Sám hned po volbách prohlásil, že v případě neúspěchu nabídne straně rezignaci.
Topolánek už šest týdnů tvrdohlavě trvá na stovkové koalici s lidovci a zelenými - ač mu chybí jeden hlas k většině ve Sněmovně. Možnou toleranci takové vládě od ČSSD výměnou za velké programové ústupky odmítá. Ví, že tím by ztratil na věrohodnosti u voličů, kterým před volbami sliboval nejen reformy, ale i změnu stylu vládnutí.
Maximum možného je pro Topolánka přibrat do trojkoalice ještě socialisty a vytvořit duhovou vládu všech stran bez komunistů. Jakékoli spojenectví pouze s ČSSD nechce uzavřít, proti je drtivá většina členů ODS i voličů strany.
Topolánek se snaží za každou cenu zabránit tomu, aby šanci sestavovat vládu dostal Jiří Paroubek.
To už chce raději předčasné volby. Tuší totiž, že pragmatik Paroubek by na rozdíl od něho programové ústupky klidně udělal a přesvědčil někoho od zelených, aby podpořil jeho vládu ČSSD tolerovanou komunisty. Pro občanské demokraty by to znamenalo další čtyři roky v opozici - a pro Topolánka nejspíš konec coby pravicového lídra.
Paroubek se nechce odříznout od moci
A oč hraje jeho soupeř, šéf ČSSD Jiří Paroubek? Stále se sice nevzdal možnosti, že by i on mohl po Topolánkovi dostat šanci sestavit vládu, nyní se však soustředí na pokus dohodnout se o podobě vlády s ODS.
Paroubek nechce být po osmi letech vlády ČSSD tím, kdo předá moc plně do rukou ODS a své vlastní straníky odřízne od vlivu. "Jediné, co je možné, je velký kompromis, historický kompromis a my jsme k němu připraveni," zabalil včera Paroubek po setkání s Klausem do vzletných slov to, oč usiluje - o zastřenou formu velké koalice.
Tou by byla jak tolerance menšinové vládě ODS, tak prioritní Paroubkův návrh "vlády odborníků", do níž by obě nejsilnější strany vyslaly sobě blízké experty. O všem podstatném by však mimo vládu rozhodovali lídři ODS a ČSSD. A když Paroubek říká, že po roce - až vášně opadnou - by kabinet odborníků mohl být vystřídán politickou vládou, neznamená to nejspíš nic jiného, než že pak už by nastoupila regulérní velká koalice.
Kdyby Paroubek dostal šanci sestavovat vládu, pokusil by se nejspíš o menšinový kabinet se zelenými či o jednobarevnou vládu ČSSD, pro niž by vyjednával toleranci u komunistů a zelených.
Nyní však Paroubek hraje podle not, které jako by byly zaslané z Vysočiny. S podporou Miloše Zemana křísí jeho a Klausův bývalý projekt dohody největších stran výměnou za posílení většinových prvků ve volebním zákoně. A spoléhá přitom na přímluvu prezidenta Klause u ODS.
Nálady v této straně pod vedením Topolánka jsou však jiné, než když ji vedl Klaus a než Zeman prchl na Vysočinu.
