Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Stát dokáže pomoci jen každému desátému dítěti, které rodiče týrají

  • 45
Stát dokáže pomoci jen přibližně každému desátému týranému dítěti, které úřady evidují. Na vině je finanční nákladnost péče i neochota společnosti o domácím násilí mluvit. A někdy pedagogové projevy domácího násilí zaměňují za poruchy chování.

Domácí násilí může dítě ovlivnit na celý život. Psycholožka Leona Jochmannová se s takovými případy setkává ve své praxi – například s pacientkou, která ve své rodině zažívala domácí násilí zhruba od sedmi let. 

„Její matka byla dramaticky týraná,“ popsala Jochmannová. Matka dívky byla v ohrožení života, otec se na ní před očima dcery dopouštěl i sexuálního násilí. „Byly tam také náznaky sexuálního obtěžování dítěte, ale to se neprokázalo,“ dodala psycholožka.

Terapeutka: Děti cítí vinu za násilí rodičů. Týrání považují za normální

Ve dvanácti letech se pak dívka svěřila učitelce, která začala situaci řešit. „Oběť domácího násilí, v tomto případě matka, již byla tak dlouhou dobu obětí, že nebyla schopná poskytnout dostatečně věrohodné výpovědi, případně výpovědi často stahovala, což bývá u obětí násilí typické,“ popsala Jochmannová.

Výpovědi však měnila i dívka. „Byla již velmi ovlivněna pachatelem, což byl v tomto případě otec. To je další typická věc,“ uvedla Jochmannová.

Později vzali policisté dívčina otce do vazby, ale brzy ho propustili. „Během dvou let pak znovu a opakovaně došlo k domácímu násilí, tentokrát už hodně dramatickému. Muž napadl dívčinu matku tak, že byla hospitalizována s těžkým ublížením na zdraví.“ Následně byla matka umístěna do psychiatrické léčebny. 

Tentokrát už byl otec odsouzen. Dívka se ocitla v dětském domově, kde jí však nikdo nedokázal poskytnout odpovídající odbornou pomoc. „Když dívka, velmi silně traumatizována, v osmnácti letech vyšla z dětského domova, tak se závažně sebepoškozovala, měla mentální anorexii, různé atypické projevy z hlediska fungování mezi vrstevníky,“ popsala Jochmannová.

Trpěla také několika poruchami osobnosti. Později se sama stala pachatelem domácího násilí. „Seznámila se s mladým mužem, kterého pak týrala,“ dokončila psycholožka.

Chybí nástroje k rozpoznávání domácího násilí

Podle aktuálního výzkumu Dětského fondu OSN (UNICEF) se v rodině setkává s násilím 14 procent českých dětí. „Pokud si to zkusíme převést do skutečných čísel, mluvíme zhruba o 175 tisících dětech v českých domácnostech,“ uvedla ředitelka Centra Locika Petra Wűnschová. Ministerstvo práce a sociálních věcí přitom ročně eviduje jen 2 500 dětí.

 „Už z rozdílu těchto dvou čísel je vidět, že děti jsou skutečně neviditelnými obětmi násilí v rodině,“ komentovala Wűnschová. Že obětí může být víc, než uvádějí oficiální statistiky, připustila i zastupující šéfka odboru rodinné politiky ministerstva práce Linda Sokačová.

Centrum LOCIKA

Za poslední tři roky prošlo centrem  pro děti ohrožené domácím násilím LOCIKA přes 700 dětí. Často do Lociky dítě přichází kvůli tomu, že se chová agresivně ke svým vrstevníkům, nebo že naopak trpí depresí a úzkostí. „A mělo to štěstí, že narazilo na osvíceného pedagoga, který se více zeptal,“ dodala Wűnschová. Dvě třetiny dětí docházejících do Lociky jsou přitom velmi vážně ohroženy posttraumatickou stresovou poruchou.

K odborné pomoci se navíc z těchto 2 500 dětí dostane podle kvalifikovaných dohadů pouze okolo 10 až 15 procent.

Na vině je podle Wűnschové především málo finančních prostředků. „V současné době víme, že péče o jedno dítě, které zažívá násilí, stojí přibližně třicet tisíc ročně,“ upřesnila Wűnschová. Roční výdaje na alespoň základní pomoc dětem, které zažívají násilí, tak Wűnschová vyčíslila na 75 milionů korun.

V Česku pak podle ní chybí také nástroje pro lékaře nebo pro pedagogy ve školách, aby uměli násilí včas rozpoznat.

Význam škol při rozpoznávání domácího násilí potvrzuje i Sokačová. „Ukazuje se, že spolupráce se školami je klíčová, protože tam jsou děti dlouhodoběji než třeba v sociálních službách, nebo když přijdou do kontaktu se sociálním pracovníkem,“ vysvětlila.

Podle psycholožky Leony Jochmannové si však právě pedagogové projevy domácího násilí často vykládají mylně. „Třeba jako poruchy chování, případně ADHD nebo nějaké jiné výchovné problémy. Přitom jde právě o důsledek posttraumatické stresové poruchy,“ uvedla.

Dítě je obětí, i když se neubližuje přímo jemu

Podle Jochmannové trpí v případě domácího násilí dítě následky posttraumatické stresové poruchy i tehdy, když se neubližuje přímo jemu. „Pokud je v rodině domácí násilí, například týraná matka, tak to dítě je stejnou obětí násilí, i když se jemu fyzicky nic neděje,“ doplnila. „Někdy je to mnohem horší v tom, že je bezmocnou obětí, která jen přihlíží týrání a s hrůzou čeká, jestli matku útočník zabije,“ doplnila Jochmannová. 

A vařila jste mu? Týrané ženy narážejí u soudů na necitlivý přístup

To potvrzuje i Wűnschová. „Pokud se na situaci v rodině koukáte očima dítěte, není pro něj podstatná dynamika - to, jestli se jedná o italskou domácnost nebo typické domácí násilí, pro něj je podstatné to, že se doma necítí bezpečně.“

Kromě zvýšeného rizika rozvoje psychických onemocnění, rizikového chování a poruch ve vztazích však podle psycholožky Barbory Jakobsen domácí násilí zvyšuje i riziko rozvoje somatických onemocnění. „Vystavení násilí v dětství může zvyšovat například riziko rozvoje kardiovaskulárních nemocí v dospělosti,“ nastínila Jakobsen.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video