Dezinformace a zavádějící informace o válce na Ukrajině se šíří i na českých školách, a to i mezi samotnými učiteli. V posledních týdnech se objevily případy vyučujících, kteří zavádějící informace šířili i ve svých hodinách.
Jde například o učitelku češtiny ze základní školy na Praze 6. Její hodina se nedávno zvrhla v proruský propagandistický výklad. Žena osmákům tvrdila, že na Donbase Ukrajinci od roku 2014 vyvražďují Rusy a že „v Kyjevě se nic neděje“. Její výklad během hodiny natočil jeden ze studentů. Učitel dějepisu na gymnáziu v jihočeské Soběslavi zase tvrdil, že ruský útok na Ukrajinu není agresí, ale naopak snahou o „osvobození obětí genocidy“.
Ukrajina i covid
A další případy se objevují, a to nejen v souvislosti se samotnými útoky na Ukrajině, ale také ohledně uprchlíků, kteří přicházejí i do Česka. Někteří učitelé přitom zavádějící informace šířili - ať už záměrně či nezáměrně - i v souvislosti s covidem. V jedné z českých škol si například děti v rámci hodiny zeměpisu vyslechly od učitelky, že ona se nebude očkovat mimo jiné proto, že člověk po očkování může ochrnout.
Rusko není agresor, Ukrajinu osvobozuje, hlásá učitel dějepisu ze Soběslavi |
Kolik vyučujících podléhá dezinformacím, v loňském roce zkoumala Univerzita Palackého. Podle výsledků průzkumu Český učitel ve světě médií věří nepravdivým informacím zhruba deset procent pedagogů.
„Těch, kteří aktivně tyto dezinformace šíří například ve škole, bude ve skutečnosti velmi málo. Každopádně v minulosti byly i mezi učiteli populární dezinformace spojené s očkováním proti covidu-19, kdy se například neočkovaní učitelé nechtěli stýkat s očkovanými, protože ‚očkovaní jsou pro ně nebezpeční a aktivně covid19 šíří‘. Zažil jsem i mnoho učitelů zpochybňujících smysl roušek,“ poznamenal Kamil Kopecký, vedoucí Centra prevence rizikové virtuální komunikace na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a autor výzkumu.
Setkaly se vaše děti ve škole s případy šíření dezinformací ze strany učitelů?
„Mezi učiteli je podstatná část těch, kteří se nedokážou orientovat v informačních zdrojích a více či méně se nechají ovlivnit i manipulacemi, jejichž neplatnost je při průměrné uživatelské orientaci na internetu ověřitelná. Už jen fakt, že čerpají ze zdrojů, které dezinformace šíří, vypovídá o povážlivě nízké míře informační gramotnosti,“ poznamenal odborník na vzdělávání a dezinformace Bohumil Kartous.
„Učitel s omezenou informační gramotností nemůže vést žáky či studenty k jejímu osvojení. Jako komplexně vybavená osobnost by takovým handicapem trpět neměl,“ doplnil Kartous.
Učitel ve světě médií
|
Že část učitelů podléhá nesprávným informacím, potvrzuje i Michal Kaderka z Učitelské platformy, který učí mediální výchovu na gymnáziu, ale i současné a budoucí učitele. Sám je správcem jedné z nejpočetnějších skupin učitelů na sociálních sítí a i tam si všímá různých názorů.
„Co se týče války na Ukrajině, tak někteří tvrdí, že vše není černobílé a pravdu nikdo nezná. Ano, i u některých učitelů slaví ruská propaganda úspěch, ale rozhodně to není běžné. Ve skupině je přes dvacet tisíc učitelů a tyto postoje jsou ojedinělé. Učitelů je kolem 160 tisíc, takže i kdyby jen jedno procento z nich aktivně šířilo toxické informace, tak to znamená, že na každé páté škole najdeme jednoho z nich,“ zdůraznil.
Skutečnost, že jde spíše o ojedinělé případy, potvrzuje i fakt, že Česká školní inspekce podle serveru iROZHLAS.cz eviduje zatím jen čtyři případy učitelů, kteří měli invazi před žáky schvalovat, relativizovat nebo přímo podporovat. O dalších případech však nemusí inspekce vědět.
Důležitá mediální a informační gramotnost
Důvody, proč učitelé podléhají a případně sdílí dezinformace, jsou podle odborníků podobné jako u zbytku populace. Problémem je nedůvěra v instituce, nespokojenost s porevolučním vývojem, celková nespokojenost i nedůvěra ve stát a politiky. Učitelé se stejně jako zbytek populace pohybují v různorodém sociálním prostředí, které na ně má prokazatelný vliv.
„Někteří lidé jsou antisystémoví a nebudou nikdy věřit oficiálním médiím, pak je může například ovlivnit i okolí či algoritmy sociálních sítí, které vytváří sociální bubliny. Pokud když někdo na své facebookové zdi vidí denně příspěvky o tom, že covid neexistuje nebo že Ukrajinci páchají zločiny na svých vlastních lidech, těžko pak může věřit něčemu jinému,“ poznamenal Dominik Voráč, spoluautor výzkumu a doktorand oboru Čtenářství a mediální výchova na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Právě v této souvislosti odborníci upozorňují na důležitost mediálního vzdělávání. Již zmíněný výzkum Český učitel ve světě médií právě ukázal, že 79,95 procent pedagogů nemělo v rámci učitelské přípravy předměty zaměřené na mediální výchovu. Mediální vzdělávání by se však podle expertů mělo stát běžnou součástí výuky na fakultách vzdělávající budoucí učitele.
Mediální výchova
|
„Je především důležité integrovat do vzdělávání budoucích učitelů lekce zaměřené na mediální výchovu a zvyšování mediální gramotnosti jako pevnou součást učitelské přípravy. To se bohužel často neděje a mediální gramotnost je vnímaná spíše jako okrajové téma,“ uvedl Kopecký.
Učitel by podle něj měl být zároveň profesionál a ve vztahu k žákům vždy sdělovat takové informace, které jsou v souladu s vědeckým poznáním a které jsou ověřené.
„V komunikaci s žáky by pak neměl prezentovat jako pravdivé něco, co není ověřeno a nestojí to na pevných vědeckých základech. Ostatně zásada vědeckosti je jednou z didaktických zásad, kterými by se měl učitel v praxi skutečně řídit,“ popsal.
Ředitel EDUinu Miroslav Hřebecký také zdůraznil, že důležité je i samotné vzdělávání, a to i to, které následuje po škole a které mají učitelé povinně v zákoně. „Za další vzdělávání na škole je odpovědný ředitel, který ho organizuje a určuje, kdo a na co půjde a jak s tím bude následně pracovat,“ uvedl.
Učitelé jako odraz společnosti
Voráč v téhle souvislosti zároveň poznamenal, že nikdo nechce brát učitelům jejich názor. „Problémem je, když vyučující převezme informace z anonymních řetězových e-mailů či pochybných webů, které obsahují informace bez důkazů, či útočí na základní lidské pudy. Tady už by právě měl být učitel seznámen se základy mediální gramotnosti, kdy by si sám zhodnotil, jestli je daný zdroj věrohodný, či nikoliv,“ dodal.
Kartous zároveň upozornil, že je rozdíl v tom, když pedagogové šíří dezinformace ve svém volném čase a když se něčeho dopouští v hodinách. „Pokud je šíří ve svém volném čase a nedopouští se vědomého šíření protizákonného obsahu, pak jde o projev jejich svobodné vůle. Ale když tak činí ve výuce, mohou se dostat do rozporu se zákonem mnohem jednodušeji, neboť školský zákon a rámcové vzdělávací předpoklady jasně určují hranice,“ popsal Voráč.
Nahraná proruská učitelka najala právníka. Lká kvůli šikaně, žádá trest pro žáka |
Učitel podle něj však nepřestává být učitelem, když si večer sedne k Facebooku a tam například sdílí kremelskou propagandu nebo falza o škodlivosti EU.
„Jejich svoboda projevu se v tom okamžiku dostává do přímé konfrontace se skutečností, že jejich názory vnímají žáci a rodiče. Přitom oni stále mají svou učitelskou roli a z ní vyplývající autoritu. Většinou ji tím zřejmě ztrácejí, což zase souvisí s náchylností k dezinformacím v populaci obecně, ale to je samo o sobě vysoce nebezpečné pro autoritu a důvěryhodnost vzdělávacího systému,“ poznamenal s tím, že ředitelé škol takové situace mohou řešit etickým kodexem, který není závazný, ale může vyjasnit, co se od učitelů očekává.
Tento krok by byl dobrý i podle Hřebeckého. „Na aktuálních kauzách, ale ostatně je to podobné jako před lety případ soudružky Semelové, se ukazuje, že nemáme pevně vytyčenu onu hranici mezi mým názorem, který si myslím, a který jako učitel mohu říkat dětem. Než společnost dospěje k dopracování pravidel a zpřesnění hranice i vyjednávacího mechanismu ve sporných případech, pomohl by etický kodex na úrovni školy, který si sbor vzájemně vydiskutuje a vedení školy ho následně uplatňuje,“ uvedl.
Ministerstvo vydalo doporučeníRedakce iDNES.cz se obrátila s dotazy na problematiku učitelů a dezinformací na ministerstvo školství. Mluvčí Aneta Lednová v odpovědi pouze odpověděla, že MŠMT po začátku konfliktu rozeslalo do škol dopis ministra školství Petra Gazdíka se stručnými doporučenými, jak s dětmi o konfliktu na Ukrajině hovořit. „Následovaly další metodické materiály, které byly rozeslány do škol pro potřeby vyučujících, a to včetně metodiky zpracované ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví,“ popsala. Bez odpovědi nechala otázky na to, co ministerstvo říká na případy, které se objevily v médiích a nebo zda resort považuje za problematické, když část učitelů dezinformacím propadá. |
