Utonutí je v České republice druhou nejčastější příčinou smrti úrazem u dětí a čtvrtou nejčastější příčinou v celkové populaci. Za rok 2021 byl zaznamenán mírný nárůst 205 utonulých, přesto počet dlouhodobě klesá. Jak jsme na tom oproti ostatním, i přímořským zemím?
Ten loňský pokles na 160 utonulých bych přičítal covidovým restrikcím. Podle dat Eurostatu z roku 2017 (a ta situace se nijak zásadně nezlepšila) má Česko 1,5 utonulých na 100 tisíc obyvatel. Hůř než my je na tom Lotyšsko a Litva, ale ve srovnání se západními zeměmi je situace zdrcující.
Ostrovní Kypr má 1,2 utonulých, mořem obklopené Španělsko 0,9, Portugalsko 0,7. Dokonce poloostrov Itálie má 0,5 utonulých. To srovnání je ještě horší v tom, že se často jedná o letní destinace, kam turisté jezdí za koupáním. Do tuzemska nikdo za vodou ze zahraničí nejezdí.
Šéf vodních záchranářů David Smejkal
Čím si to vysvětlujete? Asi nejsme horší plavci.
Je tu dlouhodobý problém, který se nedaří vymýtit, a tím je alkohol. Navíc poslanci nedávno podpořili návrh na zrušení nulové tolerance alkoholu na vodě. Češi jsou zvyklí pít a hodně. Je nám jedno, zda ho pijeme na zahradě nebo na lodi.
Alkohol podporuje rizikové chování a dovolíte si pak víc, než na co byste si jindy troufl. Druhý problém je neodhadnutí rizika. Jsme přechytralí a myslíme si, že nám v našich vodách nic nehrozí, ale opak je pravdou.
Každý rok sjíždíme s rodinou řeku a vídám rafty plné lidí, kteří lezou z lodi po čtyřech do hospody pro další piva. Po čtyřech se zase vrací a skulí se zpět na palubu. Když se při současné nulové toleranci objevují takové případy, uvidíme, o kolik horší bude situace, když se povolí půl promile. Nedokážu pochopit, proč vodáci nemohou sjet kus řeky, zakotvit a jít na jedno.
Dokázal byste říct, ke kolika vyjíždíte případům, ve kterých je faktorem alkohol?
Ne, my to nesledujeme. Častokrát tušíte, že je dotyčný pod vlivem, ale za třicet let působení u vodní záchranné služby (VZS) jsem se naučil nehodnotit. Jsme složka Integrovaného záchranného systému (IZS), jejíž úkolem je dorazit na místo co nejdříve a poskytnout co nejlepší péči. Můžeme se nad okolnostmi zamyslet, ale náplní práce není soudit.
Vodní záchrance na Slapech chybějí peníze, zatím nemá pokryté ani léto |
Jakých prohřešků se lidé nejčastěji dopouští?
Abych jenom nekritizoval, tak spousta lidí se chová slušně a správně s ohledem na svoje bezpečí a hlavně svých dětí. Stává se ale, že rodiče svá dítka oblékají do nafukovacích kruhů a rukávků. Šmejdů za dvacet korun. Mohou prasknout anebo z nich děti vyklouznou a začnou se topit. Tam je šance na záchranu mizivá. Považuju to téměř za vraždu.
Lidé si také pořizují bazény, ale mají doma neplavce. A čísla utonutí na zahradách domů jsou poměrně vysoká. Klíč je naučit děti dobře plavat, ale i tak je nesmíte nechat bez dozoru nebo alespoň nastavit u bazénu překážky jako alarm nebo přikrytí. Není nic horšího pro rodiče než resuscitovat své dítě.
14. července 2022 |
Co dělat v takové situaci stavu ohrožení na vodě?
Na velkých přehradách, kde VZS působí, můžete zavolat na jakékoliv záchranné číslo anebo použít aplikaci Záchranka. Řeknete, co se stalo a kde a operátoři vyhodnotí situaci. My dostaneme příkaz k výjezdu a do dvou minut bychom měli být na místě. Po našem příjezdu dorážejí dle potřeby další složky IZS, případně i vrtulník.
Předtím je ale obrovsky důležité, abyste si určili spojnice bodů tam, kde k tonutí došlo, protože odstoupíte dva metry a nevíte už, kde přesně se oběť ponořila. Okruh pátrání se pak značně zvětší. Tonutí je tichá smrt. Představa, že tonoucí volá „Pomoc! Pomoc!“, je mylná. Ani si ho možná nevšimnete z břehu. Apeluji tímto na všechny, abychom si na pláži sebe navzájem všímali.
Vodní záchranáři k tonoucímu přijedou do několika minut, říká instruktor |
Mířil jsem tou otázkou k tomu, zda se máme vrhat do vody, když vidíme topícího se člověka.
Záleží na vaší fyzické kondici a zda si na to troufáte. Do takové záchrany vás nemůže nikdo nutit. Ale pokud do toho půjdete, je nutné myslet na to, že tonoucí bojuje o život a je schopen vás stáhnout pod hladinu. Je vhodné si s sebou do vody vzít něco, čeho se bude moct chytit. Ručník, provaz, klacek, cokoliv. To abyste nebyl v přímém fyzickém kontaktu a mohl ho tím odtáhnout na břeh.
Je dobré, když k němu připlavete, chvíli počkáte, pokud sebou ještě hodně hází a je vidět, že má v sobě hodně síly. Ne ale moc dlouho, abyste zvládli rychle reagovat, až mu síly dojdou. Pak ho začněte tahat ke břehu.
V případě stavu neodkladné resuscitace se spouští telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace. V aplikaci Záchranka je možné i spustit video přenos, kde dispečer může vidět vás a pacienta a instruuje vás ve správné resuscitaci.
Vodní záchranka požadovala od ministerstva vnitra dotaci 15 milionů korun. Dostali jste pět. Pro Český rozhlas jste uvedl, že je tato sezona po 54 letech pro vodní záchranáře možná poslední. Jak dlouho se s problémy s financováním potýkáte?
Odjakživa. Stát neumí nastavit podmínky, které by byly vyhovující. Jsme po finanční stránce velmi nenáročná organizace. Potřebujeme peníze jen na dvě věci, a to na provoz a na investice. Z patnácti set členů jich nasazujeme 700 do výkonu služby a dělají to zadarmo, přičemž lidská práce je vždy nejdražší položka. Celá VZS má pouhé dva zaměstnance. I já jakožto prezident vykonávám funkci zadarmo. No a vozový park zkrátka musíme obměňovat.
K vodě radši nejméně ve dvou, doporučují záchranáři |
Není na místě profesionalizace?
Pokud budete profesionalizovat, tak se náklady na provoz jen zvýší. Navíc nebudeme na přehradě v listopadu, kdy tam není ani noha. Způsob, jakým fungujeme teď, je nejefektivnější a pro stát nejlevnější.
To je problém, se kterým se setkávají i dobrovolní hasiči. Zkoumali jste cestu čerpání peněz ne z dotací, ale přímo z rozpočtu?
Peníze chybí všem a vždycky budou. To je taková mantra a nikdy se to nezmění, ale mělo by se myslet tak trochu na všechny. Nevím, jak to mají dobrovolní hasiči, ale jejich provoz je ukotven v zákoně a povinně jim musejí přispívat i obce.
Stát má přijít s návrhem koncepčního řešení. Od toho si platíme ten aparát, ale nevyřešil to ani před patnácti lety, ani teď a zjevně se mu to řešit nechce. Když se chce, všechno jde, ale tady spíš platí přísloví, že za každý dobrý skutek jsme po zásluze potrestáni.
A co začlenění mezi hasiče, vyřešilo by to ten problém?
To nejde. Hasiči jsou uniformovaná složka podle služebního zákona. Já bych musel přivést stovky lidí podle služebního zákona do zaměstnaneckého poměru. To je úplně absurdní. Co by ten člověk dělal? Ta služba trvá dva až tři měsíce a pak bude hasičem? To ne.
V roce 2016 jsme obdrželi od ministra vnitra Chovance dotaci na obnovu a rozvoj materiální a technické základny VZS a patří mu za to velký dík, protože jsme tehdy neměli ani plavidla schopná výkonu služby. Stát řadu let hledal systémové řešení, jak uchopit provoz VZS. Žádné řešení se tehdy nenašlo.
Ale ministerstvo nechtělo o službu přijít, protože nebyl nikdo jiný, kdo by ji vykonával, protože celý Integrovaný záchranný systém je hluboce poddimenzovaný. Myslím, že stát by měl mít v sobě potřebu vytvářet lidem, kteří vykonávají bezplatnou službu zemi, vhodné podmínky jako země na Západě.
A jak to funguje v zahraničí?
Prezident německé DLRG (německá obdoba VZS, pozn. red.) mi před lety říkal: Spolkový prezident jezdí za mnou a ne já za ním. On nám a naší práci vyjadřuje úctu tím, že váží cestu z Berlína až k nám do Bad Nenndorf. A to jejich záchranářům stát platí hodinovou sazbu a ne špatně. Stejně v Itálii a Španělsku. Vědí, že bez těch lidí se to neobejde.
Není možné, aby se u nás tito lidé státu pořád něčeho doprošovali a ponižovali se před ním. Nemyslím jen vodní záchranáře, ale všechny, kteří slouží státu zadarmo.
Záchranáři se úpravy zákona kvůli dřívějšímu odchodu do důchodu nedočkali |
Myslíte, že vás stát nebere vážně?
Není na mně, abych tohle hodnotil. Máme legislativu, která říká, že jsme součást IZS a plníme úkoly z toho vyplývající. Plníme je i v letošní sezoně v celém rozsahu, ale omezili jsme preventivní jízdy na přehradách a při náhlých změnách počasí. Někde nám pomáhají kraje, takže tam na ně máme prostředky.
Když se vrátím k té dotaci od vnitra, tak ta byla pětiletá a rozdělená na 15 milionů na investice a 5 milionů na provoz. Museli jsme z investičních peněz urgentně nakoupit lodě a vozidla a stavět základny. Pořídili jsme vše kromě základen, kde to čerpání drhne. Zhruba 19 milionů jsme nevyčerpali, ale každá koruna je přiřazena některému z projektů. Jsou rozpracované čtyři roky, protože stavební řízení je zdlouhavé a do toho přišel covid. Teď vnitro vyhrožuje, že tu dotaci neprodlouží a my o peníze přijdeme. To už je vrchol...
Jak jste na tom teď?
Dotace skončila v roce 2020, kdy se ukončila ta investiční část a stát nám poslal dvakrát pět milionů na provoz. Protože jsme dostali nový vozový park a lodě až ke konci pětiletky, nepotřebovali jsme během pěti let tolik peněz, tak jsme se hodně uskromnili.
Teď je situace úplně jiná. Máme majetek za padesát šedesát milionů a musíte se o něj starat a provozovat ho. Náklady na provoz rostou, palivo je o třetinu dražší než loni a stát říká, že se nic neděje. Já chci nově dvacet milionů korun v poměru dvanáct na provoz a osm na investice.
Co vám na to řekla vláda?
Za minulé vlády jsme byli na vnitru, kde jsme dostali slib, že se dotace obnoví. Po volbách k tomu nedošlo. Ptali jsme se ministra Rakušana, co s tím a dostalo se nám drsné odpovědi, že to byla exkluzivní dotace a příští rok budeme shánět třicet procent rozpočtu, aby stát doplatil sedmdesát.
Do takové dotace nepůjdeme, protože abychom dostali deset milionů na provoz, musel bych jít do banky ukrást tři miliony, abych mohl provozovat záchranou službu na státní přehradě. Pokládám to za absolutní vrchol arogance.
Tuhle sezonu omezujete provoz. Co vás čeká tu následující?
Musíme ji odjezdit, protože jinak vracíme dotaci i s penále. Šli jsme ale do toho s tím, že se ta dotace navýší a vnitro s námi nejedná. Jdeme přes poslance a hejtmany a snažíme se je na to upozornit. Když o tom mluvím, všichni kroutí hlavou nad tím, jak s námi metou.
