Žalostně málo, řekne si většina učitelů základních škol, jejichž plat v průměru činí asi 15 tisíc. Aspoň něco, myslí si ministryně Buzková. "Nechápu to jako nějaký obrovský úspěch, kterým jsou splněny moje představy o růstu učitelských platů," zdůraznila včera a dodala: "Přesto si gesta ministra financí vážím. Po povodních nemůže udělat víc."
Zmíněná dvě procenta přijdou státní kasu na necelých 900 milionů korun. Podpora ministra financí dává Buzkové velkou šanci, že její návrh uspěje při projednávání státního rozpočtu i ve vládě.
Petra Buzková je zatím jediná z šéfů jednotlivých resortů, kdo prosadil alespoň nějaké zvýšení platů nad dohodnutou hranici. Příští rok měly původně základní platy všech státních zaměstnanců stoupnout v průměru o 13 procent.
Po povodních vláda rozhodla, že dostanou jen polovinu slíbených peněz. "Šedesát procent peněz na toto navýšení získáme od ministerstva financí, zbytek musíme najít někde u sebe, ve své kapitole," vysvětlila Buzková. Kde a jak její ministerstvo peníze ušetří, zatím nevěděla. Je to podle ní předčasná otázka.
Ministryně zvažovala, zda z peněz, které jí slíbil ministr financí, přidat mírně všem učitelům k jejich základnímu platu, nebo o něco více, ale jen těm lepším v podobě osobního ohodnocení.
Rozhodla se pro málo, ale všem. "Zatím neexistuje kariérní řád, který by do hodnocení učitelů vnášel objektivní prvek. Jednalo by se o ryze subjektivní rozhodnutí ředitele," vysvětlila.
Podle včerejší dohody by měli učitelé příští rok dostat navíc 200 až 250 korun. Průměrný učitel základní školy přitom loni dostával jen o 150 korun víc, než je průměrná mzda. Protože příjem závisí na odučených letech, mladí kantoři na tom byli ještě hůř.
Někteří učitelé kvůli nízkému platu svou profesi opouštějí, tak jako turnovský učitel Vladimír Kalous. Jiní vylepšují rozpočet rodiny nejrůznějšími brigádami. Na vlastní kůži to zažil i první náměstek ministryně školství Václav Pícl. Jako učitel promítal v místním kině, topil ve školní kotelně, objížděl nápojové automaty.
Místo mezi své žáky chodí Vladimír Kalous už téměř rok každé ráno do kanceláře České pojišťovny. Je jedním z učitelů, kteří se kvůli nízkému platu se svou profesí rozloučili.
"Manželka byla na mateřské, pak se narodilo druhé dítě. Život rodiny se z mého příjmu nedal utáhnout," vzpomíná bývalý učitel turnovské základní školy na dobu, kdy vydělával třináct tisíc hrubého, a dodává: "Neviděl jsem žádnou perspektivu, že se to někdy zlepší." Zatím sice nevydělává o moc víc než ve škole, do dvou let na tom však bude dvakrát lépe.
Ředitel turnovské školy a předseda Asociace základního školství Karel Bárta odchodu mladého učitele občanské výchovy a dějepisu dodnes lituje. Téměř devět let totiž sledoval, jak se z něho stává dobrý kantor. "Když vám takový člověk odejde, máte chuť s ředitelováním seknout," stěžuje si Bárta.
Učitel dějepisu není jediný, kdo z turnovské školy během loňského roku odešel. Další dva kantoři se dnes živí jako dealeři farmaceutických firem. Podle ředitele Bárty se nic nezmění, dokud mladému učiteli nebude moci nabídnout alespoň dvacet tisíc korun.
Své ví o životní úrovni učitelů i současný náměstek ministryně školství Václav Pícl. Jako ředitel malotřídky v Srbči sedával jednou týdně v místní pobočce České spořitelny a několikrát do měsíce promítal v místním kině. K platu učitele Základní školy v Rakovníku si pro změnu přivydělával nejdřív tři tisíce jako topič, pak kolem pěti tisíc, když objížděl nápojové automaty.
"Měl jsem jich na starosti sedm. Část jsem zvládl o polední přestávce, objíždění zbylých mi zabralo dvě hodiny času každé odpoledne," vzpomíná náměstek Pícl. Jeho manželka, také učitelka, si přivydělávala pro změnu jako uklízečka.
Dnes v roli muže, který může příjem svých někdejších kolegů ovlivnit, slibuje: "Budu se snažit, aby platy každý rok stouply aspoň o deset procent. Za tři čtyři roky bychom se mohli na těch 130 procent průměru dobelhat."
