Z polní cesty na okraji Chebu je to k německým hranicím sotva kilometr. Blízkost hranic lze poznat podle hromad odpadků s německými nápisy. Povalují se i tady, v příkopu zarostlém vysokou trávou a křovím. Obaly od hraček, plastový kanystr, staré noviny...
Je středa odpoledne a Liptáková stojí u polní cesty s místostarostou Chebu Zdeňkem Hrkalem. Kontrolují příkop, odkud Technické služby nedávno odvezly černou skládku. Už zde vzniká nová.
Kdo odpadky do českých lesů a na louky hází, se zdráhá soudit. Na obou stranách hranice je to příliš citlivé téma. „Samozřejmě, že máme indicie, že jsou to Němci. Ale mohou to být i Češi, kteří si nakoupí v Německu,“ uvažuje.
Téma však „zvedla“ i německá média a ta o německých vinících nepochybují. Jeden z tamních deníků vydal článek s fotografií skládky v Česku a titulkem: Které prase to bylo?
Svinčík z dovozu
Češi totiž nemají důvod jezdit s odpadky do lesů, pro obyvatele Chebu je mnohem snazší házet je do popelnic. Za odvoz platí 700 korun ročně bez ohledu na to, jestli mají popelnice plné, nebo prázdné.
Za hranicemi je to jiné. Němci jsou vedeni k tomu, aby důsledně třídili papír, plasty, sklo, a platí za to, co nevytřídí. Nebo za svou lenost. Zajet s plným kufrem přes hranice je evidentně pro některé z nich neodolatelnou možností, jak ušetřit. V okolí Chebu je několik míst, která si odpadoví turisté oblíbili. Jedním z nich je okolí Památníku obětem železné opony. Radnice sem nechala přivézt velkokapacitní kontejner, aby udržela okolí čisté. Záhy se stal památník turistickým cílem.
„Vyvážet jsme ho museli každý den,“ říká místostarosta Hrkal. Fotopast, kterou opodál radnice umístila, nestihla pachatele odhalit. Někdo ji ukradl. Kontejner radnice raději odvezla a místo něj sem pravidelně posílá pracovníky Technických služeb na kontrolu.
Ve středu tady sice skládka nebyla, přesto se kolem památníku povalovalo pár plastových lahví a obaly od sladkostí. A o pár metrů dál v lese někdo položil ke stromu dřevěnou cedulku s textem napsaným okrasným písmem. Německým.
Aplikace? Cheb si našel vlastní systém
Jak silným tématem jsou chebské černé skládky, svědčí i nabídka, kterou před pár dny dostala radnice od jedné firmy. Nabízela speciální mobilní aplikaci, díky níž by lidé mohli posílat vedení města své stížnosti. „Muž, který mi to nabízel, schválně mluvil o odpadech a černých skládkách, protože ví, že to se teď tady hodně řeší,“ říká mluvčí Liptáková.
Nicméně dealer neuspěl, radnice si vytvořila vlastní systém. Musela. Hromad odpadků se v okolí města objevovalo příliš mnoho.
Radnice v březnu ukončila spolupráci se soukromou odpadovou firmou a založila městskou společnost, kterou teď může úkolovat podle potřeby, a ne jen podle smlouvy. Navíc radnice zveřejnila mobilní čísla pracovníků Technických služeb a místostarosty Hrkala. Každý může nahlásit skládku. „A funguje to, podněty posílají denně,“ říká Liptáková.
Sotva to dořekla, místostarostovi Hrkalovi pípla ememeska. Na displeji mobilu se objevila fotografie další černé skládky na cyklostezce. Jenže jsme ji nemohli najít, přestože jsme si s autorem fotky několikrát upřesnili polohu. Když jsme místo nakonec přece našli, bylo už čisté. „To máme rychlé Technické služby, už to stihly uklidit,“ smála se Liptáková. Vzápětí se s místostarostou Hrkalem dušovali, že nic nebylo dopředu domluvené.
Odpad zpoza hranic vozí i sami Češi
Německý odpad však do českého příhraničí často vozí i Češi. Obrážejí saská města a v ulicích sbírají to, co Němci vyhodí před své domy. Zájem mají hlavně o použité, ale stále funkční televizory, lednice i starý nábytek.
„Problém je v tom, že sem ti lidé vozí i to, co nepotřebují. Němec jim řekne: Dám ti ledničku, když mi odvezeš i všechno ostatní harampádí. On se odpadu legálně zbaví, daruje ho a my tady s tím pak máme problémy,“ líčí starosta Krásné Lípy na Děčínsku Jan Kolář.
Lidé si spotřebiče z druhé ruky vozí, aby si jimi vylepšili vlastní domácnost, ale také aby je prodávali sousedům nebo v bazarech. „Dělá to tady asi deset lidí,“ říká Kolář. „Rozdělil bych je do tří skupin: jedna romská rodina, dále muž, který prodává věci ve své stodole, a jedna romská parta,“ dodává.
To, co nepotřebují ani Češi, končí ve sběrném dvoře. Množství odpadu Kolář odhaduje na 100 tun ročně. Za jeho odvoz a likvidaci město každý rok utrácí asi 200 tisíc.
Dovozci mnohdy porušují zákon, neboť bez povolení převážejí odpad přes hranici. To se těžko dokazuje, viníci tvrdí, že nejde o odpad, ale o věci, které ještě využijí. Nicméně občas se podaří je usvědčit. Loni se to povedlo díky důslednosti úřednice radnice, jíž se jeden „dovozce“ nakonec přiznal. Dostal pokutu 20 tisíc korun. Jenže dosud ji nezaplatil a podle starosty Koláře nejspíš nezbude než částku vymáhat exekucí.
