. Venku bude 38 stupňů a dítě má na sobě kruh za 30 Kč. Výrobek může začít ucházet, nebo dokonce prasknout. Nafukovací rukávek si navíc dítě dokáže prudkým pohybem i samo sundat. A dítě je rázem v několikametrové hloubce bez jakékoliv opory.
Nafukovacím výrobkům se nedá důvěřovat. Myslím, že žádný rodič nikdy nechce zažít resuscitaci vlastního dítěte, proto doporučuji za jeho bezpečnost radši připlatit.
